březen 2015 - sebevědomí

"Kámo, proč vlastně chodíš do fitka, když už silnější bejt ani nemůžeš?" Zeptalo se ufo ulepené od potu po snaze zvednout na bench dvanáctinásobek vlastní váhy.
"Zvyšuje mi to sebevědomí. Sebevědomí není nikdy dost velké."* Usmála se Mercy a s předstíranou námahou si k bradě přitáhla metrákovou činku.
"Zvedat činky můžeš i doma. Určitě by jsme tam našli i těžší krámy než je tohly hl e h l u." Konec dívčiny věty poněkud zanikl v její snaze překousnout činku vejpůl.
"Na to aby jsi si mohla zvyšovat sebevědomí musíš ho z někoho vycucnout."*
"A nešlo by aby jste si zvyšovali sebevědomí všichni dohromady?" Ufo se na lavici postavilo a snažilo se s činkou pohnout s jednou nohou opřenou o rám stroje někde ve výšce vlastní hlavy.
"No to by teda nešlo!"* Odpověděla rázně Mercy a pohledem přejela sál potících se svalovců. Jen tiše klopili zraky.
"To by vysvětlovalo proč nemám žádné sebevědomí." Ufo začalo hloubat. "Pořád mě vysáváš a schazuješ... A ty se už pohni ty hloupý závaží!" Vykřiklo na konec. Aktuálně sehnuté nad činkou snažíce se jí podebrat loktem. K okolním svalovcům byla otočená svou zadní částí.
Mercy jen zírala. Svět bude definitivně ztracen ve chvíli kdy si ta holka pořídí sebevědomí. Jen co si uvědomí, že se svým pozadím může ovládnout polovinu lidstva...
A tu druhou zbavit sebevědomí.
Mercy spustila činku a aby to vypadalo jako že se potí, otřela se vlhkým ručníkem. Na chvíli se při tom  zapoměla a držela sto kilovou činku jednou rukou jako by nic nevážila. Když si to uvědomila zasadila jí do nejvyšších závěsů a obešla lavici na níž ufo srdnatě s hekáním svádělo marný boj s gravitací.
"Tohle nezvedneš, zašklebila se na ní ufoholka, má to aspoň tunu."
Mercy se zapřela a nadzvedla činku i s lavicí a ufounem, který v tu chvíli na lehátku hopsal, aby to měla co nejtěžší. Ufo by bývalo přísahalo, že se při tom Mercy na okamžik zatnuly svaly na krku.
"Kašlu na to, jdu radši hopsat na balon." Prohlásilo ufo lesknoucí se potem a seskočilo na zem. Dva hopsající balóny v tu chvíli způsobily kolaps rytmu v celé posilovně.
Mercy usoudila, že už ztropily dost povyku a postrčila ufo směrem k baru.
Byl to ten typ baru co je chrámem každého kultivátora tělesných proporcí. Vitamíny, bílkoviny, hummus, smoothies, džusíky, energeťáky... ani kapka alkoholu.
Na takové komplikace byla Mercy připravená a nesla si sebou velkoobjemovou izoflašku plnou nefalšované vysokokalorické, sterilní, tekuté, prudce hořlavé výživy.
Ufo balancovalo na úzké stoličce srkajíc koktejl dle vlastního výběru surovin. Kombinace mrkve, jahod, zelí a dietní bábovky. Obsluha se sice zdráhala nacpat moučník do odšťavňovače, ale nechali se snadno přemluvit obrázkem Bedřicha Smetany. Pro své vlastní dobro. Dále by ve vyjednávání následovaly ty obrázky co má Mercy vytetovány na rukou.
K ufounovi se přitočil chlápek v trikotu, lemtající šedivou hmotu a jen tak mimoděk předvedl všechny svaly, v několika vzestupných, sestupných a rozestupných vlnách. Ufo mu ochotně oplatilo úsměv, ale pak už musel jít protože mu znenadání začala téct z nosu červená.
Mercy byla nejen silná, ale i rychlá. Ufo nechápavě zavrtělo hlavou. Pak se několikrát na židli protočila a zvídavým pohledem spočinula na dokonale odtučněné míchačce koktejlů. Ta se nenápadně odsunula co nejdál od Mercy i ufouna.
"Nikdo mě nemá rád." Povzdechlo si ufo.
"Se divíš?"* Podala Mercy vyčerpávající vysvětlení a přihnula si z izoflašky.
"No tebe maj lidi rádi ještě míň." Odpověděla ufoholka. Dostala za to takovou facku, že obkroužila bar jako satelit.
"Na druhej straně maj barevnou želaťinu." Prohlásila hned po přistání a vzápětí zmizela. Mercy si z hluboka oddechla. Starat se o ufo bylo prakticky za trest.
Teoreticky se o dívku vůbec starat nemusela. Ale nemohla si pomoct. Už za chvilku se z poza rohu ozval ženský křik.
S müsli tyčinkou ležérně zasunutou v koutku úst coby náhrady za cigaretu v klidu obešla roh. Ufo tam vrčelo na nějakou vyfitěnou blondýnku, která jí s planoucím pohledem odstrkovala od svého muže.
Mercy uklidnila situaci velmi rychle. Stačilo, že přišla.
"On se na mě díval." Vysvětlovalo ufo. Mercy mlčela. "Takovým tím způsobem, jak chlapi pořád civí." Ufo hledělo na Mercy, ale ta stále mlčela. "No a tak jsem si řekla proč ne, že jo." Mercy nadzvedla levé obočí a ufo pokračovalo, i přes to, že už mělo dávno mlčet. "Jako že si to rozdáme. Určitě by chtěl." Ufo přikývlo a zavrtělo boky.
Ozvalo se tupé zadunění a ufo přistálo obličejem na barpultu.
"Jestli jsi zapoměla na moje školení, tak jsem říkala: Sex až po svatbě!"* Vykřikla rozhorčeně Mercy, to školení jí dalo hodně práce a obrátila se k odchodu.
"Hezkyyyy." Ufo odlepilo zakrvácenou tvář od dřevěné desky a prohlíželo si zuby rozházené okolo. "To je novinka." Řekla s úsměvem. "Ještě nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych měla svatbu."
Ufo se zahihňalo. Pak se rozhlédlo po nechápavých tvářích okolo...
"Teda s člověkem." Dodala na vysvětlenou a kývala při tom hlavičkou. Mercy se zastavila a pomalu otočila.
"Od teď máš zakázaný všechny ty blbárny s upírama."* Mercy se zúžili oči. Už se chystala pokračovat v odchodu, když...
"Myslím, že by se taťkovi nelíbilo, kdybych měla svatbu s upírem." Zamračilo se ufo.
"Chceš to pekelný monstrum pozvat na svojí svatbu?"* Mercy se začala ztrácet země pod nohama.
"Je to jediná rodina, kterou mám." Ufo zesmutnělo a sklopilo pohled.

Na začátek seznamu kličových proroctví oznamujícíh příchod apokalypsy bylo pak připsáno:
"Toho dne dívka na zemi nezrozená člověkem o ruku požádána bude."

*Překlad ze slangové američtiny

listopad 2014 - standartní situace

To ráno bylo ufo jako mátoha. Mercy jí vysadila před školou a dívka se bezduše potácela do třídy. Na provázku za sebou táhla zatuchlý pytel. Byl skoro prázdný. Ráno z něj jen vysypala učivo z předchozího dne a strčila dovnitř rendlík od pudinku, který neměla předchozí večer příležitost vylízat. Předchozí večer se totiž vůbec nedostala domů.
Vešla do třídy a...
vůbec si nevšimla podivné atmosféry. Hlavně si nevšimla rozdílu jak třída působila před tím než vešla dovnitř a po tom. Týkalo se to hlavně její spolusedící Lenky, kterou našla velmi nezvykle spící na lavici s obličejem obtisknutým do sešitu.
"Kámo, ty už to nechlastej." Prohlásilo ufo s úsměvem. O stůl udeřil jejího pytel. To ráno to znělo obzvlášť kovově. Lenka se ani nepohnula. Neprobral jí ani hnilobný odér, který obvykle vháněl lidem slzy do očí.
Ufo vytrhlo spolužačce z ruky křečovitě drženou tužku a několikrát jí šťouchla gumou na konci do zavřeného oka. Nereagovala ani když jí skusila tužku nacpat do nosu. Nespala... Byla v bezvědomí.
"Hej Fery, nevíš co je s fifLenou?" Zavolalo ufo na dalšího spolužáka.
Jen se na ní vyděšeně díval a hryzal při tom svůj zánovní penál.
"A pak, že Já jsem divná." Prohlásilo ufo, sebralo Lence ze stolu fixu a začala jí barvit hlavu na černo. Pohledem při tom hledala nůžky. Hrozně by jí zajímalo, jak by ta blondýnka vypadla jako punkerka.
Do třídy vtrhla úča. První co udělala, že vrhla kontrolní pohled na ufouna.
"Ulryko, nech toho!" Vykřikla učitelka rázně. Ufo se zašklebilo a udělalo směrem ke katedře jedno z Mercyných oblíbených gest. Byla si naprosto jistá, že jí ta stará škatule vůbec nevidí.
Lenka se se zachroptěním probrala. S otevřenými ústy zírala na ufouna. Ufo ucuklo pohledem. Spolusedící si evidentně nevšimla, že má půl obličeje zmalovaný fixou. I když její šílený pohled ufouna lehce znepokojoval.
Ufo začalo vzpomínat na předchozí večer.
Byla normálně ve škole. A pak...
Ufo bylo sice totální mimoň, ale vzhledem ke své sametově jemné pleti a dokonalým křivkám kombinujícím štíhlost a zaoblenost i tak způsobovala mnoha chlapcům poruchy krevního oběhu. Bylo to dokonalým důkazem, že klukům vůbec nejde o to co je uvnitř. Jde jim jen o to co je vidět. S tím, že je úplně jedno jak extravagantně se obléká. Veškeré oblečení mělo jít stejně dolů.
Nezvykle hluboký výstřih zajistil ufonovi předchozího dne pozvání na večerní popíjení v clubu. Kluk co jí pozval patřil k těm zoufalejším. A ufo chtělo vidět jak se před ní úplně rozteče, takže k překvapení všech spolužáků souhlasilo.
Možná v důsledku toho se pak většina spolužáků vůbec neukázala. Dorazila Lenka, Franta, který jí pozval a pak několik kluků a holek. Jejich jména by si asi mělo ufo po půl roce ve stejné třídě pamatovat.
Ufo se v clubu cítilo nejdřív trochu hloupě. Vypadalo to, že je víc oblečená než byl místní standart. Aby to dohnala utrhla svým šatům rukávy, jedno ramínko a spodní polovinu sukně.
Účes alá rozzuřený Beethoven zpracovala pomocí ofukovače rukou na záchodcích. Sfoukla si všechny vlasy na jednu stranu, čímž odhalila svůdný alabastrový krk a dokonale vymodelované rameno.
S tím a pěti panáky čehosi barevného se vrhla na taneční parket. Bylo sice pondělí, ale podnik v centru byl našlapaný zvrhlými britskými turisty.
Ufo vystřídalo několik tanečních stylů. Začalo stylem "Mercy". Divokým dupáním a mlácením rukama.
Po tom co kdosi ze skotských horalů nahlásil ochrance, že ho na parketu šikanuje rozzuřený emo, přešla na styl "Všechno je mi jedno" nebo-li "Geat". Úplně mimo rytmus a bez ohledu na to co se děje okolo se vlnila podle toho, která setrvačná síla nebo odpor či pružnost svalů zrovna převládala. Zpočátku to vypadalo náhodně. Ale pak...
Ucítila jak se její tělo začalo plnit tím co fyzikové zvou temná energie. Energie převzala konrtolu nad pohyby, tak aby se jí do dívky vešlo co nejvíc.
Plynule přešla v tanec "Zlatovláska", který doprovází každé řádné vzývání sil země. Podobný tanec předváděly po staletí v Indii chrámové taněčnice dévadásí. Než byly obviněny z prostituce.
Sotva se ufo rozkoukalo, začalo se tancovat dost na tělo. Na to její. Dívka se protáhla, velmi okatě zívla a vydala se zpět ke svým spolužákům.
Franta na ní hleděl jako na zjevení bohyně. Lenka kroutila hlavou. Zbytek spolužáků na ní buď hleděl jako na zjevení bohyně nebo kroutil hlavou. Podle toho zda to byli chlapci nebo dívky.
Ufoholka se hydratovala několika dalšími drinky. S alkoholem měla bohaté zkušnosti, takže se toho nebála. Rozhlížela se kolem. Přejela bar pohledem několikrát ode zdi ke zdi. Čekala, že jí tam někde v davu objeví, ale nestalo se. Poprvé ve svém lidském životě se ocitla v baru sama bez Mercy.
Pak se začala rozhlížet po místních mládencích. Franta byl od té doby co si před ním rovnala podprsenku v komatu. Aspoň se tak tvářil. Chvilku ho zkoumala zda by se z něj nedala udělat zombie, ale nejevil nejmenší známky mozkové aktivity.
Ufo chvilku nadskakovalo kvůli výhledu a pak si kleklo na barovou židličku. S otevřenými ústy soustředěně mhouřila oči skrz oblaka kouře. Vyhlížela ten typ chlapce co by mohl být středoškolským upírem. Na kraji barpultu obklopen dívkami se tyčil a usmíval jeden co vypadal jako Edward.
Když ufo přemohlo nutkání zvracet, slezlo z barové židle a chvíli se opile potácelo kolem. Pak narazilo do statného chlapíka vypadajícího jako Angel.
"Ty vole uhni." Ufo odstrčilo jeho dívku a přitlačilo muže ke zdi. Pak si rychle uvědomilo, proč nemá chodit do baru bez Mercy.
Když jí vyhodili na ulici, v pravém uchu stále slyšela ječení a ruce měla plné zrzavých vlasů. S obtížemi se zvedla a ohmatávala si naražený zadek.
"Ty jsi mentál." Křikla Lenka oblékala si bílou bundičku.
Ufo jí chtělo odpovědět něco duchaplného, ale zmohla se jenom na to aby jí poblinkala střevíčky. Lenka zasyčela a vykročila k odchodu. Franta připomínající lumíka jí automaticky následoval.
"Já nevím jak se dostanu domů." Zaškemralo ufo. "A bolí mě bříško...
..
...
....
Asi to vemu zkratkou."
Lenka se otočila a s hrůzou sledovala jak ufo pokládá hlavu na tramvajové koleje přímo před skřípějící soupravou.

"Jo ahá." Vykřiklo ufo vítěžně ze zadní lavice.
Pak vyndalo z pytle kastrol a bez použítí nástrojů se snažilo vylízat pudink i z těch nejmíň přístupných míst.

leden 2015 - stereo

Když Mercy po probuzení nedokázala najít ufouna nebo jakékoliv známky dívčiny existence, začala připravovat oživovací rituál. A protože nenašla žádné ostatky, začala vršit na stůl biologickou hmotu, kterou pak Geat použije k znovu sestavení ufounova těla.
Vyrovnala vedle sebe pekáče s uzeným, žebírka, klobásky, několik kuřátek a bednu lososů. Cca metrák masa. Celé to zasypala rodinným balením hranolků. A jelikož lidské tělo není tvořeno jen svaly a kostmi přidala decentní množství zeleniny a homeopatické množství telecích mozečků.
Vzhledem k neefektivnosti oživovacího procesu to mělo stačit na jednu útlou dívku a několik sendvičů pro Mercy.
"Když do toho dáváš akorát žrádlo, tak ať je to aspoň makrobiotický. Jak mam z tohohle postavit člověka?" Ohradil se Geat proti přípravě rituálu.
"Makrobiotický?" Mercy se zašklebila. "Nelíbí se mi představa, že jím něco co je ještě naživu."*
Geat jen stál a tvářil se neoblomně. Nevypadal, že by se chystal se započetím jakéhokoliv rituálu.
"No tak jó."* Zamračila se Mercy. "Přidáme tomu trochu kultůr a vitamínů."* A vyrazila se džbánkem směrem k pípě.
Zatímco se nádoba pomalu plnila nepasterovaným ležákem zavládlo dlouhé ticho.
Připomínalo to nekonečnou scénu z noir westernů, kde na sebe dva pistolníci hledí, zatímco kamera se pomalu oddaluje.
"A v lednici je bůhví proč nějakej jogurt."* Dodala Mercy nakonec. Doplnila stůl živými kulturami z lednice a pánví porostlou plísní.
Geat v rychlosti provedl nekromantický rituál a zatím co ufo pobíhalo nahé po místnosti s výkřiky "Pálí, pálí, pálí." odešel do svého pokoje.
"A teď mi řekni."* Mercy se na dívku zahleděla. Na grilovací vidličce měla nabodnuté černé grilované kuře. "Kde je ten řetízek co si dostala?"*
"Já nevím." Dívka přeletěla pohledem strop. "Vůbec nevím co se stalo." Zabalila se do přehozu sedačky a usadila se ke stolu. "Tatarka není?" Zeptala se když zanořila ruku do ohořelých hranolků, aby našla nějaký, který jí nevyláme zuby.
Mercy vzala prázdný džbán a vydala se na další cestu k pípě. Z úst jí při tom trčela prasečí noha.
Vchodové dveře se otevřely...
Ozval se zvuk jako když se o zem rozbíjí džbánek z poloviny naplněný pivem. Následovaný pěnivým šplouchnutím.
"Vůbec nevím co se stalo." Zopakovalo ufo. "Ale vím co se určitě nestalo." Její úsměv se rozzářil. "Tady je ten řetízek."
"Co se to tady sakra děje?" Řeklo druhé ufo vcházejíc dveřmi do sálu.
Mercy s křupnutím skousla. O zem udeřilo vypečené kopýtko. Sebrala z baru sekeru a mávajíc s ní od jedné dívky k druhé započala ententýky.
Ufo se okamžitě s výkřikem rozprchlo na dvě strany.
"Přestaň dělat blbosti nebo nezůstaneš na živu dýl než pět minut." Geat vykoukl ze svého pokoje.
"To by bylo docela vhodný."* Prohlásila Mercy škrtíc originální ufo.
"Zajímavé." Ozval se Giles zírající na scenérii skrze polici knihovny.
"Kabelózní." Okomentoval situaci Geat. "A oblíkni se!" Křikl k dívce, která v panice odhodila deku.
Po chvili se situace uklidnila a obě ufa byla usazena u stolu. Se zájmem se vzájemně prohlížela.
"To přináší spoustu zajímavých filozofických otázek." Řekl Giles.
"Hlavní otázka je, která z nich je to potenciální šílený vraždící monstrum."* Mercy si čepovala další džbánek.
"Já nevím." Odpověděla dívka. "Nebo možná vím..." Podívala se na druhé ufo. To jen zavrtělo hlavou. Hlavou mu při tom probíhaly temné myšlenky. Věděla, že ve spíži zbývá poslední malá čokoládička. A věděla, že ta druhá dívka to ví taky. A šlo jen o to kdo jí sní jako první. Nějaký filozofický otázky jí vůbec nezajímaly.
"Někde jsem tu měl Mengeleho publikaci o dvojčatech." Giles se vydal směrem ke knihovně. "Mohli by jsme na ní vyzkoušet pár pokusů."
"Dej si bacha starouši, teď tě budem prudit stereo!" Vykřikly dívky jednohlasně. Vzápětí se rozchechtaly.
"Začíná mě bolet hlava..."*

Vzhledem k životnosti ufouna, nebolela Mercy hlava příliš dlouho.

*Překlad ze slangové američtiny

květen 2015 - lehká šmírovačka

Ufo se už nekonečnou dobu probíralo krámy ve starožitnictví. Tady mohla nejenom okounět ale narozdíl od muzeí věci i ohmatávat. Dotyk byl důležitým prostředkem k navázání kontaktu s historií každého artefaktu.
Ale byla to samá nuda, šeď, šeď, nic vzrušujícího.
Našla asi milion hrnků, u kterých si někdo dal první rande. Dobrý, ale nebyl tam nikdo kdo na prvním rande přejde rovnou k věci. Obsah antikvariátu vykresloval minulost jako velmi nudnou a bez života. Nejlépe na tom byly stoleté štamprle. Ale zase... skupinka mladíků se nad nimi kdysi odhodlala k bláznivé akci. O tom jak to skončilo nic nevěděla. Jak to dopadlo s tím Ferdinandem? Kdo ví.
Zbraním se vyhýbala. Moc veselých historek se kolem nich netočilo. Ne, že by jí vadily potoky krve, padlí hrdinové nebo trhání masa. Ze starožitnictví jí většinou vyhodí bezprostředně po tom co začne slintat na podlahu.
Její pozornost zaujal přívěsek na krk. Co našla v jeho historii? Ňadra dmoucí. Sérii dokonalých dekoltů. Tohle nebyl ten typ šperku co se kupuje manželkám...
Ufo vcuclo zpět slinu a rozhlídlo se. Prodavač si zrovna čirou náhodou přeměřoval zdobenou hasičskou sekerku. Dívka se usmála a vypochodovala ven na ulici. Nejdřív šla klidně. Ale nějak to s ní šilo. Už už chtěla být doma... A pořádně se podívat Geatovi do šperkovnice.
Nevozně přešlapovala na tramvajovém nástupišti. Očima bloumala ve výstřihu okolních dam...
Zase ta slina. Nastoupila do šaliny a jela domů. Pokoušela se vůz urychlit silou vůle a pokusem manipulovat s elektrickým potenciálem, ale jen se jí začaly ježit vlasy.
Konečně byla u cíle. Z tramvaje vyskočila. Zaběhla do dvora a z podzemních tunelů si udělala z části tobogán. S otlučeným kolenem vpadla do podzemního sídla. Hned se zarazila.
Mercy si zrovna prohlížela obrázky v časopise. Podívala se na ufouna. Dívka se usmála. Mercy se zamračila. Bylo jí hned jasný, že ufo chystá nějakou neplechu.
"Tučňáci! Tučňáci!" Křičelo ufo a provedlo úhybný manévr k televizi. Pak se horečně snažila najít nějaký program, kde by bylo cokoliv alespoň vzdálené tučňákům.
"Už to skončilo." Prohlásila po chvíli sklesle.
Mercy obrátila list. A nadále z ufouna nespouštěla oči. Dívka si jako by nic šla projít knihovnu. Nebyla však tak nenápadná jak si myslela. Protože už za půl minuty tloukla hlavou do Nekronomikonu. Když kniha začala vrčet, vypoulila oči a ustoupila. Pak si lehla na zem a předstírala smrt.
Mercy se hlasitě odstrčila od stolu. Natočila si u pípy další pivko a odkeáčela do svého nehořlavého budoáru. Ufo bylo velmi naivní. Takže na to skočilo.
Ještě chvíli tiše leželo. Plížením se vydalo směrem ke Geatovu pokoji. Byla trochu nervózní, když se plazila kolem pekelných vlčat. Jen jí apaticky pozorovaly. Na ufo utočili jen když si byly jisté, že je nikdo nevidí.
Ufo nemělo přímo zakázáno vstupovat do Geatova pokoje. To by vzhledem k její zvědavosti asi skončilo psychyckým kolapsem. Nicméně bylo bezpečnější když tam nechodila bez dohledu. Bezpečnější nejen pro ufo, ale tak nějak i pro celý svět.
Ufo za sebou tiše zavřelo dveře a batolilo se k leštěné černé krabičce. Nebyla zamčená. Neobsahovala nic nebezpečného. Dívka do ní strčila nosem. Zkusila to silněji. Bylo by mnohem lepší kdyby truhličku našla jakoby náhodou otevřenou.
Zanechajíce na dokonale vyleštěném laku umouněné otisky s očekáváním šperkovnici otevřela. Úplně v transu. Na to jak bylo víko lehké to znělo jako kdyby otevřela dveře. Z blízka si prohlížela vzácné klenoty. Ty se zamlžovaly a odmlžovaly od toho jak na ně funěla.
Její zrak padnul na podlouhlý přívěšek na krk. Nevypadal draze. Žádné diamanty. Jen na takové denní nošení. A obnošený byl. Proč by si Geat nechával takovou podřadnou bižuterii, kdyby pro něj neměla sentimentální hodnotu.
Nenechavé prsty sebraly přívěšek. Dívka zavřela oči a ze všech sil se soustředila. Obraz se začal vyjasňovat. Čekala alespoň déčka, ale dvojky taky dobrý. Ucítila smyslnou vůni. Přívěšek jí v ruce velmi přijemně hřál. Chěla vidět víc, ale nezajímavější části zakrývala kožená šňerovačka. Čím víc se snažila přiblížit k jejímu odstranění tím víc energie z přívešku vyzařovalo.
Už už konečně. Spirálovitá zlatá spona na rameni se uvolnila, kožená část oděvu klouzala dolů a odhalovala... v tu chvíli ufo už nedokázalo přívěšek dál udržet. Ve chvíli kdy ho upustila byla vržena zpět do přítomnosti. Takovou silou, že přistála na druhé straně pokoje.
Když se rozhlédla stála nad ní Mercy, která se v pokoji z ničeho nic zjevila.
"Umm...ehhh...etóoo...." Pokusilo se ufo o výmluvu.
"A dál?"* Zkusila do Mercy.
"Pak sem si chtěla jít malovat." Ufo kývalo souhlasně hlavou.
"A poučení zní?"* Mercy nasadila výraz Odpověz správně nebo ti urvu hlavu.
"Zkoumat radši náušnice?" Ufo se vrhlo ke dveřím a než mu Mercy stihla vrazit pohlavek byla pryč.
Mercy sebrala ze země přívěšek, vrátila ho do šperkovnice a přeleštila její víko. Ta energie, kterou ufo probudilo byla tak silná že jí cítila i ona. A vize dekoltu v kožených šatech se zlatou sponou...
Nějak si nedokázala představit, že by on s tamtou...
To by bylo fakt divný.
Znovu nadzvedla víko šperkovnice. Jí osobně vždy zajímal ten přívěšek s rubínem.

*Překlad ze slangové američtiny

únor 2015 - mise Huitzilopochtli

Pralesem se ozývalo rytmické sekání. Svist mačet, padání stromů, údery seker a tak pořád dokola. A k tomu nějaké to ženské stěžování.
"Sakra tady je hic." Prohlásilo ufo a tlouklo při tom do palmového listu mačetou tak dlohou dokud se nezlomil. Z bezpěčnostních důvodů měla na sobě ufounova mačeta stále bezpečnostní kryt.
"Proč jsme nevzali nějakou vodu." Pokračovala dívka. "Za chvíli zdechnu!"
"Jsme v pralese tady je voda i ve vzduchu."* Odpověděla nevrle Mercy a odstranila z cesty jedním úderem celou palmu. Pak nevěřícně pozorovala jak se ufo snaží pít ze vzduchu.
"Ve vzduchu žádná voda není!" Vykřiklo ufo po chvíli.
"Třeba tamhle v tom pařezu je spousta vody."* Mecy ukázala k vyhnilému stromu.
"A co ty barevný žabičky co v ní plavou?" Ufo hypnotizovaně zíralo na hladinu vody.
"Ty jsou úplně neškodný."* Odpověděla Mercy aniž by se ohlídla.
"Mě přijdou docela vyděšený." Ufo nasadilo podezřívavý tón.
"Si sundej helmu."* Mercy si otřela čelo. Ona se určitě nepotila, takže ve vzduchu musela být voda. Za ní se ozvalo srkání. Otočila se. Ufo dlouhým stéblem vysávalo z pařezu vodu, zatímco žabičky na něj bezmocně hleděly. Pak se dívka narovnala a rozhlížela do jaké dutiny by ještě strčila své stéblo.
"Už tam budem?" Ozvalo se Mercy za zády sotva se otočila vstříc pralesu.
Rozlehlo se mohutné zapraskání a stromy začaly padat jako domino.
"Nechápete, že se snažíme být nenápadní." Prohlásil Geat zjevivší se znenadání.
"Tak si tady ten stometrovej baobab strč do toho svýho herbáře a prosekej si tu cestu sám."* Mercy vykročila podél popadaných kmenů.
"To neni baobab." Odpověděl Geat. Pak si pohledem začal přeměřovat svůj herbář. To nepůjde.
Jeho pohled upoutalo ufo, které se svojí dětskou mačetou snažilo trefit do... vůbec nic neviděl.
"Hej prcku co to děláš?" Optal se ufoholky přímo.
"Kámo, já mam asi halucinace." Prohlásilo ufo a přistálo naznak v mraveništi.
"Nějak se nám ta výprava rozpadá," zhodnotil Giles vyklepávající síťku na motýly.
"To řekni svýmu kabátu." Odpověděl Geat a následoval Mercy.
Giles pohlédl na konec svého kabátu ale ten byl v nedohlednu. Protože tam nebyl vůbec. Štouchnul do ufouna. Dívka obalená mravenci vyskočila na nohy a v panice vyběhla.
Takhle to pokračovalo až do večera. Kdy Mercyna mačeta narazila do něčeho tvrdého. Několikrát do toho kopla, ale odmítalo to uhnout. Byl to bok zapomenuté pyramidy.
"Mam hlad." Lamentovalo tou dobou ufo.
"Ještě chvíli skuhrej a nacpu ti do pusy vlastní nohy."* Odpověděla rázně Mercy.
"To mě nenapadlo." Prohlásilo ufo a několik minut se snažilo odhryznout si palec u nohy.
"To je pořád ještě sjetá?" Optal se Giles.
"Těžko říct."* Mercy bezmocně vrtěla hlavou.
Vylezeme nahoru a uděláme si pinik. Támhle na tom zahnědlým kameni. Geat ukazoval k rozbořenému vršku pyramidy.
"Tam bude i nějaký nádobí - lidský lebky a tak."* Pronesla Mercy jen tak mimoděk.
"Lidský lebky????" Ufo vypoulilo oči. Jeho "výlet" pořád ještě nekončil.
Vystoupali po kamených schodech a usadili se. Konečně odpočinek.
Vychutnávali si slunce zapadající nad pralesem. Idilickou scenérii a uklidňující zvuky pralesa. Šumění větru ve vrcholích stromů.
"Drž hubu ty blbá vopice!" Vykřiklo ufo do prostoru.
"Proveďme nějaký rituál, při kterém se obětuje panna."* Mercy se chytla za hlavu. "Já jsem si vzala jenom placatku!"* Dodala zoufale.
"Tak mi jí podej. Potřebuju si vydezinfikovat kolínko!" Přikázalo ufo.
Jen blesková Geatova reakce a ocelová helma zabránila Mercy rozseknout ufo na dvě půlky.
Byli velmi blízko rovníku a tak noc rychle vystřídala ven. Giles postavil trojnožku se sextantem a začal vypočítávat hvězdné souřadnice.
Ufo sežvýkalo pár rohlíků, lehlo si na oltář a v klidu usnulo.
Probudily ho až dunivé zvuky. Vpodstatě se pod ním celý vršek pyramidy otřásal. Chvíli mžourala do tmy. Slezla z oltáře a raději po čtyřech se jako můra vydala k jedinému zdroji světla. Vycházelo ze zadní strany pyramidy, která byla mnohem strmější než přední.
"To si děláš srandu, že uvitř týhle pyramidy je další pyramida."* Ozvalo se z díry mezi kamennými bloky.
"Tu vnitřní pyramidu postavil otec toho co postavil tu vnější." Osvětlil situaci Giles.
"A to je ten maník co jsme ho přišli vykopat?"*
"Ne, hledáme jejich prapraprapraděda." Ozval se Geatův hlas.
"Kolik pyramid je tady uvnitř?"* Mercy zněla dost podezřívavě.
"Asi pět." Odpověděl Geat. "Ta šestá by byla už směšně malá.
"Nemohli si je stavět vedle sebe? Tak by mohli líp sledovat progres."* Mercy měla za střízliva podezřele debatní náladu.
"Ne, to by to tady všude měli zaplácaný pyramidama." Odmítl rezolutně Geat.
"A to by bylo špatně?"* Zeptala se Mercy.
Ufo začalo spěšně sestupovat směrem k pralesu. Seskakovalo ze stupně na stupeň a nebralo ohled na nic jen aby už bylo dole. Když se dokutálela na trávu byl prales podivně tichý.
A pak pyramida explodovala. Všechny stěny naráz se vznesly. Mohutné kameny se proletěly vzduchem a zmizeli ve tmě pralesa. Podle zvuku se tam ještě nějakou chvíli s praskotem kutálely.
Ufo zvedlo hlavu. Bylo trochu zmatené. Na místě dál stála pyramida. Jenom byla zhruba poloviční a vypadala jako by jí zrovna dokončili. Se spoustou sochařských detailů a barviček. Ta byla asi praprapradědova.
"Vážně to bylo nutný?" Ozval se odkudsi zhora Geatův hlas. "Kde je Giles?"
"On se držel hrozně pevně tady tý stěny."* Odpověděla Mercy.
"Myslíš tý co už tu není."
"Jo, přesně. Myslím že plachtil i s tím balvanem někam támhle mezi ty baobaby."*
"Tady žádný baobaby nerostou!" Vykřikl Geat.
"Zelenina je zelenina."* Odpověděla Mercy. "Pojďme vykopat toho strejdu."*
Ozvala se další dunivá rána. Praskání kamene. Kutálení kamene z kopce. Náraz kamene do kamene.
Ufo nechtělo slyšet náraz kamene do ufouna a usoudilo, že nejbezpečnější bude když vyleze na vršek pyramidy. Protože to bylo jediné místo, na které nepršela suť a kameny. Bylo dosti nepravděpodobné, že by to celé znovu vybuchlo. Mercyna hladina alkoholu dosáhla podkritického množství vedoucímu k mohutnému výboji energie maximálně jednou za 28mi denní lunární cyklus.
Ztímco Mercy s Geatem kutali do hloubky pyramidy, odněkud ze tmy se vyplazil Giles. Podíval se nahoru. Ufo sedělo na torzu oltáře na vršku a ohlodávalo okraj své přilby. Z díry nebo přesněji kráteru na boku pyramidky vylétaly malé i velké kusy historických artefaktů.
"Bing ho!"* Ozvalo se najednou do ticha.
"Opatrně." Nabádal Geat. "Je to velmi křehké."
"Tak to je zázrak, že to přežilo celou tuhle naší operaci."*
Ufo nahoře chytlo výtlem. Z upocených rukou mu při  tom vyklouzla kovová přilba. Dvakrát zazvonila na cestě dolů a po třetím odrazu skočila do otvoru ve stěně. Ding.... ding.
"Co to sakra je?"
Ozval se zvuk tříštění skla.
"Ufounéééééééééé!"*
Giles se nikým nepovšimnut vrátil do přítmí pralesa. Rozhodnut zkusit své štěstí mezi jaguáry.

*Překlad ze slangové američtiny