Se jednou zase ufo probudilo a cítilo se jako uprostřed zabíjačky. Utrhlo si stehýnko smaženě-pečeně-grilovaně-oheřelého kuřete a zíralo na to jak okolo stolu stojí úplně všichni. A pak jí došlo, že je nahá. Seskočila ze stolu a vrhla se ke gauči, kde se zamotala do deky. Pak se podívala na hodiny.
"Uááá!" Vykřikla. "Málem jsem zmeškala Buffy, zrovna mají odhalit zrádce."
"To už dávali."* Odpověděla suše Mercy a přisedla si vedle ufona.
"Jak dlouho jsem byla mrtvá?" Ufo se paranoidně rozhlídlo po všech u stolu, stále na ní zírajících.
"Měsíc."* Řekla Mercy. "Měli jsme tu takovou nehodu."*
O měsíc dříve:
Geat zrovna seděl u stolu a degustoval víno. Pročítal si při tom vědecké časopisy a nebýt toho neustálého kvílení z kovárny, byl by to pohodový večer.
V kovárně si Mercy s ufonem hrály oblíbenou hru na sovětskýho partizána. Ufo bylo partizán a Mercy z něho měla dostat kdo udělal ten flek na sedačce. Takový normální sadomasochistický hrátky vedený až do krajnosti a pak ještě dál.
Giles, právě na stopě dalšího z velkých rozuzlení, se nemohl soustředit na čtení a hodil na gramec nejhlučnějšího wágnera, kterýho měl zrovna po ruce. Náležitě přidal volume a pak se vrátil k překladu nezáživných kronik. Byli tak otřesně nezajímavé, že to ani jeho nebavilo. Někde v nich byla ale ukrytá důležitá informace.
Pak z ničeho nic hudba utichla. Světlo zhaslo. Dřív než se Geat stačil ohlídnout co se děje, ozvala se ohlušující exploze a svět se otřásl v základech.
"Je snad v kalendáři na dnešek konec světa?" Podíval se po Gilesovi osvětleném jen ohněm v krbu. Ten jenom civěl do prázdna, kde mu najednou zmizel jeho oblíbený part z pochodu valkýr.
Do místnosti vešla očouzená Mercy s naježenými vlasy a několikrát si odkašlala.
"Hjůstne, máme problém."* Zahlásila a chopila se nejbližší lahve. Ztěžka dosedla na židli. "Víte jak se ufonek snažil vyvolat svého vnitřního démona?" Mercy dopila lahev a chopila se Geatova vzácného ročníku božolé. "Teorie byla, že až se jí to podaří, spálí jí to na prach, protože člověk v sobě nemá dost energie a tak v pudu sebezáchovy srdce démona spálí tělo..." Mercy si dopřála hodně dlouhou dramatickou pauzu. "Tak se to nějak povedlo, jenžé omylem.... Jak se zdá tak při kombinaci krajního fyzického a psychického utrpení až někde na hranici šílenství, kdy u normálního člověka už není žádné zítra a rozum prostě vybouchne a vyletí komínem..."*
"Mohla by jsi to zkrátit?" Vyzval jí Geat. Pořád nevěděl co se stalo a jestli nemá chystat nějaká mimořádná opatření.
"Mňó, kdyby byla nějakej normální démon tak jí ta transformace zabije, jak bylo předpokládáno. Jenže ona byla Ten démon. Někde v tom jejím malým mozečku se sepnul Ten proklatej démonickej obvod a v pudu sebezáchovy vytáhl elektriku z půlky města, mnou projelo asi milon voltů a najednou držim v rukou Toho proklatýho démona... Kdybych jí nezničila dřív než se úplně nabije tak už jí nezastavim. Né s tímhle..."* Mercy zatahala za železný řetízek na krku, který měl omezovat její sílu. "Spíš by to měla nosit ona."* Geat na ní hodil dlouhý pohled.
"Dobře víš, že není možné jen tak vytvořit tak mocné omezující kouzlo."
"To je jedno, ona nás fakt dokáže zničit."* Mercy krčila rameny, ale nevypadala, že by se nechala jen tak zničit.
"Udělala jsi to schválně." Geat se zamračil.
"He?"* Mercy se tvářila překvapeně. "Haló! Teď nejsem ta špatná já."*
"Takže to fungovalo." Vmísil se Giles. "Jenom se nepočitalo s tím, že jí to rovnou nezabije."
"My jsme s tím nepočítali." Opravil ho Geat. "A teorie pořád platí. Nemůže přežít pokud nezačne bojovat nebo ničit. A pokud začne, zemře po té co se zastaví."
"A pokud se nezastaví, obnoví se úplně."* Mercy se ušklíbla.
"Pokud se obnoví úplně budeme tu mít zpátky nejpacifističtějšího démona historie."
"Jsi asi přehlídnul tu část kdy jí kompletně přeskočí. Nejdřív zešílí a pak se začne měnit."*
"Myslím, že by jsme jí už neměli oživovat." Pronesl resolutně Giles.
"Ty jsi tu jenom díky ní." Ukázal Geat jeho směrem. Měl v sobě ze všech nejvíc lidskosti a rozhodně se nechtěl ufouna jen tak snadno zbavit. Nestal by se jedním z nejmocnějších mágů, kdyby řešil věci tou jednodušší cestou.
"Ten anděl nás právem varoval, že se něco stane." Bránil se Giles.
"Andělé se právem bojí." Zamračil se Geat. "Protože ona je Ten démon. Druh, který mezi nima udělal vždycky Tu největší paseku. Nejsou závislý na domácím prostředí a vysajou energii z čehokoliv." A pak mu to najednou došlo. Že je ufo opravdu vcelku nebezpečné.
O týden poté:
Nej víc nápadný asi byl ten klid. Všechno fungovalo jak mělo. Každý si dělal svoje. Nikoho nezdržovali miliony otázek, nic nevybuchovalo, v těžko přístupných místech se znovu vytvořily pavučiny, televize neběžela zapnutá celej den, věci neměnily znenadání barvy, jídlo bylo k jídlu, stěny se neotřásaly hlasitou hudbou a nikdo neumřel.
Byla by to nuda. Kdyby Geat nedotáhl velmi staré železné knihy, v nichž hledali odpovědi na otázky týkající se démonů. Hlavní otázkou bylo jak zabránit ufodémonovi aby zničil svět. Postupně zjišťovali, že je to skutečně teoreticky možné. Pak došli k tomu, že je to možné i prakticky. A když zjistili, že je to velmi snadné, raději už to dále nezkoumali.
Na zdech vedle knihovny vyselo několik velkých papírových pláten, zhusta popsaných a pokreslených jejich poznatky a různými grafy kde na začátku byl nějaký problém nad ním z čeho pramení nad ním z čeho pramení to a tak dále a tak dále. Jiné grafy zahrnovali řešení a co je potřeba k tomu a k tomu a ktomu. Jejich problémem, ale bylo, že řada z těchto grafů byla do kruhu.
O týden později:
Pak nějaký čas vyšetřovali Mercy. Zjišťovali jestli je schopná přežít střet z démonem nejvyšší kategorie v pozemském ringu. A počítali o kolik by jí museli snížit hendikep, aby to dokázala. Z čísla, které kalkulačka odmítla zobrazit, vyplynulo, že by to bylo jako sfouknout svíčku jaderným výbuchem. Ten plán se líbil jenom Mercy.
Geat ho nakonec zavrhnul jako neúčinný, protože potřebovali démona sfouknout opravdu rychle. Konzultovali to pak přes prostřeníky se sborem strážních andělů a ti je ujistili, že jsou připraveni kdykoliv ve věci zasáhnout.
Toho se Geat obával nejvíc. Aby rozespalému sotva vylíhnutému démoňátku, zatímco se snaží potlačit svůj přirozený instinkt k ničení, mávali před očima rudým hadrem, nebo perutěma.
Pak zkoumali jak do dívky uložit nějaký funkční sebedestrukční mechanismus, který spustí dřív než se začne měnit. Nepřišli ale na to jak podchytit moment než to začne. Jakýkoliv moment potom už bylo pozdě. Rozhodli se přesně vytopovat a stanovit podmínky při jakých to začne. A místo s dalším kruhovým grafem bez vyústění skončili s grafem typu pyramida, s nekonečně širokou základnou.
Neměli nekonečně velký papír, tak si práci značně zjednodušili a vybrali si z příčin ty co se jim nejvíc líbily.
O další týden později:
To už se jim po ufounovi začalo stýskat a horečně finišovali. Mercy přidali nějaký bonusy, žádný k síle, ale jeden velký k odolnosti. Do ufounovi hlavičky se rozhodli uložit neuronový okruh, který zachytí 99% situací vedoucích ke katastrofě a napojí jí na zdroj energie, který jí okamžitě zpopelní.
Nakonec provedli rituál znovuzrození a přivedli ufo zpět. A když se pak tvářili, že je všechno v pohodě, nebyli. Protože všechny jejich úvahy byly ryze teoretické a existoval jen jediný způsob jak je ověřit v praxi. Mercy měla tudíž zakázáno ufona psychicky týrat.
A Geat nechal magiče v pekle vyrobit další řetěz pro spoutání síly jako měla Mercy. Když by šlo všechno dobře, měl by během roku už první článek.
Taky chtěli ufouna objednat na terapii, aby zas vymluvila díru do hlavy někomu jinému, ale obávali se, že by jí hned po prvním sezení chtěli hospitalizovat, protože má halucinace. Možná by chtěli zavřít i ty halucinace.
*Překlad ze slangové američtiny.
pátek 9. prosince 2011
úterý 6. prosince 2011
srpen 2011 - krvavá lázeň
V malém klášteře, skrytém na španělském venkově, se se západem slunce odehrávalo něco netradičního. Místo obvyklého klečení před oltáři a mumlání motliteb, zdrávasů a otčenášů, byla malá skupinka mnichů v šedých kutnách seskupena kolem rakve.
Byla to již druhá ztráta, kterou utrpěli během měsíce. A o tolik bolestnější než ta první, že je opustil sám opat. Nejprve se jeho učedník smýkl na zvonici a ještě jednou si pořádně prásknul do zvonu, o dva týdny později pak opat zemřel na selhání srdce z toho náhlého návalu stresu. Jeho nástupce, který ho měl ve všech oblastech nahradit, zemřel a on tak musel hledat jeho náhradu. Hledal tak intenzivně, že to s ním kleplo.
Mniši klečeli v ošuntělých šedých hábitech na kamenné podlaze zdobené mozaikou zobrazující slunce. Čela se jim potila a v uzavřeném kostele, bylo jak v sauně. Úcta k mrtvému pro ně byla ale víc než nepohodlí. A dokud prosili všechny svaté o opatrování opatovy duše, nemuseli myslet na to co si bez něho a jeho nástupce počnou.
Už týden se postili a spali jen málo. Čekali snad na zázrak nebo na znamení, které jim sešle bůh. Že někdo vyřeší jejich problémy za ně. Typické pro katolíky.
Najednou se dveře s rozletěly. Do prostoru vniknul proud světla, čerstvého vzduchu a Geat v monstrózním sombréru, Mercy v apartním kovbojském oblečku, polomrtvé ufo kompletně v černém a dva sluncem rozpálení železní pánové s velkými dřevěnými sudy na ramenou.
"Astala vista, bejby." Ohlásili svůj příchod a vešli tak akorát včas na to aby se za jejich zády sesunuly obě křídla dveří. Oni je totiž vyrazili dovnitř, i když se otevíraly ven.
Mniši se ani neobtěžovali změnit polohu. Jenom jeden se ztopořil a s tváří zahalenou v kápi se k nim otočil. "Čeho si zde žádáte?"**
"Vy jste mi tu něco skovali."*** Odpověděl Geat a prohlížel si zaprášený starý kostel, taková díra.
"Jsem si jistý, že už dlouhou dobu tu nemáme nic, než náš skromný majetek."** Poklonil se mnich.
"No vy ne, to tady ten gringo v dřevěným penále. Nejradši bych jemu a jeho kumpánům plivnul do ksichtu, ale nemohl sem je najít dřív než všichni natáhnou bačkory."*** Styl jakým Geat mluvil naznačoval, že byl narozdíl od běžného stavu mírně rozezlen, možná ukřivděn.
"Ujišťuji vás, že náš opat byl nanejvýše zbožný muž."**
"A víte, že jeho předchůdci pohřbili v posvěcené zemi démona? Nevíte? No on o tom věděl. A přinášel mu krvavé oběti."***
"Me gusta pollo." Proneslo najednou ufo jedinou větu ve španělštině, kterou se naučilo z televize.
Mnich mlčel. Věci kolem se daly do pohybu. Golemové položili na zem sudy a chopili se kladiv. Geat procházel kostelem a hledal umístění tajného oltáře. Došel až ke schodům před hlavním oltářem. Trochu je poklepal.... a viděl, že je to dobré. O pár centimetrů odsunul nejnižšší schod a objevil se malý nálevkovitý otvor. Ale krev nikde. Pečlivý opat ho po naplnění musel vždy očistit.
Kývnul na golemy a ti před zraky panikařících mnichů rozmlátili oltář (což bylo zcela zbytečné), schody k němu (což bylo asi nezbytné) a nakonec i podlahu (což bylo zcela klíčové).
Na obyčejnou podlahu kostela to bylo neobyčejně bytelné, pořád samá žula a granit. Jak postupovali, museli odsunout i rakev s opatem a skučící mnichy, kteří se sice ve svojí světlé chvilce pokusili zakročit, Mercy s nima ale hravě zametla.
Hromada suti, tam co stával oltář, stále rostla a výkop se prohluboval. Nakonec narazili na kov. Mosaznou trubku napojenou na přívod od oltáře a železnou truhlu postavenou na výšku v zemi. Spíš takovej trezor velikosti ledničky s mrazákem. Opatrně ho vytahli nahoru a položili vedle opatovy rakve.
Dostat se dovnitř bylo dílem okamžiku. Uvnitř bylo téměř mumifikované tělo s abnormálními špičáky.
"Hle, zde démon."*** Prohlásil Geat.
Tělo nebylo jen tak uložené. Bylo uvězněné mnoha pravěkými ostnatými dráty změdi a mosazi z nichž některé měli pěkně nepříjemná ostří. Dráty byly zařízlé hluboko do těla. Většina ale znovu zarostlá. Dost krutý způsob jak udržet na místě někoho kdo nemůže zemřít. Lapeného staletí mezi životem a smrtí, udržovaného při životě a zbytku rozumu jen nejmenší nutnou dávkou krve.
"Jak ty dráty vymotáme?" Zeptal se Giles, který vůbec netušil kde by měli začít.
"Když je vyrveme teď, rozpadne se na prach." Odpověděl zasmušile Geat. "Ale co. Ty století v utrpení už těch pár minut navíc netrumfne. Nejdřív oživení a pak až to ostatní."
Mniši tak nějak vytušili co chystají a začali provolávat jména všech svatých, oháněli se bohem, ďáblem, inkvizicí a rozstřikovali kolem sebe svěcenou vodu jak kropící vůz. Mercy je zase trochu uklidnila.
Geat ukázal k jednomu ze sudů. S řachnutím byl rozbit o okraj železné skříně. Z rozlámaných prken se vyřinul proud rudé tekutiny. Místo naplnil pach železa a zombíkdémon zmizel pod růžově zpěněnou hladinou.
Následovala chvíle napětí. Hladina krve pomalu klesala jak protékala otvory v železném rámu.
Něco se tam začalo hýbat. Mniši se křižovali. Hladina klesala. Už se měl objevit obličej. První co se objevilo byly ale prsa, hrudník, špičatý nos, tvář rozbořená jakousi brutální záslepkou Tam kde ještě před chvílí byla sušenka s vyceněným chrupem bylo alabastrové tělo, trhané na kusy mosaznými dráty, zařezávajícími se v panice stále hlouběji. Tělo sebou škubalo. Krev okolo vířila. Geat jí položil ruku na čelo. "Už to nebude trvat dlouho."**** Řekl konejšivě. A pohyb ustal. Zůstalo jen chvění, podobné tomu od zimy nebo horečky.
"Potřebujem vanu plnou krve." Rozkázal dozadu Mercy.
"Jsem snad nějaká zdravotní sestra?"* Odpověděla a rozhlížela se okolo. Takže potřebovali něco aspoň trochu těsného, neckovitého tvaru, kam by se vešlo tělo... Nejen proto že to byla nejlepší logická možnost, ale prostě proto, že tam nic jinýho nebylo se zahleděla na zrakveného opata. Pak se démonicky usmála, strhla víko a vysypala opata na podlahu. Naplnili jí z druhého sudu.
Geat se rozhodl udělat to jako s náplastí. Rychle strhnout. Nejdřív rukama kroužil ve vzduchu a virtuálně nabíral všechny drátky, sponky, hřebíčky, hřeby, skoby a další šrot. Pak v jediném momentě všechny vyletěli ven jako šrapnely z granátu.
Roztrhané tělo křečovitě zagrochtělo, ale pořád bylo tak nějak v jednom kuse. Telekineticky, aby se mu nerozpadlo v rukou v kostky na guláš, ho Geat přehodil do rakve plné čerstvé krve.
Jako když hodí do potoka nažehlené tepláky, krev se vsakovala do těla a tak jí pomalu dolívali aby udrželi správnou hladinku. Sud byl za chvíli prázdný.
Hladina se zklidnila. Nehybná, bez jediné vlnky. Odrážely se od ní poslední paprsky zapadajícího slunce.
"Nudá." Prohlásilo ufo po chvíli.
Geat se nad rakev plnou krve naklonil. Byl si jistý že se to povedlo. A taky že dáma pod hladinou má asi tolik schopnosti zůstat v klidu co ufoun. Bledá ruka prudce vystřelila a chytla ho za krk.
"Jsem rád, že tě ty staletí nepoznamenali."****
"Staletí?**** Se zasyčením se nad hladinu vynořila půvabná bledá tvář.
"Tady ti šmudlové tě dobře schovali."**** Geat ukázal na rozkládajícího se opata, který už stihl otrávit atmosféru okolo.
"A co je tohle?"**** Temně rudé rty si lokly krve a šedé oči se zamračily. "Prasečí krev?"****
"Svině je podle vědátorů mnohem příbuznější člověku než mezek."*** Odpověděl Geat.
"Já nejsem člověk."**** Zasyčela žena s naprostým opovržením.
"Je v tom pár kanců, statných hřebců, plemených býků..."**** Geat namočil prst do krve a strčil si ho do pusy. "...sousedovic kočka, medvěd, tři chráněné pandy a kvíčala."****
"Urozené panny došly?"**** Měla asi chuť na něco jiného než na zvířátka. A dívala se při tom na ufouna.
"Hodně se změnilo."**** Řekl Geat a vyndal z brašny jednoduché červené šaty, shnrnul.je a podržel tak aby si je mohla jednoduše navléct.
"Některé věci se nemění."**** Pronesla žena tiše a protáhla ruce pod ramínky. Narovnávala se a šaty jí pomalu klouzaly po těle. Stojíc byla o hlavu menší než Geat, jako typická středověká žena. "Některé věci se nikdy nezmění.**** Vykřikla a agilně skočila ufounovi po krku.
"Já nejsem panna." Byla dívčina poslední slova. Dřív než dopadly na zem, bylo ufo bez krve a upírka zmizela v šeru začínající noci.
"Může mi někdo připomenout, proč jsme tu šílenou ženkou vůbec oživovali."* Mercy si zapálila a udělala několik kroků ke dveřím.
"Protože jinak by zemřela." Odpověděl Geat. "Doneste sem všechnu zdejší zvířenu. Oživíme ufouna a vydáme se za ní."
"Bude asi hodně vystrašená." Giles se díval do temnoty venku.
"Myslíš?"* Mercy se zamračila.
"Si představ až potká třeba auto." Pokračoval Giles. "Je v tomhle světě úplně ztracená."
"Na to spoléhám." Řekl Geat a postavil se vedle aby zjistil na co ti dva tak civí. "Tak pohyb děcka."
Oživili ufouna, většina mnichů při tom už omdlela a dodávkou se vydali k nedalekému městečku. Gilese a golemy poslali hlídkovat do ulic, aby se obyvatelům náhodou něco nestalo a Geat s Mercy a ufounem se usadili na jedné klidné staré vyhlídce na historickém kopečku. Do stínu pod stromem.
Žena, nervozně se rozhlížející po všem okolo, se za chvíli objevila na konci ulice. Přicházela a prohlížela si všechny moderní věci, nápisy, světla, auta, motorku. Geat použil ufona jako návnadu a nechal ho stát kousek za nimi uprostřed osvětlené ulice. Když jí žena uviděla rozhlídla se okolo, i za sebe a namířila si to přímo k dívce v černém. Určitě jí to nepřekvapilo, znala Geata dobře.
Když je míjela, vystoupila Mercy ze stínu a chytla jí za ruku. Žena se zamračila a sekla po ní drápem. Dostala za to ránu do čela a kdyby jí Mercy nedržela spadla by na zem.
"Kdo jsi, že se se mnou snažíš utkat."**** Žena se na ní znova vrhla, tentokrát se vší silou a obě přistály na zemi o čtyři metry dál. Mercy vespod. Obkročmo na ní seděla a cenila zuby.
"Démon."* Odpověděla Mercy a její tvář přešla do ruda. Obtočila jí ocas kolem krku a bez problému ji strhla stranou. Zvedla se, pořád jí držela za ruku.
"Dívky, dívky, dívky." Přispěchal Geat. Konečně si jí po těch staletích mohl znova prohlédnout. Vlasy se po tom co uschly zvlnily a získaly zlatavý odstín. Oči světlemodré barvy, s dlouhými řasami a úzkým tmavým obočím. Rty plné a rudé. Tvář a tělo byly štíhlé a perfektně tvarované.
Mercy tuhle blondýnku taky už jednou viděla. Kdysi když chtěla vypadat krásně, přeměnil jí Geat do stejné podoby. Možná proto jí drtila ruku v sevření daleko víc než bylo nezbytné.
"Hej, já už nechci utéct."**** Snažila se jí stará Španělka vykroutit.
"Jistě?"*** Geat se jí podíval přímo do očí.
"Jo, co je tohle za šílený svět? Možná bych měla být radši mrtvá."****
"""To se dá zařídit"*"***"**** Usmála se Mercy a přeměnila se zpátky.
"Démonka? Vážně?"**** Zatvářila se žena na Geata jako by spadnul z mandarinkovníku.
"Nepije tolik..."**** Geat se na chvíli zarazil. "...krve"****
"Vampírka? Vážně?"**** Mercy s obměnou zopakovala její větu a podívala se na něj stejným pohledem.
"Jděte obě do háje." Odpověděl Geat a šel za ufounem.
"Měli by jsme je rozsadit dřív než se skamarádí." Prohlásilo ufo.
"Tak vem Mercy, Gilese a ostatní a jeďte domů. Já zůstanu tady s ní." Geat pokyvoval hlavou.
"No jasňé." Smála se dívka a nadzvedávala při tom levé obočí.
"Ženský." Zabrblal Geat, chytil ženu se spičáky za ruku, aby jí Mercy mohla pustit a odešel s ní tam kde to před pár stoletími začalo.
*Překlad ze slangové američtiny.
**Překlad ze španělštiny.
***Překlad z westernové mexičtiny.
****Překlad z postkolumbovské španělštiny.
*******Tolik hvězdiček má metaxa, kterou pili Geat a Kar, jak se ta upírka volala, po tom co všichni odjeli.
Byla to již druhá ztráta, kterou utrpěli během měsíce. A o tolik bolestnější než ta první, že je opustil sám opat. Nejprve se jeho učedník smýkl na zvonici a ještě jednou si pořádně prásknul do zvonu, o dva týdny později pak opat zemřel na selhání srdce z toho náhlého návalu stresu. Jeho nástupce, který ho měl ve všech oblastech nahradit, zemřel a on tak musel hledat jeho náhradu. Hledal tak intenzivně, že to s ním kleplo.
Mniši klečeli v ošuntělých šedých hábitech na kamenné podlaze zdobené mozaikou zobrazující slunce. Čela se jim potila a v uzavřeném kostele, bylo jak v sauně. Úcta k mrtvému pro ně byla ale víc než nepohodlí. A dokud prosili všechny svaté o opatrování opatovy duše, nemuseli myslet na to co si bez něho a jeho nástupce počnou.
Už týden se postili a spali jen málo. Čekali snad na zázrak nebo na znamení, které jim sešle bůh. Že někdo vyřeší jejich problémy za ně. Typické pro katolíky.
Najednou se dveře s rozletěly. Do prostoru vniknul proud světla, čerstvého vzduchu a Geat v monstrózním sombréru, Mercy v apartním kovbojském oblečku, polomrtvé ufo kompletně v černém a dva sluncem rozpálení železní pánové s velkými dřevěnými sudy na ramenou.
"Astala vista, bejby." Ohlásili svůj příchod a vešli tak akorát včas na to aby se za jejich zády sesunuly obě křídla dveří. Oni je totiž vyrazili dovnitř, i když se otevíraly ven.
Mniši se ani neobtěžovali změnit polohu. Jenom jeden se ztopořil a s tváří zahalenou v kápi se k nim otočil. "Čeho si zde žádáte?"**
"Vy jste mi tu něco skovali."*** Odpověděl Geat a prohlížel si zaprášený starý kostel, taková díra.
"Jsem si jistý, že už dlouhou dobu tu nemáme nic, než náš skromný majetek."** Poklonil se mnich.
"No vy ne, to tady ten gringo v dřevěným penále. Nejradši bych jemu a jeho kumpánům plivnul do ksichtu, ale nemohl sem je najít dřív než všichni natáhnou bačkory."*** Styl jakým Geat mluvil naznačoval, že byl narozdíl od běžného stavu mírně rozezlen, možná ukřivděn.
"Ujišťuji vás, že náš opat byl nanejvýše zbožný muž."**
"A víte, že jeho předchůdci pohřbili v posvěcené zemi démona? Nevíte? No on o tom věděl. A přinášel mu krvavé oběti."***
"Me gusta pollo." Proneslo najednou ufo jedinou větu ve španělštině, kterou se naučilo z televize.
Mnich mlčel. Věci kolem se daly do pohybu. Golemové položili na zem sudy a chopili se kladiv. Geat procházel kostelem a hledal umístění tajného oltáře. Došel až ke schodům před hlavním oltářem. Trochu je poklepal.... a viděl, že je to dobré. O pár centimetrů odsunul nejnižšší schod a objevil se malý nálevkovitý otvor. Ale krev nikde. Pečlivý opat ho po naplnění musel vždy očistit.
Kývnul na golemy a ti před zraky panikařících mnichů rozmlátili oltář (což bylo zcela zbytečné), schody k němu (což bylo asi nezbytné) a nakonec i podlahu (což bylo zcela klíčové).
Na obyčejnou podlahu kostela to bylo neobyčejně bytelné, pořád samá žula a granit. Jak postupovali, museli odsunout i rakev s opatem a skučící mnichy, kteří se sice ve svojí světlé chvilce pokusili zakročit, Mercy s nima ale hravě zametla.
Hromada suti, tam co stával oltář, stále rostla a výkop se prohluboval. Nakonec narazili na kov. Mosaznou trubku napojenou na přívod od oltáře a železnou truhlu postavenou na výšku v zemi. Spíš takovej trezor velikosti ledničky s mrazákem. Opatrně ho vytahli nahoru a položili vedle opatovy rakve.
Dostat se dovnitř bylo dílem okamžiku. Uvnitř bylo téměř mumifikované tělo s abnormálními špičáky.
"Hle, zde démon."*** Prohlásil Geat.
Tělo nebylo jen tak uložené. Bylo uvězněné mnoha pravěkými ostnatými dráty změdi a mosazi z nichž některé měli pěkně nepříjemná ostří. Dráty byly zařízlé hluboko do těla. Většina ale znovu zarostlá. Dost krutý způsob jak udržet na místě někoho kdo nemůže zemřít. Lapeného staletí mezi životem a smrtí, udržovaného při životě a zbytku rozumu jen nejmenší nutnou dávkou krve.
"Jak ty dráty vymotáme?" Zeptal se Giles, který vůbec netušil kde by měli začít.
"Když je vyrveme teď, rozpadne se na prach." Odpověděl zasmušile Geat. "Ale co. Ty století v utrpení už těch pár minut navíc netrumfne. Nejdřív oživení a pak až to ostatní."
Mniši tak nějak vytušili co chystají a začali provolávat jména všech svatých, oháněli se bohem, ďáblem, inkvizicí a rozstřikovali kolem sebe svěcenou vodu jak kropící vůz. Mercy je zase trochu uklidnila.
Geat ukázal k jednomu ze sudů. S řachnutím byl rozbit o okraj železné skříně. Z rozlámaných prken se vyřinul proud rudé tekutiny. Místo naplnil pach železa a zombíkdémon zmizel pod růžově zpěněnou hladinou.
Následovala chvíle napětí. Hladina krve pomalu klesala jak protékala otvory v železném rámu.
Něco se tam začalo hýbat. Mniši se křižovali. Hladina klesala. Už se měl objevit obličej. První co se objevilo byly ale prsa, hrudník, špičatý nos, tvář rozbořená jakousi brutální záslepkou Tam kde ještě před chvílí byla sušenka s vyceněným chrupem bylo alabastrové tělo, trhané na kusy mosaznými dráty, zařezávajícími se v panice stále hlouběji. Tělo sebou škubalo. Krev okolo vířila. Geat jí položil ruku na čelo. "Už to nebude trvat dlouho."**** Řekl konejšivě. A pohyb ustal. Zůstalo jen chvění, podobné tomu od zimy nebo horečky.
"Potřebujem vanu plnou krve." Rozkázal dozadu Mercy.
"Jsem snad nějaká zdravotní sestra?"* Odpověděla a rozhlížela se okolo. Takže potřebovali něco aspoň trochu těsného, neckovitého tvaru, kam by se vešlo tělo... Nejen proto že to byla nejlepší logická možnost, ale prostě proto, že tam nic jinýho nebylo se zahleděla na zrakveného opata. Pak se démonicky usmála, strhla víko a vysypala opata na podlahu. Naplnili jí z druhého sudu.
Geat se rozhodl udělat to jako s náplastí. Rychle strhnout. Nejdřív rukama kroužil ve vzduchu a virtuálně nabíral všechny drátky, sponky, hřebíčky, hřeby, skoby a další šrot. Pak v jediném momentě všechny vyletěli ven jako šrapnely z granátu.
Roztrhané tělo křečovitě zagrochtělo, ale pořád bylo tak nějak v jednom kuse. Telekineticky, aby se mu nerozpadlo v rukou v kostky na guláš, ho Geat přehodil do rakve plné čerstvé krve.
Jako když hodí do potoka nažehlené tepláky, krev se vsakovala do těla a tak jí pomalu dolívali aby udrželi správnou hladinku. Sud byl za chvíli prázdný.
Hladina se zklidnila. Nehybná, bez jediné vlnky. Odrážely se od ní poslední paprsky zapadajícího slunce.
"Nudá." Prohlásilo ufo po chvíli.
Geat se nad rakev plnou krve naklonil. Byl si jistý že se to povedlo. A taky že dáma pod hladinou má asi tolik schopnosti zůstat v klidu co ufoun. Bledá ruka prudce vystřelila a chytla ho za krk.
"Jsem rád, že tě ty staletí nepoznamenali."****
"Staletí?**** Se zasyčením se nad hladinu vynořila půvabná bledá tvář.
"Tady ti šmudlové tě dobře schovali."**** Geat ukázal na rozkládajícího se opata, který už stihl otrávit atmosféru okolo.
"A co je tohle?"**** Temně rudé rty si lokly krve a šedé oči se zamračily. "Prasečí krev?"****
"Svině je podle vědátorů mnohem příbuznější člověku než mezek."*** Odpověděl Geat.
"Já nejsem člověk."**** Zasyčela žena s naprostým opovržením.
"Je v tom pár kanců, statných hřebců, plemených býků..."**** Geat namočil prst do krve a strčil si ho do pusy. "...sousedovic kočka, medvěd, tři chráněné pandy a kvíčala."****
"Urozené panny došly?"**** Měla asi chuť na něco jiného než na zvířátka. A dívala se při tom na ufouna.
"Hodně se změnilo."**** Řekl Geat a vyndal z brašny jednoduché červené šaty, shnrnul.je a podržel tak aby si je mohla jednoduše navléct.
"Některé věci se nemění."**** Pronesla žena tiše a protáhla ruce pod ramínky. Narovnávala se a šaty jí pomalu klouzaly po těle. Stojíc byla o hlavu menší než Geat, jako typická středověká žena. "Některé věci se nikdy nezmění.**** Vykřikla a agilně skočila ufounovi po krku.
"Já nejsem panna." Byla dívčina poslední slova. Dřív než dopadly na zem, bylo ufo bez krve a upírka zmizela v šeru začínající noci.
"Může mi někdo připomenout, proč jsme tu šílenou ženkou vůbec oživovali."* Mercy si zapálila a udělala několik kroků ke dveřím.
"Protože jinak by zemřela." Odpověděl Geat. "Doneste sem všechnu zdejší zvířenu. Oživíme ufouna a vydáme se za ní."
"Bude asi hodně vystrašená." Giles se díval do temnoty venku.
"Myslíš?"* Mercy se zamračila.
"Si představ až potká třeba auto." Pokračoval Giles. "Je v tomhle světě úplně ztracená."
"Na to spoléhám." Řekl Geat a postavil se vedle aby zjistil na co ti dva tak civí. "Tak pohyb děcka."
Oživili ufouna, většina mnichů při tom už omdlela a dodávkou se vydali k nedalekému městečku. Gilese a golemy poslali hlídkovat do ulic, aby se obyvatelům náhodou něco nestalo a Geat s Mercy a ufounem se usadili na jedné klidné staré vyhlídce na historickém kopečku. Do stínu pod stromem.
Žena, nervozně se rozhlížející po všem okolo, se za chvíli objevila na konci ulice. Přicházela a prohlížela si všechny moderní věci, nápisy, světla, auta, motorku. Geat použil ufona jako návnadu a nechal ho stát kousek za nimi uprostřed osvětlené ulice. Když jí žena uviděla rozhlídla se okolo, i za sebe a namířila si to přímo k dívce v černém. Určitě jí to nepřekvapilo, znala Geata dobře.
Když je míjela, vystoupila Mercy ze stínu a chytla jí za ruku. Žena se zamračila a sekla po ní drápem. Dostala za to ránu do čela a kdyby jí Mercy nedržela spadla by na zem.
"Kdo jsi, že se se mnou snažíš utkat."**** Žena se na ní znova vrhla, tentokrát se vší silou a obě přistály na zemi o čtyři metry dál. Mercy vespod. Obkročmo na ní seděla a cenila zuby.
"Démon."* Odpověděla Mercy a její tvář přešla do ruda. Obtočila jí ocas kolem krku a bez problému ji strhla stranou. Zvedla se, pořád jí držela za ruku.
"Dívky, dívky, dívky." Přispěchal Geat. Konečně si jí po těch staletích mohl znova prohlédnout. Vlasy se po tom co uschly zvlnily a získaly zlatavý odstín. Oči světlemodré barvy, s dlouhými řasami a úzkým tmavým obočím. Rty plné a rudé. Tvář a tělo byly štíhlé a perfektně tvarované.
Mercy tuhle blondýnku taky už jednou viděla. Kdysi když chtěla vypadat krásně, přeměnil jí Geat do stejné podoby. Možná proto jí drtila ruku v sevření daleko víc než bylo nezbytné.
"Hej, já už nechci utéct."**** Snažila se jí stará Španělka vykroutit.
"Jistě?"*** Geat se jí podíval přímo do očí.
"Jo, co je tohle za šílený svět? Možná bych měla být radši mrtvá."****
"""To se dá zařídit"*"***"**** Usmála se Mercy a přeměnila se zpátky.
"Démonka? Vážně?"**** Zatvářila se žena na Geata jako by spadnul z mandarinkovníku.
"Nepije tolik..."**** Geat se na chvíli zarazil. "...krve"****
"Vampírka? Vážně?"**** Mercy s obměnou zopakovala její větu a podívala se na něj stejným pohledem.
"Jděte obě do háje." Odpověděl Geat a šel za ufounem.
"Měli by jsme je rozsadit dřív než se skamarádí." Prohlásilo ufo.
"Tak vem Mercy, Gilese a ostatní a jeďte domů. Já zůstanu tady s ní." Geat pokyvoval hlavou.
"No jasňé." Smála se dívka a nadzvedávala při tom levé obočí.
"Ženský." Zabrblal Geat, chytil ženu se spičáky za ruku, aby jí Mercy mohla pustit a odešel s ní tam kde to před pár stoletími začalo.
*Překlad ze slangové američtiny.
**Překlad ze španělštiny.
***Překlad z westernové mexičtiny.
****Překlad z postkolumbovské španělštiny.
*******Tolik hvězdiček má metaxa, kterou pili Geat a Kar, jak se ta upírka volala, po tom co všichni odjeli.
pondělí 5. prosince 2011
květen 2010 - případ v černém lese
Jednou v poledne, v době kdy všichni seděli u stolu a jedli pudink, donesl Giles výtisk novin. Beze slov ho položil před Geata a vrátil se k práci v knihovně. Ufo se okamžitě přestalo věnovat pudinku a natahovalo krk, aby přes stůl vidělo o co jde.
Na první pohled by jakéhokoliv čtenáře zaujalo, že je to celý německy. A tím by většina čtenářů asi i skončila.
"Zmizení v černém lese... Při pátrání po pohřešované archeoložce zmizel celý oddíl dobrovolných hasičů." Přeložil Geat nahlas a zahleděl se na doprovodnou fotku. "Na tomhle světě zmizí každou chvíli spousta lidí, ale teprve když se ztratí prsatá zlodějka pokladů, v těsném triku a šortečkách, hned jí běžej všichni hledat."
"Řekla bych, že ti hasiči jí našli."* Poznamenala Mercy s úšklebkem.
"Já to nechápu." Prohlásilo ufo se lžičkou v puse. Obvykle se nezabývali pohřešovanými. Giles však pečlivě sledoval určité "zajímavé" oblasti.
"No tak půjdeme najít jejich kosti." Geat odsunul noviny stranou.
"Kam ten spěch? Chceš najít tu archeoložku dokud je ještě teplá?"*
"Trochu piety bych prosil." Odpověděl Geat. "Ta bude nejmíň na dva kusy."
Během chvíle byli připraveni vyrazit. Kompletní posádka. Oblast kam mířili se sice zřejmě hemžila zvědavými pisálky i hledači hledaček pokladů, ale Geat věděl, že může potřebovat každou ruku, hlavně tu železnou.
Bez problému překročili nestřežené hranice a zamířili do jedné ze silně zalesněných oblastí v Bavorsku. Po cestě nakoupili nějaké klobásy, aby zabili čas a taky pár sádrových trpaslíků na trénink střelby.
Na místo dorazili v noci. Přesněji o půlnoci.
Jak předpokládali, většina pátracích oddílů ve tmě nechtěla riskovat, že víc lidí ztratí než najdou. I přesto se ale po lesích pohybovaly skupiny vyzbrojených myslivců.
Zaparkovali dodávku ve velkém křovisku a oděni v černých cestovních pláštích vyrazili do tmy. Zatímco Geat a Mercy jako většina šelem viděli i v noci, ufo vidělo houby a neustále do něčeho naráželo. Železní golemové sice občas taky do něčeho narazili, ale většinou jim to s praskotem uhnulo z cesty.
Geat je vedl ke skupině malých skal. Pak chvíli hledal širokou puklinu. Pak chvíli sledoval les, jestli někdo nesleduje je. Pak si Mercy zapálila a bylo po inkognito akci. Geat je rychle zahnal do nitra skály.
Trhlina byla dost velká, aby jí prošli pohodlně všichni, zcela záměrně. Několik minut se soukali mezi skálami, až se najednou zastavili.
"No, možná, že jsem měl jít první." Řekl Geat.
"To říkáš až teď?"* Mercy hodila dozadu hořící nedopalek. Geat tou dobou už traversoval nad jejich hlavami. A když mu Mercy laskavě udělala trochu místa, sestoupil níž.
Rukou zalovil v prohlubni v kameni, která byla asi dva metry nad zemí. Mercy ho znuděně pozorovala. Nějak se mu to nedařilo.
"Já tam vlastně nedošáhnu." Prohlásil Geat objevně. Následoval Mercyn hluboký výdech a chvilka intenzivního pošťuchování ve stísněném prostoru, po kterém se jejich pořadí kompletně vyměnilo. Jeden z monstrozních golemů vsunul ruku do otvoru a ozvalo se dunivé cvaknutí.
"Teď zatlačit zde." Ukázal Geat. A cesta se najednou otevřela a všichni měli plnou hlavu otázek jak to ta prsatá archeoložka asi zvládla bez pomoci. Kdyby bylo světlo určitě by si všimli rýh od páčidel všude kolem. Podle nich asi našli cestu ti hasiči.
"A alibaba je doma?"* Zeptala se Mercy.
"Alibaba je mrtvej, ale mělo by tady být jeho 40+ loupežníků." Odpovědel Giles.
"A ti nás zabijou." Zachechtalo se ufo.
"Pendrek, zavřete za náma." Zavelel Geat a vstoupil do temného prostoru.
"Už si můžu rozsvítit baterku?" Zeptalo se ufo a vzápětí byli všichni oslepeni kuželem světla, který oběhnul kolem dokola a zase zhasnul. "Myslim že po tmě to tu je mnohem míň strašidelný."
"Světlo, to zabilo všechny ty lidi, jejichž kosti nám tu křupou pod nohama." Informoval Geat, zatímco procházeli širokou dolů směřující chodbou. "Strážci ve tmě nevidí."
"Neměli by jsme rozbít tu baňku?" Zeptal se Giles.
"Až v hlavním sále." Po tmě pokračovali dál.
Sice byla tma, ale to že vešli do velkého prostoru, poznali všichni okamžitě. Pak na zemi narazili na něco měkkého. Našel to ufoun tím, že o to zakopnul. Po hmatu to byl hasič, protože to mělo plochý hrudník. Geat nechtěl jít po tmě dál, aby neklopýtali přes mrtvoly a vzal si od Gilese skleněnou baňku. Někde před nimi cosi kamenně zaskřípalo.
Baňka se s řinkotem rozbila o strop. Kámen na vršku sálu začal namodrale zářit. Před nimi se objevily schody. Na jejich vrcholu byla plošina s kamenným sarkofágem. Okolo něj v kruhu stály velké sochy s bílého křemene. Hlavy měly skloněné a rukama svíraly jílce velkých širokých mečů špičkou opřených o zem. Tvarem a velikostí vzdáleně připomínaly železné golemy, jen byly trochu robustnější.
Po schodech byly rozházeny hromady kostí a i příděl čerstvých mrtvol.
"A je tu světlo a my jsme pořád naživu." Řeklo ufo po chvíli, když už jí to nedalo a musela něco inteligentního prohlásit.
"Oni čekají až sami vejdeme do pasti. Pořád jsme moc blízko východu." Řekl Geat a vydal se po schodech nahoru. Ostatní čekali dole. Nikdo z nich v jeskyni předtím nebyl a nevěděli co dělat. Krom golemů, ti zaujali bojový postoj.
Geat vystoupal až k vrcholu schodiště. Obrátil jedno z těl a v modrozelené záři se objevila půvabná dívčí tvář. Už za svůj život viděl miliony mrtvých, ale lítost ho přepadla vždy když viděl zmařené mládí krásných dívek. Nebo starého známého staletí ležícího v rakvi.
Geat vstal a postoupil k sarkofágu. Věděl, že osud každého na jeho místě by rozhodla následující akce. Vytáhl placatku a do poháru, který vytrhl ze ztuhlých rukou mrtvé archeoložky nalil vrchovatě toho nejlepšího vína.
Pak obsah nalil do otvoru v kamenné desce. A tekutina pomalu prokapávala k tělu ukrytému uvnitř. Archeologové a historici by to jistě prohlásili za zločin, kontaminaci a ničení starých artefaktů. Jejich kosti leželi tam někde dole.
Geat znal muže, který na místě odpočíval. Bylo tomu skoro sedm set let co ho zde uložili jeho nejvěrnější. Patřil k mocným mágům a díky tomu, že rozuměl všem principům přírody dokázal nejen oživovat mrtvé, ale také vdechnout život tomu co nikdy nežilo. Část principu sice převzal od alchymistů z pekel, kteří byli zodpovědní za tvorbu válečných strojů - pekelných golemů a dalších ohavností, ale jinak vše doplnil a upravil pro pozemské potřeby.
Pokud měl golem fungovat potřeboval od někud brát energii. Většinou byl stvořen tak aby jí bral přímo z podstaty svého vesmíru, která energií vždy překypovala. Pokud se nenacházel ve svém světě rychle energii ztrácel a nakonec vyhasl a zastavil se. Proto si nemohl Geat na zemi trvale udržovat příliš velkou skupinu pekelných železných strojů, pokud nebojovaly.
Řada mágů si proto vytvořila vlastní neživá monstra, která neměla tu nevýhodu, že pocházela z jiného světa a neměla nekompatibilní zástrčku. Bylo jich vytvořeno mnoho, malých i velkých, bojových i pracovních. Většina z nich byla dávno zničena, ale ty které nemohl poškodit čas existovali dále.
Mrtvý muž patřil k těm dobrým a pro boj se silami temnoty a zkázy si vytvořil armádu velmi silných kamenných monster, která nakonec přežila i jeho. V jeho posledním boji jich mnoho bylo zničeno a rozdrceno při snaze ho ochránit, nakonec ale padl.
Ti co zbyli přestali bojovat, sebrali jeho tělo a odnesli ho na toto místo. A když ostatní mágové uctili jeho památku, uzavřeli jeskyni a nechali všechno zmizet pod nánosem času. Záměrně jí neuzavřeli zcela, nechali možnost otevřít vchod, kdyby se partička bílých golemů třeba chtěla obtěžovat a občas pomoct při záchraně světa.
Občas se ale objevili nějací nenechavci co si chtěli přilepšit tou trochou ceností pohřbených v temnotě. A jakmile do tmy přinesli světlo, byli v něm rozsekáni útvarem podivně agilních soch.
Geat přihodil ještě několik obětin, sám se napil z poháru a otočil se k nejtmavší ze soch. Tomu nejlepšímu bojovníkovi ze všech. Pozoroval jeho kamennou pokrovou tvář, bez jediné odezvy. Pohárem si přiťuknul s jeho mečem, který byl až monstrozně veliký, dva metry dlouhý, čtvrt široký v čepeli. Padlý mág nebyl jediný kdo mu chyběl. Řada bílých golemů, secvičených líp než římské legie, byla spolehlivou oporou v každém boji.
"Jednou odsud stejně vylezete a připojíte se k nám." Řekl kamenné mase a vrátil pohár na místo. Golemové byli poháněni samou matricí světa a tak museli cítit pokud byla v nerovnováze. Byli stvořeni k tomu aby chránili svět a nejlíp jak mohli uctít svého stvořitele bylo stát na straně dobra v rozhodujících chvílích.
Pak si naložil na rameno mrtvou archeoložku, ostatní pobrali hasiče, snažili se mít všechny jejich kousky a vydali se k východu. Světlo na stropě začalo slábnout.
Bylo trochu problém propasovat se ven, ale nakonec se to vyřešilo vytažením mrtvých těl směrem vzhůru. Zatímco Mercy se z nich nahoře snažila udělat úhledný balíček, Geat uzavřel vchod a zakryl všechny stopy.
Táhli těla po vršku skály kam až to šlo a pak je naházeli dolů. Slezli k nim a zkoumali jak to vypadá.
"Tomu že umřeli pádem shora stejně nikdo neuvěří." Řekl Geat. "A taky, že je tohle místo činu."
"Já bych to zapálila."* Mercy vytahla cigarety.
"Si posluž." Odpověděl Geat. "Ale tu ženskou tu nenecháme."
"Co s ní máš v plánu?"* Zeptala se Mercy podezřívavě, zatímco zahájila kremační proces.
"Když se najednou objeví s naraženou palicí a amnézií, přestanou jí konečně hledat."
"A spravedlnosti bude učiněno za dost, že?"*
"Ta holka za nic nemůže." Uzavřel to Geat.
"Stejně jí nakonec zavřou za vraždu těch hasičů." Přispělo do debaty ufo.
"A co když se sem ta mrcha vrátí?"*
"Možná by jsme jí měli chvíli sledovat co bude dělat."
"No jasně, hlavně jestli se po tomhle pořádně vykoupe."*
"Nejlepší by bylo nasadit na její sledování nějakého ducha." Všichni se otočili směrem k ufounovi, který byl asle stále ještě naživu.
"To né." Zamračila se dívka. "Mam rozdělaný puzzle."
Ráno bavorští myslivci téměř zastřelili spoře oděnou, otlučenou archeoložku, která si nevzpomínala na nic z uplynulých dní a odmítala, že by kohokoliv rozsekala na kusy. Lékaři pak po ohledání jejího těla pojali podezření, že mluví pravdu a po ohledáním těch otatních těl, že je třeba zvýšit rozpočet místního policejního sboru a do výzbroje zařadit něco větších ráží.
To už ale byli všichni na cestě domů a měli jen menší problém při nenáhodné kontrole při uzávěrce oblasti, protože ufo nemělo nejen pas, ale ani jakýkoliv doklad o totožnosti, dodávka měla technický průkaz v čínštině, Mercy kouřila cigarety bez kolku a sádroví trpaslíci nezněli dostatečně dutě.
Chtěli zavolat pro rentgen, ale Geat trpaslíky jednoduše rozmlátil aby ukázal, že v nich žádné drogy nejsou.
Už se za nima vytvářela kolona tak je propustili a za zatáčkou naložili oba golemy, kteří před kontrolou vyskočili a ve tmě jí obešli.
Giles pak ještě několik dní sledoval bavorský tisk, ale už se tam nic zajímavého neobjevilo.
*Překlad ze slangové američtiny.
Na první pohled by jakéhokoliv čtenáře zaujalo, že je to celý německy. A tím by většina čtenářů asi i skončila.
"Zmizení v černém lese... Při pátrání po pohřešované archeoložce zmizel celý oddíl dobrovolných hasičů." Přeložil Geat nahlas a zahleděl se na doprovodnou fotku. "Na tomhle světě zmizí každou chvíli spousta lidí, ale teprve když se ztratí prsatá zlodějka pokladů, v těsném triku a šortečkách, hned jí běžej všichni hledat."
"Řekla bych, že ti hasiči jí našli."* Poznamenala Mercy s úšklebkem.
"Já to nechápu." Prohlásilo ufo se lžičkou v puse. Obvykle se nezabývali pohřešovanými. Giles však pečlivě sledoval určité "zajímavé" oblasti.
"No tak půjdeme najít jejich kosti." Geat odsunul noviny stranou.
"Kam ten spěch? Chceš najít tu archeoložku dokud je ještě teplá?"*
"Trochu piety bych prosil." Odpověděl Geat. "Ta bude nejmíň na dva kusy."
Během chvíle byli připraveni vyrazit. Kompletní posádka. Oblast kam mířili se sice zřejmě hemžila zvědavými pisálky i hledači hledaček pokladů, ale Geat věděl, že může potřebovat každou ruku, hlavně tu železnou.
Bez problému překročili nestřežené hranice a zamířili do jedné ze silně zalesněných oblastí v Bavorsku. Po cestě nakoupili nějaké klobásy, aby zabili čas a taky pár sádrových trpaslíků na trénink střelby.
Na místo dorazili v noci. Přesněji o půlnoci.
Jak předpokládali, většina pátracích oddílů ve tmě nechtěla riskovat, že víc lidí ztratí než najdou. I přesto se ale po lesích pohybovaly skupiny vyzbrojených myslivců.
Zaparkovali dodávku ve velkém křovisku a oděni v černých cestovních pláštích vyrazili do tmy. Zatímco Geat a Mercy jako většina šelem viděli i v noci, ufo vidělo houby a neustále do něčeho naráželo. Železní golemové sice občas taky do něčeho narazili, ale většinou jim to s praskotem uhnulo z cesty.
Geat je vedl ke skupině malých skal. Pak chvíli hledal širokou puklinu. Pak chvíli sledoval les, jestli někdo nesleduje je. Pak si Mercy zapálila a bylo po inkognito akci. Geat je rychle zahnal do nitra skály.
Trhlina byla dost velká, aby jí prošli pohodlně všichni, zcela záměrně. Několik minut se soukali mezi skálami, až se najednou zastavili.
"No, možná, že jsem měl jít první." Řekl Geat.
"To říkáš až teď?"* Mercy hodila dozadu hořící nedopalek. Geat tou dobou už traversoval nad jejich hlavami. A když mu Mercy laskavě udělala trochu místa, sestoupil níž.
Rukou zalovil v prohlubni v kameni, která byla asi dva metry nad zemí. Mercy ho znuděně pozorovala. Nějak se mu to nedařilo.
"Já tam vlastně nedošáhnu." Prohlásil Geat objevně. Následoval Mercyn hluboký výdech a chvilka intenzivního pošťuchování ve stísněném prostoru, po kterém se jejich pořadí kompletně vyměnilo. Jeden z monstrozních golemů vsunul ruku do otvoru a ozvalo se dunivé cvaknutí.
"Teď zatlačit zde." Ukázal Geat. A cesta se najednou otevřela a všichni měli plnou hlavu otázek jak to ta prsatá archeoložka asi zvládla bez pomoci. Kdyby bylo světlo určitě by si všimli rýh od páčidel všude kolem. Podle nich asi našli cestu ti hasiči.
"A alibaba je doma?"* Zeptala se Mercy.
"Alibaba je mrtvej, ale mělo by tady být jeho 40+ loupežníků." Odpovědel Giles.
"A ti nás zabijou." Zachechtalo se ufo.
"Pendrek, zavřete za náma." Zavelel Geat a vstoupil do temného prostoru.
"Už si můžu rozsvítit baterku?" Zeptalo se ufo a vzápětí byli všichni oslepeni kuželem světla, který oběhnul kolem dokola a zase zhasnul. "Myslim že po tmě to tu je mnohem míň strašidelný."
"Světlo, to zabilo všechny ty lidi, jejichž kosti nám tu křupou pod nohama." Informoval Geat, zatímco procházeli širokou dolů směřující chodbou. "Strážci ve tmě nevidí."
"Neměli by jsme rozbít tu baňku?" Zeptal se Giles.
"Až v hlavním sále." Po tmě pokračovali dál.
Sice byla tma, ale to že vešli do velkého prostoru, poznali všichni okamžitě. Pak na zemi narazili na něco měkkého. Našel to ufoun tím, že o to zakopnul. Po hmatu to byl hasič, protože to mělo plochý hrudník. Geat nechtěl jít po tmě dál, aby neklopýtali přes mrtvoly a vzal si od Gilese skleněnou baňku. Někde před nimi cosi kamenně zaskřípalo.
Baňka se s řinkotem rozbila o strop. Kámen na vršku sálu začal namodrale zářit. Před nimi se objevily schody. Na jejich vrcholu byla plošina s kamenným sarkofágem. Okolo něj v kruhu stály velké sochy s bílého křemene. Hlavy měly skloněné a rukama svíraly jílce velkých širokých mečů špičkou opřených o zem. Tvarem a velikostí vzdáleně připomínaly železné golemy, jen byly trochu robustnější.
Po schodech byly rozházeny hromady kostí a i příděl čerstvých mrtvol.
"A je tu světlo a my jsme pořád naživu." Řeklo ufo po chvíli, když už jí to nedalo a musela něco inteligentního prohlásit.
"Oni čekají až sami vejdeme do pasti. Pořád jsme moc blízko východu." Řekl Geat a vydal se po schodech nahoru. Ostatní čekali dole. Nikdo z nich v jeskyni předtím nebyl a nevěděli co dělat. Krom golemů, ti zaujali bojový postoj.
Geat vystoupal až k vrcholu schodiště. Obrátil jedno z těl a v modrozelené záři se objevila půvabná dívčí tvář. Už za svůj život viděl miliony mrtvých, ale lítost ho přepadla vždy když viděl zmařené mládí krásných dívek. Nebo starého známého staletí ležícího v rakvi.
Geat vstal a postoupil k sarkofágu. Věděl, že osud každého na jeho místě by rozhodla následující akce. Vytáhl placatku a do poháru, který vytrhl ze ztuhlých rukou mrtvé archeoložky nalil vrchovatě toho nejlepšího vína.
Pak obsah nalil do otvoru v kamenné desce. A tekutina pomalu prokapávala k tělu ukrytému uvnitř. Archeologové a historici by to jistě prohlásili za zločin, kontaminaci a ničení starých artefaktů. Jejich kosti leželi tam někde dole.
Geat znal muže, který na místě odpočíval. Bylo tomu skoro sedm set let co ho zde uložili jeho nejvěrnější. Patřil k mocným mágům a díky tomu, že rozuměl všem principům přírody dokázal nejen oživovat mrtvé, ale také vdechnout život tomu co nikdy nežilo. Část principu sice převzal od alchymistů z pekel, kteří byli zodpovědní za tvorbu válečných strojů - pekelných golemů a dalších ohavností, ale jinak vše doplnil a upravil pro pozemské potřeby.
Pokud měl golem fungovat potřeboval od někud brát energii. Většinou byl stvořen tak aby jí bral přímo z podstaty svého vesmíru, která energií vždy překypovala. Pokud se nenacházel ve svém světě rychle energii ztrácel a nakonec vyhasl a zastavil se. Proto si nemohl Geat na zemi trvale udržovat příliš velkou skupinu pekelných železných strojů, pokud nebojovaly.
Řada mágů si proto vytvořila vlastní neživá monstra, která neměla tu nevýhodu, že pocházela z jiného světa a neměla nekompatibilní zástrčku. Bylo jich vytvořeno mnoho, malých i velkých, bojových i pracovních. Většina z nich byla dávno zničena, ale ty které nemohl poškodit čas existovali dále.
Mrtvý muž patřil k těm dobrým a pro boj se silami temnoty a zkázy si vytvořil armádu velmi silných kamenných monster, která nakonec přežila i jeho. V jeho posledním boji jich mnoho bylo zničeno a rozdrceno při snaze ho ochránit, nakonec ale padl.
Ti co zbyli přestali bojovat, sebrali jeho tělo a odnesli ho na toto místo. A když ostatní mágové uctili jeho památku, uzavřeli jeskyni a nechali všechno zmizet pod nánosem času. Záměrně jí neuzavřeli zcela, nechali možnost otevřít vchod, kdyby se partička bílých golemů třeba chtěla obtěžovat a občas pomoct při záchraně světa.
Občas se ale objevili nějací nenechavci co si chtěli přilepšit tou trochou ceností pohřbených v temnotě. A jakmile do tmy přinesli světlo, byli v něm rozsekáni útvarem podivně agilních soch.
Geat přihodil ještě několik obětin, sám se napil z poháru a otočil se k nejtmavší ze soch. Tomu nejlepšímu bojovníkovi ze všech. Pozoroval jeho kamennou pokrovou tvář, bez jediné odezvy. Pohárem si přiťuknul s jeho mečem, který byl až monstrozně veliký, dva metry dlouhý, čtvrt široký v čepeli. Padlý mág nebyl jediný kdo mu chyběl. Řada bílých golemů, secvičených líp než římské legie, byla spolehlivou oporou v každém boji.
"Jednou odsud stejně vylezete a připojíte se k nám." Řekl kamenné mase a vrátil pohár na místo. Golemové byli poháněni samou matricí světa a tak museli cítit pokud byla v nerovnováze. Byli stvořeni k tomu aby chránili svět a nejlíp jak mohli uctít svého stvořitele bylo stát na straně dobra v rozhodujících chvílích.
Pak si naložil na rameno mrtvou archeoložku, ostatní pobrali hasiče, snažili se mít všechny jejich kousky a vydali se k východu. Světlo na stropě začalo slábnout.
Bylo trochu problém propasovat se ven, ale nakonec se to vyřešilo vytažením mrtvých těl směrem vzhůru. Zatímco Mercy se z nich nahoře snažila udělat úhledný balíček, Geat uzavřel vchod a zakryl všechny stopy.
Táhli těla po vršku skály kam až to šlo a pak je naházeli dolů. Slezli k nim a zkoumali jak to vypadá.
"Tomu že umřeli pádem shora stejně nikdo neuvěří." Řekl Geat. "A taky, že je tohle místo činu."
"Já bych to zapálila."* Mercy vytahla cigarety.
"Si posluž." Odpověděl Geat. "Ale tu ženskou tu nenecháme."
"Co s ní máš v plánu?"* Zeptala se Mercy podezřívavě, zatímco zahájila kremační proces.
"Když se najednou objeví s naraženou palicí a amnézií, přestanou jí konečně hledat."
"A spravedlnosti bude učiněno za dost, že?"*
"Ta holka za nic nemůže." Uzavřel to Geat.
"Stejně jí nakonec zavřou za vraždu těch hasičů." Přispělo do debaty ufo.
"A co když se sem ta mrcha vrátí?"*
"Možná by jsme jí měli chvíli sledovat co bude dělat."
"No jasně, hlavně jestli se po tomhle pořádně vykoupe."*
"Nejlepší by bylo nasadit na její sledování nějakého ducha." Všichni se otočili směrem k ufounovi, který byl asle stále ještě naživu.
"To né." Zamračila se dívka. "Mam rozdělaný puzzle."
Ráno bavorští myslivci téměř zastřelili spoře oděnou, otlučenou archeoložku, která si nevzpomínala na nic z uplynulých dní a odmítala, že by kohokoliv rozsekala na kusy. Lékaři pak po ohledání jejího těla pojali podezření, že mluví pravdu a po ohledáním těch otatních těl, že je třeba zvýšit rozpočet místního policejního sboru a do výzbroje zařadit něco větších ráží.
To už ale byli všichni na cestě domů a měli jen menší problém při nenáhodné kontrole při uzávěrce oblasti, protože ufo nemělo nejen pas, ale ani jakýkoliv doklad o totožnosti, dodávka měla technický průkaz v čínštině, Mercy kouřila cigarety bez kolku a sádroví trpaslíci nezněli dostatečně dutě.
Chtěli zavolat pro rentgen, ale Geat trpaslíky jednoduše rozmlátil aby ukázal, že v nich žádné drogy nejsou.
Už se za nima vytvářela kolona tak je propustili a za zatáčkou naložili oba golemy, kteří před kontrolou vyskočili a ve tmě jí obešli.
Giles pak ještě několik dní sledoval bavorský tisk, ale už se tam nic zajímavého neobjevilo.
*Překlad ze slangové američtiny.
říjen 2010 - Je tam bůh?
Jednoho z posledních horkých podzimních dnů. Na okraji hloučku turistů. Uprostřed rytířského sálu na jednom z jihočeských hradů. Stála podivná trojice postav a naprosto ignorovala výklad průvodce. Otočeni opačně než zbytek skupiny, zkoumali zdánlivě obyčejné kopí. A snažili se být nenápadní.
"Celou tu dobu..... celou tu dobu... " Opakoval Geat. "... to stálo tady, opřený o zeď."
"Taky kdo by si toho všimnul, žejo?"* Pokrčila Mercy rameny.
"A je to vůbec ono?" Ufoun se ke kopí naklonil. "Mě to fakt přijde jako úplně obyčejný."
Hlas průvodce utichl a skupina se šourala do dalšího sálu. Trojice se nepohnula.
"Tak jdem." Rozhodl nakonec Geat. "Je to tu už tři sta let, tak to tu bude i zejtra."
"Nebude." Prohlásilo rozechvělě ufo. "V noci se sem vloupáme a šlohnem to." Očička jí při tom typicky zářily.
"Na co čekat." Zívla Mercy. Popadla kopí a mrštila jím nazdařbůh z okna. Ufoun k němu přiskočil aby sledoval kam dopadne. Někde nazdařbůh dole zmizelo v lese.
"Vopravdu, Mercy, od tebe by se mohli všechny zločinecký mozky učit." Okomentoval situaci Geat a následoval zbytek skupiny. Za jeho zády z okna vyletěla ještě sekyra, palcát a cínová číše z třináctého století.
Dokončili návštěvní okruh a rychle zamířili za hradby. Vzali to příkopem a neustále se dívajíc na hrad a jeho okna nad sebou, se snažili určit místo dopadu.
Kopí našli rychle, protože trčelo kolmo vzhůru a to i přes to že ho dobrej metr byl zaraženej v zemi. Geat zkoumal škody a Mercy s ufounem dál chaoticky chodili okolo.
"Kašlu na to."* Prohlásila po chvíli Mercy a radši si zapálila.
"Kašleš na co?" Zeptal se Geat zatímco kopí pomalu vytahoval. Po chvíli se mu to podařilo. "A co je tohle?" Vykřikl, když viděl ufona držícího v náručí válečnou sekeru, palcát obalený hlínou a číši.
"Suvenýry." Usmálo se ufo.
"Myslim, že nás někdo zmerčil."* Mercy ukázala k hradnímu příkopu.
"Ne, to jenom zavolali hasiče, když viděli černý dým stoupat z lesa." Brblal Geat mizejíc mezi stromy.
"Jasně, jen se běžte schovat, já je zdržim."* Rozpřáhla Mercy ruce. Zůstala sama. Ale ne na dlouho.
Přispěchala k ní trojice můžů. Chvíli si jí zaraženě prohlíželi. Dlouze si potáhla a foukla na ně trochu smrtícího kouře.
"V lese se nesmí zapalovat oheň." Vyhrkl jeden.
"Nevidím žádný upozornění?"*
"Jaký upozornění?"* Muži se po sobě nechápavě dívali.
"To nevíte, že v americe jsou na každým stromu varovný piktogramy, že se jedná o hořlavinu?"*
"Eeeeee." Nastala trapná chvíle ticha. Mercy by nejradši odešla, ale tušila, že jí pánové jen tak nenechají.
"Ëueeëë? Co vy jste vůbec za zvrhlíky že ve třech běháte za holkou po lese?"* Nasadila jednu ze spolehlivých technik jak se zbavit otrapů. A dokonale je zaskočila.
...
"Já sem Franta." Vyhrknul nakonec ten nejvíc moc duchaplnej. A usmál se.
Teď byla zaskočená zas Mercy. Oni byli fakt nějaký divný.
"To je ona!" Ozvalo se odkudsi zhůry hromovým hlasem. Všichni obrátili zraky ke korunám stromů.
"Přiveďte mi tu blondýnku." Ozval se hlas znovu.
"Bože? Já jsem vyvolená?"* Mercy schválně koukala na opačnou stranu a muži okamžitě začali zkoumat kam se dívá.
"Ježiši Kriste, jdu dolů." Ozvalo se naprosto znechuceným tónem.
"Džízs, on se vrací na zem."* Vykřikla Mercy a zpitomělý Franta prakticky padnul na kolena.
Chvíli to trvalo než syn boží sestoupil až do hradního příkopu. Nasupeně se blížil a už z dálky hrozil pěstičkou. Mercy zvedla ze země největší větev co se tam povalovala, potěžkala jí a usmála se. Cvičně máchla do vzduchu, několikrát udeřila do země a s mohutným rozmachem přerazila blízkou borovici. Zahodila větev a chopila se zbytku stromu. Potěžkala ho a usmála se ještě víc.
Chvíli pobíhala po lese s šestimetrovou borovicí a snažila se korunou zaplácnout každýho kdo byl v dosahu. To dalo ostatním dost času nasednout do dodávky a v klidu odjet i s lupem.
Takže když Mercy došla na parkoviště nikoho tam nenašla. Cítila se sice lehce dotčená, ale obrátila do sebe lahev, nasedla na motorku a vydala se na cestu s větrem ve vlasech. Rozhodně by nemělo cenu snažit se dohonit dodávku řízenou sebevražedným ufounem, kterou na silnici dokázaly udržet jen drobné korekce přitažlivých sil vytvářených většinou Geatem.
A zatímco Mercy někd cestou narazila na motorkářskou hospodu, zbytek dorazil v pořádku domů. Giles je už netrpělivě očekával a trochu se divil, když jako první vešel ufoun se sekerou a palcátem. Pak ale uviděl kopí a všechno bylo v pořádku.
Ufo šlo pucovat zablácený palcát a Geat položil kopí na stůl. Giles přinesl druhé, na pohled téměř stejné. Rozhodně se jednalo o stejnou výrobní sérii, práci stejného kováře. Geat pamatoval muže, kteří je přinesli do bitvy. Stáli vedle sebe jako bratři a několikrát ho probodli. Jejich údery by byli smrtící. Kdyby nebyl nesmrtelný.
Nestalo se mu často, že by byl v boji zasažen. Staletí z něho udělala mistra v boji s každou zbraní. Pokaždé když se to stalo, uznal svojí porážku a protivníka vzal něčím po hlavě. Díky tomuto požehnání se pak většina dožila konce boje.
Neměl důvod se o ně dál starat, přece jen to byli nepřátelé. Pozornost musel věnovat jejich zbraním. Ulpěla na nich jeho krev. Krev a jakákoliv další část těla mohla být dostatečně nepřejícím mágem zneužita k útoku. Proto bylo vhodné eliminovat všechny genetické stopy na minimum. A za chvíli už obě kopí vesele praskala v ohni.
Když se vrátila Mercy vypadala trochu rozmrzele, že jí nechali samotnou a od ufouna za to dostala na usmířenou cínový pohár, aby mohla pít se stylem. A stovky let starými bacily.
*Překlad ze slangové američtiny
"Celou tu dobu..... celou tu dobu... " Opakoval Geat. "... to stálo tady, opřený o zeď."
"Taky kdo by si toho všimnul, žejo?"* Pokrčila Mercy rameny.
"A je to vůbec ono?" Ufoun se ke kopí naklonil. "Mě to fakt přijde jako úplně obyčejný."
Hlas průvodce utichl a skupina se šourala do dalšího sálu. Trojice se nepohnula.
"Tak jdem." Rozhodl nakonec Geat. "Je to tu už tři sta let, tak to tu bude i zejtra."
"Nebude." Prohlásilo rozechvělě ufo. "V noci se sem vloupáme a šlohnem to." Očička jí při tom typicky zářily.
"Na co čekat." Zívla Mercy. Popadla kopí a mrštila jím nazdařbůh z okna. Ufoun k němu přiskočil aby sledoval kam dopadne. Někde nazdařbůh dole zmizelo v lese.
"Vopravdu, Mercy, od tebe by se mohli všechny zločinecký mozky učit." Okomentoval situaci Geat a následoval zbytek skupiny. Za jeho zády z okna vyletěla ještě sekyra, palcát a cínová číše z třináctého století.
Dokončili návštěvní okruh a rychle zamířili za hradby. Vzali to příkopem a neustále se dívajíc na hrad a jeho okna nad sebou, se snažili určit místo dopadu.
Kopí našli rychle, protože trčelo kolmo vzhůru a to i přes to že ho dobrej metr byl zaraženej v zemi. Geat zkoumal škody a Mercy s ufounem dál chaoticky chodili okolo.
"Kašlu na to."* Prohlásila po chvíli Mercy a radši si zapálila.
"Kašleš na co?" Zeptal se Geat zatímco kopí pomalu vytahoval. Po chvíli se mu to podařilo. "A co je tohle?" Vykřikl, když viděl ufona držícího v náručí válečnou sekeru, palcát obalený hlínou a číši.
"Suvenýry." Usmálo se ufo.
"Myslim, že nás někdo zmerčil."* Mercy ukázala k hradnímu příkopu.
"Ne, to jenom zavolali hasiče, když viděli černý dým stoupat z lesa." Brblal Geat mizejíc mezi stromy.
"Jasně, jen se běžte schovat, já je zdržim."* Rozpřáhla Mercy ruce. Zůstala sama. Ale ne na dlouho.
Přispěchala k ní trojice můžů. Chvíli si jí zaraženě prohlíželi. Dlouze si potáhla a foukla na ně trochu smrtícího kouře.
"V lese se nesmí zapalovat oheň." Vyhrkl jeden.
"Nevidím žádný upozornění?"*
"Jaký upozornění?"* Muži se po sobě nechápavě dívali.
"To nevíte, že v americe jsou na každým stromu varovný piktogramy, že se jedná o hořlavinu?"*
"Eeeeee." Nastala trapná chvíle ticha. Mercy by nejradši odešla, ale tušila, že jí pánové jen tak nenechají.
"Ëueeëë? Co vy jste vůbec za zvrhlíky že ve třech běháte za holkou po lese?"* Nasadila jednu ze spolehlivých technik jak se zbavit otrapů. A dokonale je zaskočila.
...
"Já sem Franta." Vyhrknul nakonec ten nejvíc moc duchaplnej. A usmál se.
Teď byla zaskočená zas Mercy. Oni byli fakt nějaký divný.
"To je ona!" Ozvalo se odkudsi zhůry hromovým hlasem. Všichni obrátili zraky ke korunám stromů.
"Přiveďte mi tu blondýnku." Ozval se hlas znovu.
"Bože? Já jsem vyvolená?"* Mercy schválně koukala na opačnou stranu a muži okamžitě začali zkoumat kam se dívá.
"Ježiši Kriste, jdu dolů." Ozvalo se naprosto znechuceným tónem.
"Džízs, on se vrací na zem."* Vykřikla Mercy a zpitomělý Franta prakticky padnul na kolena.
Chvíli to trvalo než syn boží sestoupil až do hradního příkopu. Nasupeně se blížil a už z dálky hrozil pěstičkou. Mercy zvedla ze země největší větev co se tam povalovala, potěžkala jí a usmála se. Cvičně máchla do vzduchu, několikrát udeřila do země a s mohutným rozmachem přerazila blízkou borovici. Zahodila větev a chopila se zbytku stromu. Potěžkala ho a usmála se ještě víc.
Chvíli pobíhala po lese s šestimetrovou borovicí a snažila se korunou zaplácnout každýho kdo byl v dosahu. To dalo ostatním dost času nasednout do dodávky a v klidu odjet i s lupem.
Takže když Mercy došla na parkoviště nikoho tam nenašla. Cítila se sice lehce dotčená, ale obrátila do sebe lahev, nasedla na motorku a vydala se na cestu s větrem ve vlasech. Rozhodně by nemělo cenu snažit se dohonit dodávku řízenou sebevražedným ufounem, kterou na silnici dokázaly udržet jen drobné korekce přitažlivých sil vytvářených většinou Geatem.
A zatímco Mercy někd cestou narazila na motorkářskou hospodu, zbytek dorazil v pořádku domů. Giles je už netrpělivě očekával a trochu se divil, když jako první vešel ufoun se sekerou a palcátem. Pak ale uviděl kopí a všechno bylo v pořádku.
Ufo šlo pucovat zablácený palcát a Geat položil kopí na stůl. Giles přinesl druhé, na pohled téměř stejné. Rozhodně se jednalo o stejnou výrobní sérii, práci stejného kováře. Geat pamatoval muže, kteří je přinesli do bitvy. Stáli vedle sebe jako bratři a několikrát ho probodli. Jejich údery by byli smrtící. Kdyby nebyl nesmrtelný.
Nestalo se mu často, že by byl v boji zasažen. Staletí z něho udělala mistra v boji s každou zbraní. Pokaždé když se to stalo, uznal svojí porážku a protivníka vzal něčím po hlavě. Díky tomuto požehnání se pak většina dožila konce boje.
Neměl důvod se o ně dál starat, přece jen to byli nepřátelé. Pozornost musel věnovat jejich zbraním. Ulpěla na nich jeho krev. Krev a jakákoliv další část těla mohla být dostatečně nepřejícím mágem zneužita k útoku. Proto bylo vhodné eliminovat všechny genetické stopy na minimum. A za chvíli už obě kopí vesele praskala v ohni.
Když se vrátila Mercy vypadala trochu rozmrzele, že jí nechali samotnou a od ufouna za to dostala na usmířenou cínový pohár, aby mohla pít se stylem. A stovky let starými bacily.
*Překlad ze slangové američtiny
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)