duben 2010 - God bless America

Mercy si zrovna trénovala direkt mlácením do pytle plného kamení, když se objevil duch ufouna a tvářil se poněkud vyjeveně.
"Co je, zase tě někdo unesl, aby tě rozřezal za živa?"*
"Né to bych si náležitě užila." Zakřenil se ufoduch. "Ale mají tak nějak... moje ostatky.... musíš to vidět."
"Tvojich mrtvolek jsem viděla už dost."*
"To rozhodně ne." Zavrtěl duch hlavou a zmizel. Mercy se po ní odhlédla a pak pokrčila rameny. Tak jak byla, jen v džínách a tílku, dotáhla ke krbu létací prášek a přenesla se za ufounem.
Objevila se jak jinak než v márnici. Sotva poslední plameny z jejího portálu olízly strop, rozezněl se požární hlásič a začalo pršet.
"Co by tady asi tak mohlo hořet?"* Mercy se rozhlížela a neviděla nic než dlaždičky, plechový stůl s igelitovým pytlem ufounovi velikosti, ocelové stolky s nástroji a stěnu se šuplíky na mrtvoly. Ufoduch ukazoval na stůl uprostřed místnosti. Mercy porozepnula zip a uviděla rozbitou černovlasou hlavu a pomlácené tělo.
"Jé."* Usmála se Mercy. "Co jsi dělala?"*
"Uklouzla jsem po okapu." Zamračil se duch. "Podívej se do přihrádek." Ukázala směrem k velkým šuplatům. Mercy jeden z nich vytáhla. Objevila se ohořelá černovlasá hlava. Nahlídla do dalšího. Téměř neporušené tělo s jednou ránou v hrudníku. V dalších kostra, torzo, a jakoby spící ufoun. Mercy do těla několikrát dloubla jestli se neprobudí.
"To jsem umrzla." Vysvětlovalo ufo.
"Někdo si tu dělá sbírku. Kde to jsme?"*
"V Utahu."
"Jsem doma."* Usmála se Mercy... "Jsou tu ještě další těla?"*
"Jenom spousta doktorů a... vojáků."
"Jestli něčemu nedokážu odolat víc než bílým plášťům, jsou to chlapi v uniformě."* Mercy se démonicky usmála, otevřela všechny šuplíky a zatím co za dveřmi začali pobíhat lidé, rozpoutala ohnivou smršť. Všechna těl se rychle proměnila v prach.
Muž v hasičském obleku rozrazil dveře a začal prostor kropit hadicí. Mercy ho vykopla na chodbu a mokrá od hlavy k patě vyšla ven.
Hasiči byli při nejmenším zaražení. Američani, vidí blondýnku v mokrém tílku a hned se jim rozum zastaví. Mercy jednoho chytla a kuželkářským chvatem porazila zbylých devět. Následujíc únikové šipky vyrazila k východu.
Rozrazila venkovní dveře a stanula před četou s namířenými samopaly. Okolo se chaoticky pohybovali doktoři, doktorky, vojáci a hasiči. Jakmile jí zahlídli, začali konat. Vojáci se začali šikovat do formace, doktoři zmateně pozorovali a ti, kteří až tak zmatení nebyli, ti kteří byli prověření a měli nejvíce informací, ti utíkali jako by jim šlo o život.
"Okamžitě si lehni a dej ruce za hlavu nebo ti ustřelíme palici."* Zvolal jeden z vojenských velitelů zatímco jí skenoval hrudník.
"Výzva přijata."* Usmála se Mercy a zacouvala do budovy.
Sotva se přeměnila do démonické podoby, roztrhala dveře mohutná salva. Vzduch se naplnil průraznými projektily a Mercy byla sražena na zem. Do chodby se nahrnulo vojenské komando. Objevil se ufoduch a i když se tvářil jako příšera z černý laguny, nikdo se ho nelekl.
Chvilka nepozornosti nicméně dala Mercy chvilku klidu. Vyskočila na nohy a začala mydlit vojáky hlava nehlava. Hned se dostala do varu a to už nemělo daleko k pekelnému běsnění.
Hořící postavičky vyběhly z budovy a velmi sprostě nadávaly. Mercy zatím procházela místnosti a vše obracela v popel. Ven vyšla nestřeženým vchodem, který si zřídila ve zdi několika kopanci.
Planoucího démona si nešlo nevšimnout a proto se k ní snesly projektily všech ráží. Kapky roztaveného kovu se jí rozplesklávaly o tělo. Pokračovala do další budovy a za nedlouho byl celý vojenský komplex v plamenech. Vojáci ustoupili před ohněm na volné prostranství.
Mercy dokonala dílo zkázy a zastavila se na prahu jednoho z hořících domů. Lehce povlávala ocasem a nastavovala tvář dešti roztaveného kovu. Budovy se začaly hroutit. Vykročila směrem k bráně. Když vojáci vyzkoušeli i nejtěžší kalibry, zastavili palbu. Jenom sledovali jak prochází plotem a míří k městu.
Vydala ze sebe spoustu energie a potřebovala trochu zregenerovat a když už byla na druhém konci světa, chtěla se trochu opít v místním saloonu.
Vyrazila po rozpálené silnici beze stínu a užívala si počasí, z kterého by pošel i velbloud. Chvilkama jí dělal společnost ufoun, ale zviditelnění ho dost vyčerpávalo a proto musela pořád odskakovat domů a dobíjet se z manapůlu na kredenci.
Proč jí nad hlavou nekrouží mrchožraví kondoři, pochopila v půli cesty kdy nalezla jeden dokonale vysušený exemplář. Spokojeně pokračovala po neudržované silnici s nulovým provozem a došla až do nevelkého města.
Už z dálky jí sledovali místní důchodci vysedávající na svých verandách a zápražích. Nebo možná sledovali ohromný sloup černého kouře stoupající z vojenské základny.
Mercy se vydala přibližně ke středu obytné zástavby až na malé náměstí s altánkem, sochou jakéhosi konfederačního generála a parkovištěm. Po krátkém zkoumání zahlédla klasickou americkou restauraci/bufet vedenou chlápkem ve flanelové košili. Přesně tak jak to znala z těch jejich seriálů.
Vešla dovnitř a usadila se na barové židli u pultu. Objednala si pivko a soubor smažených jídel obsahujících slaninu, vejce, slaninu, hranolky, slaninu, talíř, slaninu, příbor a slaninu. Pak začala vyndavat na pult bankovky a mince všech možných měn. Ale nenašla jedinej dolar. Nechala hromádku ohnilých bankovek na stole a s větou "Já se vrátím."* vyšla na ulici a vyhlížela nějakého solventního pána. Nic netušící ctihodný občas se po chvíli objevil.
"Nějaký drobný?"* Zkusila to Mercy nejdřív uctivě, ale muž se jí jen podíval do výstřihu a pokračoval dál. Plácnula ho tak silně, že udělal tři kroky dozadu a padl na zadek. Stoupla si nad něj s rukama v bok a muž pohotově vytáhl peněženku a podal jí hrstku drobných.
"A nějaký větší by nebyli?"* Zeptala se Mercy a ohnula hlavu na stranu, přičemž jí křuplo v krku. Muž přejel očima soubor jejích tetování, podíval se jí na prsa a pak ochotně odevzdal celý obsah peněženky.
Vrátila se akorát k jídlu. Bylo mastnější než lodní motor a křupavější než sušenky ze Sahary. Mercy to ještě vylepšila lahvičkou tabasca a tunou kečupu. Přihodila slánku a obsluhujícímu flaneláči se protočili oči. Poslední co bylo než si tím kompletně nacpala pusu bylo: "To samé ještě jednou."*
Obsluhující s otevřenou pusou sledoval střídavě její talíř, prsa, umaštěnou pusu, prsa, talíř... Zhruba u předposledního sousta se jí za zády objevili dva pánové z nichž jeden byl ten dobrák co jí zaplatil večeři a druhý místní šerif XXXXL. Rameno zákona si jí chvíli jen prohlíželo. V protilehlém zrcadle viděla jeho znechucený pohled. Mercy odložila vidličku a ztěžka polkla.
"Jenom projíždím."* Oznámila suše, když marně čekala jestli se on nakonec osmělí a něco jí řekne.
"Na to bych milerád dohlídnul."* Zabručel šerif a povytáhnul si gatě. Pak se chopil pendreku.
Mercy se zamračila, zvedla ze židle a se slovy "Lepší výhled budeš mít z chodníku."* prohodila tu vyžranou krabici výlohou. Pak mrkla na muže, kterého ten den už stála všechny peníze. Jenom se jí podíval na prsa a zdrhnul.
Agent sádlo se zatím venku zvednul. Povytáh si gatě, vytáhl kolt a výlohou, protože to bylo jednodušší než procpat se dveřma, vstoupil do lokálu. Mercy se smála. Už na ní za ten den vystřelili z ledasčeho, ale ta jeho zbraň by nestačila ani na toho mrtvýho kondora.
Došla až tváří v tvář k šerifovi. Vzhledem k jeho panděru to bylo tak na půl metru. Celou dobu na ní zkušeně mířil od boku.
"Znáš tu vojenskou základnu za městem?"* Zeptala se Mercy lascivně. Vepřová hlava přikývla. "Asi tak před hodinou jsem z ní udělala popelník...... A jestli se v tomhle městě nedá v klidu najíst, tak je mi naprosto k ničemu."* Křičela. "Tak utíkej do kostela a pověz faráři, že ďábel si žádá mastnou flákotu nebo tu všechno spálí na uhel."* A její ruce se křečovitě zatínaly.
"Ďábel?"* Vyhrkl brunátný šerif.
"Arrrr." Mercy zrudla daleko víc než je v možnostech obyčejného člověka a ocasem porazila stůl.
"Klid Mercí." Ozvalo se jí za zády a uprostřed bufetu se objevil ufoduch.
Veřejný ochránce pořádku utíkal tak usilovně, že při tom málem rozšlápl vlastní auto a zamířil přes náměstí ke kostelu. Zhruba tou dobou se objevilo několik černých aut. Mercy přešla k baru a objednala lahev burbonu. Obsluhující se přicucnul ke zdi a kryjíc si hlavu útrpným tónem oznámil, že whisky nevedou protože jsou jen jídelna. Praštila do barpultu tak silně, že všechny talíře přisály na stropě a v záplavě plamenů se přenesla zpět domů.
Černý vypálený kruh, který po ní zůstal na podlaze restaurantu, se stal pak součástí místního koloritu a lidé podnik hojně navštěvovali, protože to tam místní šerif skoncoval s démonem, který zničil vojenskou základnu. Při tomto heroickém činu dostal infarkt a cestou k poslední zbožné zpovědi ho na schodišti kostela vyzvedla sanitka.
Přesně v den prvního výročí se tam Mercy vrátila a rozbila pár půllitrů.... a hlav...... Pak se město začalo vylidňovat.......... Nakonec v něm zůstali jen ateisti.

* Překlad ze slangové američtiny.

červenec 2010 - večer 2+1, dvě bitky a večeře

Ten večer bylo komukoliv zatěžko nachystat něco k jídlu. Koho by taky bavilo stát u plotny třikrát denně, každý den, několik set let po sobě.
Teda ufoun byl pořád žhavej do kuchařských pokusů, ale koho by bavilo to jíst třikrát denně, každý den, několik set let po sobě.
Vyšli si tedy jako způsobná rodinka na večeři do asijského restaurantu kde spořádali co mohli, zas tolik toho nevypili a dřív než by se cokoliv seběhlo, zaplatili a vypadli aniž někteří vůbec stačili dojíst.
Zatímco si Geat pochutnával na misce se smaženými nudlemi, ufo na cestě domů hrálo svojí oblíbenou hru na počítání aut. Skákala ze střechy jednoho na druhé a cílem bylo získat co největší číslo než se ozve alarm. Jednou napočítala až do sto dvaceti, ale to nebylo v zrovna nejluxusnější části města.
Geat s Mercy šli pro změnu po ulici. Proto bylo dost zvláštní že do nich místo auta narazila drobná blondýnka. Když se za ní Mercy ohlídla, to děvče jí bez varování zarazilo nůž našikmo do krku. Ještě se na něj pověsila jako by jí ho chtěla protlačit až do srdce a pak s očima planoucíma vášní poodstoupila.
"To máš za mýho otce!" Vykřikla nakonec.
Mercy jen stála a prohlížela si jí. Zároveň si vytahovala nůž z rány. Takhle si to ta holka asi nepředstavovala. Její výraz se změnil z rozhněvaného v překvapený. Kdyby si normální člověk tímto způsobem vytrhl nůž z krku, asi by mu upadla hlava. Pravděpodobně pro to aby k něčemu takovému nedocházelo lidé po hluboké bodné ráně do krku rovnou umírají.
"A kdo byl tvůj otec? Ten co bil svojí ženu? Ten co okrádal stařečky nebo... ten co mi čuměl na prsa?"* Odpověděla Mercy na svojí obranu a prohlížela si čepel bronzové dýky potaženou černozeleným povlakem.
"Zabila jsi někoho, že ti koukal na prsa? To je tak odporný." Dívce se vrátil výraz plný nenávisti. A Geat mezitím ukořistil bronzovou zbraň.
Mercy se tím uvolnila ruka a tak chytla dívku pod krkem a zvedla jí do výše očí. Nechtěla jí ublížit. Necítila z ní nic zlého, krom pár panáků vodky. Ale musela se hodně držet.
"To je pěkná starožitnost." Řekl Geat a prohlížel si zbraň ze všech stran. Typická dýka z doby broznzové s netypickou sadou znaků vyrytých na čepeli. Hned by se zatoulal ve vzpomínkách do doby kdy poprvé sledoval zkušené ruce druida rýt ty stejné symboly do mnohem ničivějších zbraní. "Tohle vyrobila Brigid, zhruba před třemi tisíci let. Ale v tomto případě starší neznamená lepší. Kdyby jsi viděla jaké zbraně dokáže vyrobit dnes." Pak vytáhl nožík a zatímco se dívka bezmocně škubala Mercy v ruce, vyryl několik run do čepele a podstatně jí tím zmodernizoval. "Tak teď už to bude mít mnohem větší sílu. I když se to časem asi stejně rozpadne..." Geat se na dýku dlouze zadíval. Tolik mu chyběly časy kdy kombinovali dva zdánlivě neslučitelné druhy magie, aby byly věci odolnější a univerzálnější.
"...ale jí tím stejně pořád nezabiješ." Ukázal směrem k Mercy.
Dívka sebou přestala smýkat. Zadívala se na vylepšenou dýku. Vytrhla jí Geatovi z ruky a hbytě jí zabodla Mercy zpět do krku.
O vteřinu později přistála na čelním skle auta stojícím o tři řady dál. O dvě vteřiny později se jí vedle hlavy zabodla měděná dýka rozžhavená do běla.
"Necháme si jí....A budeme jí říkat Buffy." Řekl Geat s úsměvem. Mercy jenom zavrčela a koukala co by po holce ještě hodila. Byly tam jen další auta. Tak jedno zpopelnila.
"A nechceš mi ještě ohřát tohle?" Geat před ní předstrčil misku s nudlemi. Ten výraz v její tváři byl jak z komixu. Ani vlastní manželka by se na něj nedívala s takovou nechutí.
Ufo mezitím doskákalo až k číslu třicettři a znenadání se místo alarmu ozvalo "Ta blbá emařka nám skáče po autě. Já jí snad dam do huby."
Místo toho aby se ufo rozhlídlo kdo to na něj huláká, jen vykřiklo "Já nejsem emařka." A dupalo při tom po autě tak, že se sklo sypalo. Následně se jí po nohách vrhla parta lysých namakaných mlátiček.
Ufo vyjíklo a přeskočilo na další auto. Okolo ní se vyrojili snad všichni fotbalový chuligáni a kolem hlavy jí proletěla flaška. Ještě že měla přilbu. Rozběhla se po autech směrem zpátky.
Nedostala se daleko. Dvoumetrový chlápek se rozhodl jí pronásledovat rovněž po střechách aut. Jenom je bral po dvou.
Smetl jí v běhu a přes kapotu se skutáleli na ulici. Přímo k nohám Mercy. Předchozí událostí totálně rozlobené Mercy, vytočené až k nepříčetnosti.
Geat s miskou nudlí stál hned vedle. Vzal jednu z jídelních hůlek lehce zakroužil špičkou směrem k rozvášněnému davu a vykřikl: "Bombarda!"
Auto které ufoun jako první tak podupal se rozletělo na kusy a lidé okolo přišli při nejlepším o zuby.
"Jé, ono to vážně funguje." Geat nasadil nadšený výraz.... "Bombarda maxima!"
Mercy měla co dělat aby dokázala držet krok a nadělat prakticky podobnou spoušť jen holýma rukama. O to víc si to vychutnávala a když našla ještě pár nepoužitých fotbalových výtržníků, instalovala jejich bezvládné ostatky na střechy okolních domů.
Když se prach usadil, našli mezi troskami dezorientovaného ufouna a opustili ulici připomínající záběry z válečných týdeníků.
Druhý den se v novinách objevily zprávy že v rámci utkání Sparta Praha - Linfield Belfast, které se ovšem neobjevilo v žádných sportovních tabulkách, se v ulicích města střetla stovka pražských fotbalových výtržníků s tvrdým jádrem severoirských hooligens.

*Překlad ze slangové američtiny.

září 2009 - prsten moci

Pro zajištění bezchybného chodu domácnosti bez nenadálých přepadů a nepříjemných překvapení potřeboval Geat vědět co se děje ve světě za běžným světem. Někdo musel občas vyrazit do okultistických stánků a tržnic, na různá setkání médií a vymýtačů, vyměnit pár klepů a zjistit co je nového.
Nejlíp se na takovou práci hodil Giles, který jinam než mezi tyto podivné existence stejně jít nemohl. Ač to nedával najevo, pokoutně sbíral veškeré informace, jejich obsah ověřoval a třídil podle aktuálnosti a věrohodnosti a když narazil na něco zajímavého podělil se o to s  ostatními.
Proto bylo s podivem když s jednou ze zásadních informací za dlouhá léta přišlo ufo, kterýmu to vykecali duchové na hřbitově. V éteru, doslova v éteru, se šuškalo o tom, že se znovu objevil obávaný prsten moci. Měl to být onen mýtický prsten který ovládal velký poklad Nibelungů. Ten kdo vlastnil prsten ovládal poklad i všechno co k němu náleželo.
Podle legendy se jednalo o nesmírné bohatství mlžného národa. Nibelungové si své označení vysloužili zřejmě proto že se z ničeho nic objevili a navíc vlastnili ohromný poklad neznámého původu. Něco takového bývalo podezřelé už tehdy a tak nikoho nepřekvapilo, že Nibelungové si s sebou nesli i jisté prokletí.
Už vůbec se nikdo nedivil, když většina Nibelungů zemřela v rámci podivných vražd a čistek zosnovaných nepřehlednými pletichami. Jejich pokladu a prokletého prstenu, který ho ovládal se pak zmocnil chamtivý muž nevelkého vzrůstu, který si svoje komplexy méněcenosti kompenzoval velkým drakem, kterého se rozhodně nebál použít.
Jenže pak přišel hrdina, bestii zabil a prcka o prsten připravil. Tento trpaslík byl asi jediný kdo kdy vlastnil mocný prsten a přežil to. Ztratil však vše včetně svého draka a nakonec zahořkl a za dlouho zemřel sám a opuštěný.
Z hrdiny, který ovládl jak prsten tak poklad se tím stal další z Nibelungů, neznámý muž s ohromným bohatstvím, který se najednou odkudsi vynořil. Aby byl posléze zavražděn v rámci několika nepřehledných přesmyček. Prsten se pak phyboval s pokladem dál a dál. A jelikož všichni byli spíš zvyklí zlato rozhazovat než rozumně investovat, jmění se zmenšovalo a zmenšovalo. Nakonec zbyl jen prsten.
Stále však ovládal poklad a vše co k němu náleželo. Nula peněz a zástup prokletých přízraků. Každý jehož krev na pokladu ulpěla byl chycen kletbou a nemohl nikdy najít pokoje. Každý komu se prsten dostal do rukou tak mohl ovládat dračí přízrak, stínovou armádu rozmrzelých Nibelungů a jednoho velmi nespolečenského trpaslíka.
Byla to velmi temná síla a to doslova. Nikdy se nemohla zjevit v pravé poledne na bitevním poli beze stínu. Temnota byla jejím domovem a ožívala pod vedením toho kdo ovládal prsten.
Pro málokoho měl tento podivný magický předmět nějakou hodnotu. Použít ho šlo jen v noci a zajišťoval doživotní prokletí. Jen ti kteří svoji duši už dávno ztratili, toužili po jeho vlastnictví. Individua skrývající se v temnotě, pohybující se na hranici mezi životem a smrtí.
Upíři, kteří vysávali životní energii z dosud živých bytostí, aby sami prodloužili svojí podřadnou existenci, vytvořili kolem prstenu zcela novou legendu. A dlouhá řada těch, kteří prsten vlastnili změnila původní apatickou armádu Nibelungů na temný rej krvežíznivých přízraků. Vznikla legenda o království temnoty. A pak se prsten zase ztratil.
Poslední zprávy tvrdily, že dlí kdesi ve tmě obklopen svou přízračnou armádou a jen ten pravý antihrdina s duší černější než noc ho může najít. Mnoho těch kteří si mysleli že jsou vyvolení se pak vydali na místa ovládaná přízraky ze stínů a hledali bájný prsten. A ti se rovněž beze stop ztratili.
"Ten duch říkal, že jeden z těch pošuků ze sibiře našel prsten někde v jeskyni a teď sbírá sílu a čeká až nad zemí za polárním kruhem zavládne zimní noc aby probudil síly temnoty." Opakovalo ufo.
"To bude už za chvíli." Vyhrkl netrpělivě Giles.
"Nó ono se to stalo už někdy na jaře, ale než se to šuškandou dostalo až k nám..." Ufo koukalo do stropu a snažilo si vzpomenout na dlouhý řetěz duchů, kteří si mezi sebou informaci předávali.
"Jakto že nás nikdo na východu nevaroval?" Geat vypadal velmi zaskočeně.
"Vodkáááá."* Odpověděla pohotově Mercy.
"Touche." Poznamenal Giles. Síly na východě byli v důsledku mnoha neřestí víc v rozkladu než jeho baloňák.
"A ví se něco o tom kdo prsten získal?" Geat si něco rozmýšlel.
"Někdo koho už dávno zatratili a poslali na sibiř aby se už nevrátil. Tam se nakazil vampírismem." Informace odpovídaly. Upíři byli pronásledováni tak intenzivně, že se buď dokonale skryli a nebo se stáhli daleko z dosahu lidí. To znamenalo, že se za nimi budou muset trmácet až na samý kraj světa.
Geat netušil na co mohou narazit a proto se rozhodl vzít sebou všechny členy domácnosti. Jen vlčata měla sídlo střežit v době jejich nepřítomnosti. Vzali sebou taky některé z mocných zbraní a hodně velkou baterku a spoustu dalších svítících věciček.
Cestovali dnem i nocí. Za volantem s jedním z železných golemů, kteří nikdy nespí a přesně za den byli v Moskvě. Nezdrželi se příliš s tamními magiči a jakmile zjistili kam se vydat vyrazili na další cestu. Celkem po týdnu se přiblížili k cíli. K místům kde za poslední staletí zmizely statisíce nepohodlných lidí.
Utábořili se v močále. I přesto, že krajina byla vcelku pustá bylo to tam jako na sněmu duchů.
Ufouna z toho až rozbolela hlava. Už tak jí měla plnou myšlenek o prstenu. O tom kolik duší je s ním navěky spojeno. Jí zajímal jen jeden z jejich příběhů. Ten mezi mužem a valkýrou.
Mercy si zatím krátila chvíli trénováním boxerských dovedností. Rozmlátila při tom celý les prastarých ztrouchnivělých stromů. Giles si užíval chvilky v močále jako by byl na dovolené a Geat čekal až padne tma. Zda místní pán temnoty přijde sám nebo ho budou muset následovat do jeskyní v nichž přežívali uprchlíci z trestných táborů.
Podobně jako všude tam kam vstoupili se to okolo začalo vyprazdňovat. Živé i dávno mrtvé bytosti zneklidněly a odebraly se někam do bezpečí. Až zbyl jen pustý močál bez života, bez smrti a bez čehokoliv dalšího, kromě komárů. Zapálili několik ohňů a čekali. Cosi podezřelého se pohybovalo v okolní tmě, ale neodvážilo se to přiblížit.
Mercy už nebavilo poslouchat to vzdálené třepotání a vykročila do tmy. Ozval se  dusot a praskání větví.
"Že by měl někdo z vás přízraků odvahu se ukázat?"* Mercy pokračovala hlouběji do tmy a přehrávala si v hlavě seznam přízraků spojených s prstenem. Mohutná rána otřásla zemí těsně vedle ní.
"Drak!"* Vykřikla překvapeně. "Jak jsem mohla zapomenout na toho draka!"* Další rána smetla jí i černé stíny stromů tyčící se okolo.
"Ty bys mě vážně dopálil."* Zvedala se ze země v kruhu planoucího ohně. Přízračný drak znovu vyrazil. Celým močálem proletěl záblesk světla.
Geat stál na kraji ohnivého kruhu s dohasínající jiskrou v ruce. Přízraky se rozplynuly. Ale jak už to u přízraků bývá zabít je to nemohlo.
Mercy se vrátila k ohništi. Těšila se na pořádnou bitku, ale drak byl trochu nad její měřítka.
"To bylo hustý!" Ufo se potácelo kolem oslepené od světla.
"A teď vyzkoušíme napalm."* Dodala Mercy.
"Počkáme na ráno a najdem jejich skrýš." Prohlásil Geat a šel si přeleštit meče. Golemové naházeli na ohně tolik dřeva, že bylo záře jak ve dne. Mercy si k jednomu sedla a načla pár lahví.
Za úsvitu vzali sekery, meče, pár stříbrných nožů a vyrazili. Nebylo těžké sledovat cestu. Ať už se ukořistění prokletého prstene podařilo komukoliv, jeho temnou auru šlo sledovat i na velkou dálku.
Mercy si cestou pohrávala se svým mečem ze wolframové slitiny. Jeho kov dokázal odolat mnohem vyšším teplotám než obyčejná ocel. V její ruce se rozpaloval do ruda. Mávala jím okolo a zapalovala větve stromů. Železní golemové pochodovali hned za ní s masivními železnými kopími. Pak ufo s přilbou na hlavě, ověšené protiupírskými amulety a Giles s batohem různých lahviček a preparátů.
Geat až někde v dáli za nimi. Jeho vlastní aura přebíjela všechny ostatní a tak se musel držet stranou aby je Mercy mohla navést na správné místo. Jeho výzbroj tvořili jen dva meče. První železný meč který se mu kdy dostal do rukou a ten nejlepší jaký se mu se všemi jeho znalostmi podařilo vykovat, oba posílené magickými runami a řadou rituálů.
Zatímco přešlapovali u vchodu do jeskyně a čekali až se Geat doplahočí, zamořila Mercy panenskou přírodu okolo svým kuřáckým zlozvykem. Takže když konečně dorazil, našel oblak černého dýmu a přidušeného ufouna.
Giles zvědavě svítil do prostoru baterkou. Nic nenasvědčovalo přítomnosti čehokoliv nadpřirozeného. Jen hromádka kostí a parohů uvnitř naznačovala, že se zde kdysi skutečně někdo ukrýval. A nebyl to jeskynní člověk. Všichni se po staru vybavili loučemi a doplnili je několika trubičkami chemických světel.
"Přesně takhle to vypadalo v jednom hororu kde se skupina žen spustila do jeskyně a tam na ně..." Přemýšlel ufoun nahlas než ho umlčela rána pochodní do přilby.
"Nejsme na pikniku, ale na lovu."* Napomenula jí Mercy.
"Stejně to zase nepřežiju." Lamentovalo ufo.
"Já zůstanu tady a sestavím tu věc jak jsme se dohodli." Řekl Giles a shodil batoh.
"Srabíku." Zašklebilo se na něj ufo. Geat mezi tím oživil kostřičku netopýra a vyslal ho na průzkum. O pár set metrů hlouběji okřídleného hlodavce něco zblajzlo. Když na místo dorazili nebylo tam nic než kostřička. Geat už jí znovu neoživoval.
Za chvíli museli nechat na místě i oba golemy. Nebyli schopní se protáhnout puklinou ve skále. Zůstali stát ve tmě za nimi s kopími namířenými do hloubi jeskyně.
"Jestli to takhle půjde dál dostane se až k tomu upírovi jenom ufoun."*
"A pak všichni zahyném." Zasmálo se ufo a dostalo takovej pohlavek, že to chvíli vypadalo, že už dál taky nepůjde.
"To jen v případě, že je ten upír menší než ona." Vnesl Geat do případu trochu logiky.
"Takovýho bych zvládla." Zubil se ufoun. "Já chci chibiupírka."
Náhlý závan vzduchu se pokusil zhasit jejich pochodně.
"Myslím že jdeme správně."* Řekla Mercy.
"A myslíš, že by jste mohli přestat žvatlat?" Optal se Geat. A dál pokračovali tiše. Chodba se rozšiřovala. A začala se zůtulňovat. Někdo si tam dole vybudoval hnízdečko.
"To jsem zvědavá jak tady na nás pošle toho draka když je tu místa jak v hodinkách." Ufo nedokázalo nežvatlat příliš dlouho. A chodba se dál rozšiřovala. V dáli se objevilo světýlko. A pak hned zhaslo. V prostoru se vznášela červená tečka.
"Někdo si tam dole zapálil."* Řekla Mercy a instinktivně sáhla po krabičce.
"Bral bych to jako výzvu k vyjednávání." Geat jí postrčil víc dopředu.
"Já bych to brala jako nějakou kulišárnu." Zašeptalo ufo a červená tečka zmizela, jako by postava v dálce zašla někam za roh. Pak se zase objevila.
Bez jakéhokoliv protiútoku došla Mercy až k upírovi. Stál tam v zašlém černém mundůru, ve světlě pochodně mhouřil oči a velmi zubatě se usmíval.
"To jsi ty, ty hnusáku."* Vykřikla s údivem.
"My se známe?"** Zeptal se upír s maximem opovržení.
"Ale jistě, herr Müller." Vstoupil Geat do kruhu světla a upír se uznale usmál.
"Bůh války osobně."** Německý oficír se uklonil. "A kde jste sehnal tuhle valkýru? Je rozhodně lepší než ta podřadná Světlanka, která vás doprovázela minule."**
"Ta Světlanka ti za chvíli rozmlátí držku ty fašistická svině."* Vykřikla Mercy a nakopla zaprášeného esesáka tak, že v mžiku opustil kruh světla a kdesi opodál sebou plácnul na zem. O zlomek vteřiny se vrhla za ním do tmy.
*ROAAAAAAAR* Jeskynním systémem otřásl dračí dech. Oheň pochodní odnesl poryv větru a z temnoty se vyřítila záplava přízraků. Rychle vyřídili nebohého ufouna a strhaly všechny zbývající světla.
"No jestli vám to takhle víc  vyhovuje." Pronesl Geat lakonicky zatímco si dvoubřitou otočkou kolem sebe zjednal trochu prostoru. Ne nadarmo mu říkali "nejtemnější nekromant".
Ve tmě nabývaly přízraky fyzické hmatatelné podoby. A i přesto že nebyli smrtelní, pod jeho údery umírali. Jeho čepel, příznačně nazývaná "kosa", absorbovala jejich životní energii a nedala jim šanci se znovu obnovit. Ale ať už upírů nebo Nibelungů, zástup přízraků byl nevyčerpatelný. Temnota plodila další a další.
Drak na dně jeskyně znovu zaburácel. Blesk projel prostorem a na chvíli bylo ticho a klid. Když záblesk pominul stál Geat na místě a mezi čepelemi jeho mečů přebíhaly elektrické výboje.
"Takhle se nikam nedostanem." Řekl do prostoru a o kus před ním se rozsvítil plamínek. Mercy si zapálila cigáro a několikrát silně potáhla.
"Je na čase zavolat kavalerii."* Její rudá kůže se začala rozpalovat. Kolem jejího těla vzplanul neuhasitelný oheň. Vykročila vstříc drakovi. Žár sílil a skála okolo začala rudě žhnout. Geat ustoupil dozadu a nanesl přes cestu pruh bílé barvy. Vytvořil několik symbolů. Pronesl několik slov ve svém rodném jazyce a podzemní chodbu rozdělila neviditelná bariéra. Nic přes ní nemohlo přejít, člověk, upír, přízrak, démon, drak, ani nic horšího.
Mercy pokračovala do nitra jeskyně. Starý upír tam stál a pozoroval jak se ohnivá stěna přibližuje. Nad jeho hlavou se leskly zuby draka a okolo nespočet přízraků. Jeden z nich se výpadem vrhl na Mercy a jen rozvířil plamen a zmizel. Přízrak ale nebyl nijak hořlavý a tak intenzitu ohně oslabil.
"Armáda temnoty uhasí jakýkoliv plamen."** Dušoval se zubící se upír. Několik přízraků pohotově naskákalo do ohně aby potvrdili jeho slova.
"Tohle není jen tak jakýkoliv plamen."* Zašeptala Mercy. "Tohle je portál."* Za jejími zády se pomalu zvedla silueta ohnivého draka. Po jejích stranách se naježilo několik rozžhavených kopí.
Země se znovu otřásla. Obě armády se proti sobě vrhly. Až k povrchu se neslo drtivé praskání skal. Pak krátká vřava utichla.
Geat zpoza své bariéry pozoroval jak oheň uhasíná a rozžhavený kámen chladne. Chodba se znovu ponořila do tmy.
"Ťuk, ťuk."* Ozvalo se před ním.
"Kdo tam?" Nechal se Geat nachytat.
"Prsten moci."* Řekla Mercy héliákovým hlasem. "Ta prokletá kulatá věc to přežila."
"A herr Müller?"
"Je v dostání již jen v práškovém balení. Tak mě sakra pusť už ven."*
Geat zrušil zábranu a rychle proskenoval chodbu jestli se tam ještě něco neskrývá. Pak hbytě sebral Mercy prsten. Pořád byl prokletý. A pořád k němu patřila armáda mlžných přízraků, přibyl dokonce jeden upír. A ufo se po oživení na něj rovněž koukalo, jako by se chtěla připojit. I když jen přemýšlela jak vyvolat některé z přízraků aniž by se stala jedním z nich.


*Překlad ze slangové američtiny.
**Překlad z němčiny s echt německým přízvukem.