Mercy seděla u stolu v alkoholovém opojení a čelem se opírala o kovovou stolní desku. Okolo byla rozestavěna řada prázdných lahví, podle níž zkušené oko mohlo poznat, že už má dost. Ostatně měla zavřené oči a nejevila známky života.
"Mercí, Mercí, Mercí." Ozvalo se za ní tichým hláskem. Bez odezvy.
"Mercí, Mercí, Mercí." Mercy otočila hlavu na stranu a otevřela jedno oko. Nikoho neviděla. Chvíli zvažovala jestli dokáže převalit hlavu i na druhou stranu a během toho zase usnula.
"Mercí, Mercí, Mercí." Ozvalo se tentokrát z druhé strany. Mercy znovu otevřela oko. Neviděla však ufouna, ale jeho pobledlou karikaturu neboli ducha.
"Počkej si na ráno, pak tě voživíme."* Brblala Mercy a zase zavřela oči.
"Jsem tady abych přivolala pomoc. Koneně se mi podařilo zabít se supermeditací." Poskakoval nadšeně duch, ale pak se hned vrátil k věci. "Mě a jednu holku unesli z parku a zatímco jsme jeli sem se zabila a jí teď odvedli někam do podzemí a určitě jí chtějí ublížit. Má hrozný štěstí, že jsem tam byla."
"No to je fakt děsná klika."* Odpověděla Mercy a zvedla hlavu. Zatnula zuby a proměnila se do démonické podoby. Chvíli od ní stoupal žár a když spálila všechen alkohol v krvi, postavila se a zapálila si.
"Rychle, rychle, rychle!" Kvaltoval ufoduch. Mercy zatím přitáhla ke krbu papírový pytel.
"Jdu napřed." Zahlásilo ufo a zmizelo.
Mercy se chystala přenést na místo pomocí létacího prášku. Na to aby se jeden mohl přenést z místa na místo bylo potřeba vytvořit portál. A ten vyžadoval obrovské množství koncentrované energie. Nejlepší byl oheň. Ale ten co hořel v krbu udržoval portál do pekla, ze kterého zase přicházel oheň. Takže se nemuselo přikládat ale jinam než do pekla to nevedlo.
Mercy sice dokázala vygenerovat potřebné množství tepla, ale ve stavu v jakém byla by to chvíli trvalo a možná by u toho zase usnula. Stoupla si do výklenku na kraji krbu kam pekelný oheň nedosahoval a použila prášek. Nefungovalo to tak, že by si osoba nabrala hrst prášku, hodila ho na zem, vyslovila místo přistání a v mžiku jí to tam vyhodilo.
Fungovalo to tak že se dostatečně žáruvzdorná osoba se zapáleným cigárem v hubě roztrhla nad hlavou pytel s termitem a zmizela v ohnivé záplavě, aby se vzápětí v menší ohnivé kouli objevila na vybraném místě nebo u vybrané osoby.
Mercy se rozhlídla. Stála v chodbě připomínající podzemní kryty ze šedého betonu s černými kabely taženými po stěnách. Před ní velké ocelové dveře. Vedle ní blikotal slábnoucí ufonův duch.
"Co kdyby jsi mě jednou přenesla přímo na místo a ne před nějaký přiblblý dveře."*
"To neni špatnej nápad." Ufo se zadumaně zahledělo ke stropu. "Ale tím bych tě taky mohla přivést na místo odkud by si se nedostala."
"Takový místo neexistuje."*
***KABOOM***
A když se prach usadil, tam co byly předtím dveře stála Mercy a vypadala jako zjevení z pekel.
Dva muži uvntíř přestali poutat mladou dívku ke stolu a zaraženě pozorovali.
"Hej to je moje mrtvola!" Vykřiklo ufo a vrhlo se k rohu kde třetí muž stahoval z těla spodní prádlo. Duch jím několikrát bez užitku projel.
Muži se scháněli po zbraních, ale všude měli jen spoustu ostrých nástrojů s nimiž by se neubrálil ani špičkový ninja. Zato by se s nima dala vybavit polní nemocnice.
Mercy plála nejen pohledem. Tohle nechtěla vyřídit jen pěstním soubojem s KO v prvním kole. První odvážlivec se k ní přiblížil. Ocelová pilka se mu rozehřála v ruce tak, že jí upustil. Chytil židli a jedním mávnutím jí proměnil v popel. Začal ustupovat.
Mercy vykročila a barva na podlaze i stropě okolo ní se kroutila a odlupovala. Jedním prudkým výpadem chytila muže pod krkem. Během chvíle se vypařil v záplavě výkřiků a plamenů. Nebo tak to aspoň vypadalo. Ve skutečnosti Mercy vytvořila další portál.
Druhý muž se rozeběhl. Pokusil se jí odstrčit, aby mohl utéct. Místo toho ho to vcuclo přímo do pekla. Otočila se ke třetímu.
Pořád držel tělo dívky. Jako by se za něj chtěl ukrýt. Skrčený v rohu zarýval svou tvář do černých vlasů. Mercy k němu pomalu došla. Jak kráčela, mrtvé tělo zešedlo. Ke stropu se zvedal bílý popílek. Tvar se začal bortit. Jako když se protrhne pytel vyvalil se okolo proud žhnoucího popela a muži zůstala v rukou vysušená kostra.
Černé vlasy vzplály a muž zmizel v oblaku ohně. Mercy se proměnila do blonďaté podoby a než vychladla v klidu si dokouřila cigárko. Poslat někoho do pekla byl zvláštně uspokojující pocit. Zabít ty muže by bylo pouhé ukončení jejich existence. To co jim provedla bylo přesně to kvůli čemu lidi chodili do kostela i když se jim vůbec nechtělo.
Unesená dívka už se sama rozvázala a tiše seděla na stole. Vedle ní seděl duch ufouna, ale nemohla ho vidět. Nemohla ho vidět ani Mercy. Pro ducha bylo velmi náročné nějak se projevit ve fyzickém světě. Zviditenění mu odčerpávalo zbytky životní energie. Ufo nebylo duchem zdaleka poprvé takže vědělo co a jak.
Mercy pokynula dívce směrem k východu. S nechápavým pohledem vyšla na chodbu a rozhlížela se. V dálce se blýskl ufoun naznačující cestu. Vyvedla jí do sklepení a pak na dvůr pavlačového domu. Tam se rozloučily. I když ufoun dívku sledoval i dál, jen tak pro případ a taky aby zjistila kde jí najít kdyby chtěla. Mohly by být kamarádky.
Mercy si zatím procházela podzemní místnost. Přemýšlela kolik takových skrytých míst je po celém světě. Mohla by si o tom promluvit se starým detektivem. Jeho návštěvu rozhodně očekávala. A pak uspořádat nějaké vražedné tažení.
Stoupla si doprostřed a změnila se v ohnivého démona. Směrem od ní se pomalu pohybovala vlna, která měnila všechno na uhel. Když dorazila až ke zdem, všechno zčernalo. Pokračovala dokud se ohněn nenaplnila i chodba. Po chvíli beton na mnoha místech praskl a prostor se sesunul. Dvůr pavlačového domu se propadl.
Tou dobou už ale Mercy byla dávno pryč. Portálem se přenesla zpátky domů. A než se vrátil ufoun zvládla pár lahví. Pořád ale byla v melancholické náladě. A proto se vydala do baru. Nepředpokládala, že by jí detektivové navštívili tak brzo, prostě nechtěla ten večer pít sama.
Ufounův duch se zjevil nejdřív na chvíli, aby si doplnil energii z manapůlu na kredenci. Pak zas zmizel. Unesená dívka se nejdřív vrátila do parku, přímo na místo odkud jí odvlekli. A až po několika hodinách se vydala domů. Tam z ní matka vytáhla několik základních informací a zavolala policii, která zavolala psychologa, který zavolal psychyatra, který zavolal domů, že se trochu opozdí.
Ufo si pak chvíli lítalo po městě a nahlíželo lidem do soukromí. Pak ho to ale přestalo bavit a vrátilo se domů. Připadala si hrozně neužitečná nejen tím, že nemohla nic uchopit, ale i tím, že se jí podařilo zabít se prakticky jen náhodou. Umeditovala se k smrti, což bylo sice spolehlivé, ale vyžadovalo to koncentraci, klid a spoustu času.
Potřebovala něco co funguje mnohem rychleji. Už dávno si vybrala proces probuzení svého vnitřního démona, tedy své reliktní podoby z pekel. V jejím těle nebylo dost energie, aby v přeměněné podobě dokázala žít dýl než pár sekund a tak by se okamžitě vysvobodila a mohla dojít pro pomoc. Nebo by se mohla vrhnout do boje a tím si životnost prodloužit. Podle pravidla pekelných armád, které válka nezabíjí a místo toho z ní berou sílu. Proto je nikdo nedokáže porazit.
Duch se dal do dalšího studia. S pomocí Gilese, který nosil knihy a otáčel stránky. Do rána kdy jí oživili vymyslela další postup jak to provést. Celý den pak strávila pokusy ze kterých se jí akorát udělalo blbě. Tak jí jako útěchu instalovali do zubu kapsli s kyanidem.
*Překlad ze slangové američtiny.
