září 2014 - Stmívání

"Tu tůůůůůůů." Křičelo ufo snažíce se prosmýknout chodbou kolem Mercy.
"Dávej bacha človeče!"* Odstrčila jí Mercy stranou.
"Co si to dovoluješ!!!?" Ufoun vypoulil oči a zíral na Mercy, která byla přinejmenším na rozpacích.
"To si tu trénuješ asertivitu nebo co?"*
"Ty děcka jsou hrozný." Ufoholce začal cukat koutek oka. "Úplní mentálové."
Mercy se zasmála a pokračovala směrem k pípě. Nebohoý ufonek zatím ládoval do pytle na šňůře ohmatané knihy. Pak tam naházela nějaký pastelky, tužky a pantofel, jejíž podrážkou se dobře gumovalo. Mezitím se neustále dívala na hodiny. To že si něco brblá pro sebe bylo už celkem normální.
"Buď v klidu, já tě odvezu."* Pronesla Mercy od baru, dopila pivo a natočila si další. "Dej si panáka."
"Alkohol je neakceptovatelný. Dneska všichni hulej." Poučilo ufo o nejnovějších trendech.
"Hipíci."* Pronesla suše Mercy.
"Hipsteři." Opravilo jí ufo. Od tý doby co chodilo do školy bylo najednou děsně chytrý. A tak nějak jakoby v pubertě.
"Tak jdem!"* Zavelela Mercy, popadla klíče od motorky a vyrazila ze dveří.
"Počkéj, ještě nemám makroekonomii." Volalo za ní ufo. Pak se rozhlíželo kolem. Přemýšlelo. V Gilesové knihovně asi makroekonomii určitě nenajde. Jí ten předmět ale stejně nezajímal. Vytáhla z police jednu z knih o kabale a vyběhla za Mercy. Ta už tůrovala motor a přelešťovala řidítka.
"A helmu?" Zeptalo se ufo.
"Četla jsem, že helma ti při pádu může vážně poškodit krk."* Odpověděla blondýnka.
"Jo to rozhodně helma dělá." Přikývlo ufo. Rozhodně nevěřila, že Mercy kdy četla.
Díky motorce, která se vejde všude a Mercyně neomalenému stylu jízdy dorazili na místo ještě před zvoněním. Mercy zaparkovala uprostřed kruhového náměstíčka v Dušní a ufo vyběhlo vstříc vzdělání.
Těžké boty bušily do kamenné podlahy a každý její krok se jako hřmení rozléhal prázdnými chodbami. A po zdolání asi milionu schodů vpadla bez dechu do třídy. Dál pokračovala po čtyřech. Unikla tak minimálně polovině nechápavých pohledů.
Prolezla pod poslední lavicí a usadila se vedle nažehlené blondýnky v růžovém kostýmku. Původně s ní v lavici seděla celkem sympatická satanistka, ale dělali tam v zádu s ufounem takový bugr, že je museli rozsadit. A vzhledem k tomu, že třída byla zcela přeplněná museli satanistku Amy vyměnit za fiflenu Lenku, která ufounem naprosto opovrhovala. Stejně jako třídní učitelka, která si proti sobě radši posadila zmalovanou temnou satanistku než ufona, na němž bylo něco zvláštního.
Makroekonomie. Co dodat. Ufo nemělo vůbec páru o čem se v předmětu mluví. Neměla páru o čem se mluví na celé škole. Je těžké studovat ekonomickou školu pro toho kdo má peníze jen za papírky se srandovníma obrázkama. Ufo v životě za nic neplatilo. Pokaždé když bylo přistiženo při krádeži, tvrdohlavě vyžadovalo trest smrti.
Ufoholka nechápala graf na tabuli a tak se sklonila nad sešit své sousedky. FifLenka neunesla to, že jí ve výhledu do vlastního sešitu brání cizí hlava a drcla do lavice. I málo stačilo aby ufounovi uklouzl loket a čelo zadunělo o stůl tlumeno jen tenkým sešitem.
Lenka vyklepala ze svých poznámek černou řasenku a pokračovala v opisování z tabule. Ufo se mezitím snažilo chytat hvězdičky.
Jejího divného chování si už nikdo nevšimal. Už první den se jí pokusili vyloučit za porušování rozličných paragrafů školního řádu. Nikdo neví jaké jednání se pak odehrálo v ředitelně mezi vrchním principálem a Mercy zahalenou v oblaku černého dusivého dýmu. Výsledkem bylo že ufo má stejně jako ostatní právo na vzdělání.
Rozhodující bylo, že šlo o právo a nikoliv povinnost. A přesně tak k tomu dívka přistoupila.
Vybalila ze svého černého pytle, ušitého z použitého rubáše, knihu o kabale. V rychlosti jí prolistovala a když mezi stránkami uprostřed objevila rozpatlanou žvýkačku, došlo jí že už jí četla.
I tak se zanořilo do textu a začalo luštit aramejské znaky.
Kdyby si úryvky z kabaly nahlas nehláskovala, nestalo by se nejspíš vůbec nic. Takhle jí z toho začalo svědit za ušima a na spáncích, cca v místech, kde mají někteří z démonů rohy. Ufo se plno soustředění drbalo na hlavě a mhouřilo oči na text.
"Máš vši nebo co?" Komentovala její jednání  Lenka.
"Co je to vši?" Ufo zvedlo oči od textu.
"Ježiši spadla si z višně." Lenka zavrtěla hlavou a vrátila se pohledem k tabuli.
"Několikrát." Odpovědělo ufo bez zaváhání.
"To by hodně vysvětlovalo." Přikývla spokojeně její spolusedící.
"Kámo, tak to odvoláš!!!" Ufo nasadilo výhružný výraz. Naučilo se několik frází vyvolávajících konflikt a když něčemu nerozumělo, náhodně je nasazovalo.
"Ulriko, uklidni se!" Zvolala učitelka jejím směrem. Ufo si ani po letech nebylo schopné vymyslet vlastní jméno a protože nebylo možné zapsat žáka do výuky pod třípísmenou zkratkou, muselo si vymyslet alespoň pseudonym. Ulrika Fon Októbr bylo jméno s nímž bylo mnohem snazší zapadnout.
Ufo se na učitelku zašklebilo a zanořilo se zpět do kabaly. Pak se začalo rozhlížet po všech koutech třídy. Kdyby měla hlínu, mohla by si postavit golema. To rozhodně stálo za pokus. Zvedla z podlahy černý pytel a vnořila do něj hlavu. Během hledání přesýpacích hodin, narazila na leporelo s domácími zvířátky a tím se bavilo po zbytek hodiny.
"Kámo, neměla si vynechávat mateřskou školku." Poznamenala na její adresu Lenka, která se zvedla z lavice současně se zvoněním.
"Jak víš, že jsem vynechala mateřskou školku?" Ufo nasadilo zadumaný výraz. fifLenka udělala tse a odkráčela.
"Možná, je to tím, že jíš rukama." Odpověděl jí hoch sedící o řadu před ní.
"Příbor je nebezpečnej." Zašeptalo ufo spíš pro sebe a nasadilo smutný výraz.
Šourala se chodbou do další hodiny. Pytel táhla na provázku za sebou. Všichni se jí vyhýbali. Sklopila oči aby neviděla jak se na ní dívají.
"Bože to je vopruz." Vykřikla vopruzeně Amy, aby přitáhla ufounovu pozornost. Dívka bezhlasně přikývla.
"Chce to metal." Zkusila namátkou nějak rozproudit konverzaci.
"Chce to nějaký kluky:" Prohlásila rezolutně Amy. Ufo zpozornělo.
"Ale ne tyhle cucáky. Chce to nějaký starší. Pořádný muže." Amy si okolní mládence znalecky prohlížela.
"Znám pár starších mužů." Řekla ufoholka.
"Žádný fosílie." Upřesnila to Amy.
 "Pfuuuuu"