Smrť

Temný stín kráčející světem. Vytrvalý, všudypřítomný, vše sledující. Charakterizuje ho neustálý úsměv vybělené lebky a upřený pohled, který rozpláče i frontmana deathmetalové kapely. Nikdo a nic před ním neuniknou. Takový jen on, Smrť.

Brázdí světem už bez mála třináct miliard let. Potloukal se kolem vzniku každé formy života ve vesmíru a každému i tomu nejmenšímu kousku pečlivě měřil ubývající čas. Život každého jedince pečlivě zaznamenával a mohl by vyprávět nesčísleně příběhů, jeden za každého kdo kdy žil. Ze všech nejradši ale vypráví o obyvatelích jisté modré planety v jinak zcela bezvýznamné galaxii. Už po několik miliard let tu sleduje bující život . Zpočátku to byly jen sporadické návštěvy - pět masových vymírání a sem tam nějaká ta katastrofa.

Jedna umíněná opice ale odporovala všem snahám o zničení a časem se z ní vyvinul člověk. Smrtě tenhle druh nezajímal o nic víc než ostatní. Ovšem jen do doby než ta věc začala mluvit. A pak začala mluvit o něm. O tom co se s ní stane až zemře. A najednou (trvalo to pouhých pár desítek tisíc let, takže to bylo najednou) se z toho tvora, který měl mluvidla propojená s mozkem, vyvynulo svébytné společenství plné hi-tech hračiček jako bylo kolo, čtverec, trojúhelník.... Zrovna s trojúhelníkem měl Smrť parádní historku o nějakém Phytagorovi.

To bylo dávno poté co lidé překonali zlomový bod kdy místo vymýšlení jak přežit, začali vymýšlet čím dál rafinovanější způsoby jak se vzájemně zabíjet. Od té doby až do současnosti sleduje Smrť fascinovaně počínání lidí. Budou zřejmně prvním druhem ve vesmíru, který se vyhubí sám bez vnější pomoci.