úterý 26. prosince 2017

prosinec 2014 - konec roku

Ufo se zrovna nudilo ve školní lavici. Přestávka už skončila, ale učitel ještě nedorazil. Takže bylo lapené v zadním rohu mezi Lenkou a Franckem a jejich nesmyslným žvatláním.
"Co budete dělat o vánočních prázninách?" Nadhodil Franta nevinnou otázku. Ufoholka si byla jistá, že to by měla vědět. Prázdniny. Prázdniny. O tom tu všichni pořád mluví už měsíc. Škola má být zavřená. Ale i kdyby nebyla má Geat a ostatní jasné plány.
"Slunovrat." Vyhrklo ufo po chvíli. "Tentokrát mě vezmou sebou."
"Vy patříte mezi tyhle paka co neuznávaj vánoce a místo toho tančí nahý při měsíčku? To mě nepřekvapuje." Zamračila se fifLenka.
"My nejsme žádný mexičani!" Vykřiklo ufo. "A zkus v zimě tancovat nahá." Blondýnka si při pohledu na ní jenom odfrkla.

"My budeme na ježíška v Alpách." Odpověděla Lenka směrem k Frantovi.
"Na ježíška?" Ufo nasadilo přihlouplý výraz.
"Ty jseš vážně retard, vodkaď jsi vylezla, neznáš Ježíše Krist..."
"Vylezla jsem z pekla. Už jsem ti to říkala." Přerušilo jí rázně ufo. "Ježíš Kristus to znám, Mercy to říká pořád. Vždycky vykřikne... Ježiši Kriste ufoune běž už do %#©! !!!" Odcitovalo ufo na celou třídu necenzurovanou verzi.
Aby ufounova psychika neznámé struktury nebyla poznamenána Mercynými nadávkami, Giles ufounovi poskytl uspokojivý význam všech slov. Paco bylo běžné mexické jméno. Slovo, které Mercy použila v tomto případě mělo broskvovou příchuť. A dost často ufoholce říkala že je malá kočička.
Celá třída zůstala úplně ztuhlá. Včetně učitele, který zrovna vešel. Jenom Amy, v protilehlém rohu, smíchy tloukla hlavou do lavice.

O několik dní později, zhruba tak někdy na ježíška, se Geat vyfintil a doprovázen Mercy a ufounem se vydal na dalekou cestu. Ufo to bralo jako normální výlet. Akorát tentokrát jeli autem. A všimla si, že Mercy má pod koženou bunou ukrytou nějakou zbraň.
Cetou navštívili několik míst. Kdysi když se cestovalo koňmo znamenala každá zastávku na přespání. Některá z těch míst byla celkem děsivá. Černé kamenné sluje vypálené kouřem, bahnité brody, nedostupná lesní zákoutí. Některá byla hezká. Vrcholek kopce s nádherným výhledem. Jezírko pod vodopádem. Neskutečně rozložitý prastarý dub.
To byla poslední zastávka několik mil od cíle. Tam strávili noc. Kolem mohutné vatry. Geat vytáhl z kufru auta starou výzbroj a většinu noci jí čistil a leštil. Mercy hledíc do ohně zdolala několik lahví archivního rumu. Ufo zabalené do hromady kožešin usnulo jako miminko. Přitulené k Ziggymu, plyšovému medvídkovi, kterého Mercy tajně napuštěla opiem.
Na vzdálených kopcích zářily dva další ohně.

Ufo probudil ostrý paprsek slunce. Žduchla do Mercy. Blondýnka se opřela o lokty a protáhla. Byly samy.
To bylo samozřejmé. Akce měla začít přesně za úsvitu.
Mercy se zvedla a došla si do kufru pro další láhev rumu. Pak si sedla vedle doutnajícího ohniště a zívala.
"Mohla by jsi přestat ožužlávat toho medvěda?"* Obrátila se k ufounovi.
"Já nevím proč to dělám." Odpověděla dívka. "Je mi zima... Proč to nehoří." Podívala se vyčítavě na Mercy.
"Človíčkovi je zima."* Usmála se Mercy, zvedla jeden z kamenů ohraničujících ohniště a přikutálela ho ufounovi k hlavě.
"Pálí! Pálí! Pálí!" vykřikla dívka a vyskočila. "Brrr." Zvedla ze země tolik kožešin kolik unesla a do prostřed doutnajícího popela postavila ešus se zbytkem čaje. Nazula si botičky a rozkočmo si stoupla nad ohniště.
Mercy zavrtěla hlavou a šla se trochu upravit. Promnula si obličej sněhem a zkoumajíc svůj odraz v neprůhledných oknech auta si srovnala vše tak aby to bylo co nejvíc sexy.
"A jéje. Já skoro zapoměla, že tam bude "Makarón"" Zahihňalo se ufo. Při tom ztratilo rovnováhu a pláclo sebou do sněhu.
Hned jak ufo vysrkalo čaj, který Mercy lehce fortifikovala přidáním půl litru rumu, vyrazily najít Geata. Sestoupily do údolí. Prošly bezpočtem trnitých křovin. Překročily několik zamrzlých potoků.
Ufo cítilo značnou nepřirozenost. Jako by byly někde kde by být neměly. Jako by to místo nebylo. Čula v tom nějaké skrývací kouzlo. A taky cítila, že je něco sleduje.
Pak narazily na pěšinku. Tu a tam jí dláždil kámen. A ta je dovedla ke kamenému kruhu. Dvanáct kamenných desek tvořících jakousi ohradu se tyčilo dva metry do výše. Všude bylo ticho. Ufo se čím dál víc paranoidně ohlíželo.
Scenérii šeidvého kamene, bílého sněhu a černých holých větví narušovala jediná barva. Rudá. Mercy se zastavila. Ufo, sledujíc víc co je za ním než před ním, pokračovalo. Soustředěně s otevřenými ústy. Zakopla a svalila se do sněhu.
"Teď sem ho viděla. Je támhle." Šeptalo ufo směrem k Mercy a ukazovalo do lesa. Mercy nevěřícně vrtěla hlavou.
"Eh, ech." Nad ufounem se ozvalo zakašlání. Dívka zvedla hlavu a zamžourala oslněná náhlým přetlakem červené barvy.
"Taky mě bolí v krku. Chceš hašlerku?" Prohlásilo ufo né šeptem. A vylovilo v kapse modrý bonbon.
Mercy odolávala nutkání začít hlavou tlouct do nejbližší kamené desky.
Ufo se narovnalo. Byla skoro stejně vysoká. Taky měla černé vlasy. Byly si celkem dost podobné. Jenom ty oči. Ufounovi oči byly tak tmavé, neproniknutelné, všechno se od nich odráželo. Ona měla modré. Azurově modré. Nekonečně hluboké.
Karkulka nejprve dloubla ufouna do tváře. Pak ho chytla za bradu a zátylek, kroutila dívce hlavou ze strany na stranu a důkladně si prohlížela každý kousek. Teď teprve začalo být ufo lehce nervózní. Z prstů, které se dotýkali její tváře do ní pronikalo něco co dosud nepoznala.
Mezitím uvnitř kruhu z kamenů už nešlo ignorovat co se děje venku. Nešlo o ufounovo breptání. V tuhle chvíli bylo naprosté ticho. Ticho před bouří.
Žena se zvlněnými zlatými vlasy opírající se o nejzápadnější kámen se zhluboka nahlas nadechla. Pak všichni tři otevřeli oči. Přišli ještě před východem. Teď se poprvé uviděli. Geat se opíral o kámen čtyři místa od její levé ruky. Jako doplnění dokonalého uspořádání seděl poslední čtyři místa od její pravé ruky a čtyři místa od levé ruky Geata.
Ufo si zrovna užívalo dotek, který byl příjemnější než obejmutí od Ziggyho, když se jí na remni sevřela ocelová pěst a odstrčila jí dva metry dozadu.
Pokud šlo o modré oči byly ty Mercyny vlemi světlé. Barva se skoro ztrácela. Ale dokud v nich nějaká barva byla, byla i naděje. Ve chvíli kdy zrudly bylo pozdě.
Trochu červeného nádechu v nich bylo. Těžko říct jestli šlo o démonickou sílu chystající se vybuchnout nebo jen o odraz Karkulčina pláště.
Další odkašlání se ozvalo mezerou mezi kameny zevnitř kruhu. Mercy i Karkulka současně pomalu otočily pohledy směrem k zeleným očím. Zlatovláska jako kočka před skokem přivřela oči. Obě se na patě otočily a vyrazili opačným směrem.
Mercy s ufonem se usídlily z druhé strany Geatova kamene. Našly tam velký koš s piknikovou výbavou.Ufo prostrčilo hlavu mezi kameny a snažilo se sledovat rozhovor uvnitř. Ale jelikož jí nenainstalovali podporu pro dávno zapomenuté jazyky, rozuměla houby.
Mercy se opírala o kámen a snažila se dohlédnout co nejdál po obvodu kamené ohrady. Ony dělaly společnost Geatovi, Keltka si přivedla svojí roztomilou červenou čápočku, ale Říman přišel sám. Odolávala pokušení přesunout se na jeho třetinu.
Ufo přestalo bavit sledovat rozhovor, kterému nerozuměla a obrátila se k okolnímu lesu.
"Hej, ta vobluda má Ziggyho!" Vykřikla dívka najednou a vyběhla za vlkem nesoucím v tlamě malého plyšáka.
"Tak to bude za chvíli docela zmaštěnej."* Usmála se Mercy.
Jelikož ufo postrádalo pud sebezáchovy, nedělalo mu problém honit po lese obrovkého vlka zabijáka. Zvíře si s ní hrálo způsobem připomínající lidský. Snadno mohlo utéct, ale zpomalovalo a kroužilo. Tak aby dívku neztratilo.
Potom kroužilo už trochu víc. Lidsky to moc nevypadalo. Nakonec ho ufo našlo. Na paloučku. Byl jako předoucí kočička. Ufo se s nním chvíli mazlilo, pak vzalo Ziggyho a vrátilo se ke kamenému kruhu.
Všichni byli pryč. Všichni až na tu divnou starou zlatovlásku. Teda vůbec nevypadala staře. Maximálně na třicet.
Jelikož ufo postrádalo pud sebezáchovy, vstoupilo do kamenného kruhu, keclo sebou do prostředka a nechalo volnost svým mluvidlům.
"Proč jseš tak stará?"
"Narodila jsem se už dávno..."
Ufo chvíli znejistělo. Žena proti ní vůbec nepohla ústy, ale stejně jí slyšela.
"To nemyslím. Proč nevypadáš tak mladě jako já nebo Mercy?"
"Chtěla jsem zastavit svoje stárnutí, ne se vrátit do puberty."
"Jó to chápu." Zakřenilo se ufo. "Počkat. Mercy není v pubertě."
"Vážně? A jak se to pozná?"
Ufo se začalo nekontrolovaně hihňat. Pak si otřelo slzy a pokačovalo.
"Puberta je fakt na houby." Povzdechlo. "Člověk se nemůže zbavit toho pnutí tady dole." Ufo ukázalo na zip u kalhot.
"Ty nejsi člověk."
"Hele!" Vykřiklo ufo. "O to je to horší." Ufo se rozohnilo. "Jednou vybuchnu a svět se rozkočí na dva kousky."
"Všichni kromě tebe to zvládají." Zlatovláska se rozhlédla do leva, do prava. Nikde nikdo.
Ufo zpozornělo. To byl určitě nějaký chyták. Že by to mělo souvislost s tím co dělá Mercy s Římanem, nebo Geat s Karkulkou....?
"Když Mercy mi nedovolí chodit na rande. A už vůbec ne to... prý bych mohla někomu ublížit."
Zlatovláska beze slova přykývla.
"Ale ty s nikým nerandíš, takžéééé..?" Ufo nasadilo výraz Kolombo. S jedním okem na půli cesty. "To musí jít i nějak jinak." Vyrukovalo s dedukcí.
Zlatovláska beze slova přykývla.
Ufo si jí chvíli prohlíželo. Jen tak seděla a nic nedělala. Dívka si zula boty a pokusila se napodobit její posed. Sednout na zadek. Levou nohu ohnout v koleni, kotník přitáhnout k tělu. Pravou nohu ohnout v koleni...
"Musíš se narovnat." Vnukla jí Kelta po chvíli, kdy si ufo poradilo s končetinami.
"Ty vole kdo tohle vmyslel?" Poznamenalo ufo snažíc se zároveň nplácnout sebou do zadu a utrhnout si pravou nohu, která odmítala pasovat pod levou. 
"Pataňdžali si myslel, že to vymyslel." Usmála se zlatovláska.
"A co teď..." Ufo mělo trpělivost animovaného lemura.
"Teď se tvoje tělo uvolňuje."
"Vážně?" Ufo zpozornělo. Nemělo tušení co je to sugesce. Takže akorát sledovalo jak se jeho tělo uvolňuje a...

"Vstávej smažko."* Mercy decentně probrala ležící ufo špičkou boty, kterou dívce tlačila do čela.
"Nejsem smažka!" Vykřiklo ufo a zakouslo se Mercy do kotníku.

Následoval výbuch.

Karkulka nalezla svého zlého vlka ve značně rozmazaném stavu. Netrvalo jí dlouho přijít na to co se stalo. Netrvalo dlouho a její neomylný čich jí neomylně dovedl k Mercy.

Když to celé skončilo zůstalo Ufo sedět uprostřed toho co zbývalo z kruhu kamenů a prastarého lesa. Oči na vrch hlavy. Strnulé v děsivé křeči.
V životě nevidělo něco tak strašlivého.
A to většinu života prožilo v pekle.

Od té doby se už ufo nebojí své démonické stránky. Bojí se své ženské stránky.

*Překlad ze slangové američtiny