Občas se Mercy stalo, že se z alkoholického tahu nerátila domů a zalomila to už někde po cestě. V takových případech si nedala příliš práce s výběrem místa na "přenocování". Pokud počet promile v její krvi nedosáhl dvouciferných čísel a rovnou neupadla do bezvědomí, dokázala se aspoň jednou přenést. Většinou do pekla, s jen velmi omezenou možností ovlivnit místo přistání.
Toho rána jí probudil řev, prapodivné zvuky a dusot přicházející ze všech stran. Zvedla hlavu ze země a s kořenovou strukturou obtisknutou na tváři se rozhlížela okolo. Byla pořád dezorientovaná a nedokázala určit v kterém světě se nachází. Mohl to být svět lidský stejně tak jako některá z pokrokových částí pekla. Ty se nacházely v blízkosti bran na zem a tvořili přechod mezi oběma světy.
Ležela v křoví u nějaké cesty. Nedokázala určit o jakou cestu jde. Protože ležela zcela logicky hlavou směrem od ní. Zvedla se a vypotácela z podrostu. Vystoupila na chodník a okamžitě vrazila do podivného tvora. Zřejmě to bylo ten co jí vzbudil svým řevem.
Vysoký, štíhlý, v rudém plášti s velkým rudým sombrérem. Do očí mu vidět nebylo, skrze velké kulaté brýle. Byl bledý a špičáky měl tak dlouhé, že vyčnívaly i ze zavřené pusy.
"WTF?!" Bylo jediné co Mercy v tu chvíli napadlo. V pekle takový fajnovky většinou nepotkávala.
"Jsem Alucard, ničitel upírů." Prohlásilo individum zastřeným hlasem a v jeho úsměvu/šklebu se ještě lépe vyrýsovaly bílé tesáky.
"Sám seš upír!"* Odpověděla Mercy a vyslala kupředu direkt.
Ničitel upírů padl naznak. Jeho psychopatický úsměv se vytratil. Mercy přemýšlela jestli pořád nespí. O upírech věděla mnoho věcí a většina z nich tam neseděla. To už ale padlému Alucardovi spěchala na pomoc obrýlená blondýna a další upírka ve velmi neúčelně střižené těsné modré uniformě. Obě skončili jasným KO bez jakýchkoliv otázek.
Z poza rohu se ozval hluk a následně od tamtud vypochodovalo komando ninjů všech tvarů a velikostí, vedených blonďatým popelářem s šmouhami od prstů na tváři.
"Hustej kosplej!" Prohlásil procházející muž s dýní místo hlavy při pohledu na její tetování.
Už se ho chystala plácnout, když se v dáli objevil pikachu v nadživotní velikosti. Mercy nechala ninjamančaft projít a rozhlídla se okolo. Za přilehlým plotem a dalším křovím zahlédla další podivné postavy. Teda spíš takové barevné šmouhy. Pořád viděla rozmazaně a aby zjistila o co jde, musela se jít podívat z blízka.
Před vchodem do oplocené zahrady se sešla na cigárko skupina dívek, z nichž některé byly chlapci.
O kousek vedle postávaly lolitky v růžových šatičkách. To už Mercy bezpečně věděla, že je v pekle.
Neodolala vůni tabáku s drobnou dávkou spáleného dehtu a zapálila si svoje ranní extra silný žváro z dehtu s lehkou dávkou tabáku. Provázena oblakem černého kouře, vstoupila do areálu. To co se z dálky jevilo jako rozmazané šmouhy, byly různé pohádkové bytosti. Respektive jejich napodobeniny. Teď už viděla, že jsou to všichni lidé. Jenom nevěděla, co je to za léčebnu a kde jsou zřízenci.
Přišlo k ní cosi jako malý napoleonek v ošklivém modrém tričku a rozkázalo jí to okamžitě zhasit cigaretu. Mercy na to foukla trochu dýmu a odplazilo se to po čtyřech.
Pak zahlédla výčep. Rychle si dala jedno na probuzení. Teplotou a chuťovou vytříbeností to velmi připomínalo zvětralé zbytky od večera, kterými většinou začala den, po té co z nich odfiltrovala cigaretové nedopalky. Stánek nenabízel žádný tvrdý alkohol a proto se tam déle nezdržovala.
Vydala se dovnitř hledat pořádný bar. Ale tam to vypadalo spíš na tržnici. Ještě ani nevstoupila a už jí chtěli vnutit předražený papírový náramek. Byli tak neodbytní, že je musela trochu zbít. Vynechala stánky s plyšákama a zamířila k baru. Tam měla obrovské možnosti výběru. Mohla si dát jupíka a nebo někomu do držky.
Neměla náladu na demolici a proto se vydala hledat obchod s nepančovanými lihovinami. Už jí vůbec nepřišlo divné, že cestou minula rybího muže, Obi Wana, důstojníka wermachtu, oblečeného naháče, lidi s ouškama, lidi s tlapkama, lidi s modrýma, zelenýma, oranžovýma, žlutýma a dalšíma vlasama a takovu fakt divnou růžovovlasou typku s plechovou čelenkou. Ani nevěděla proč ala měla chuť jí něčim praštit.
Kus od areálu narazila Mercy na hospodu. Nechtěla ale sedět u jednoho stolu s dětma a tak pokračovala dál.
Když už si myslela že je z nejhorších podivností venku, narazila v Lídlu na čtveřici totálně vysmátých individuí. První lahev ginu do sebe naklopila dřív než došla k pokladně. Ještě pár takových příhod a mohl by se z ní stát alkoholik.
Nevěděla kam zaparkovala motorku a proto se vydala domů metrem. Samozřejmě že bez lístku. Podobně jako policie i personál dopravních podniků už věděl, že Mercy je lepší nedráždit. A to ani když po cestě rozbíjela prázdné lahve a ze soupravy vyhodila zájezd italů, z jejichž neustálého žvanení jí rozbolela hlava.
Doma zaujala relaxační polohu na gauči a zatímco jí ufoun obsluhoval, vyprávěla mu co se jí od rána přihodilo. Samozřejmě v dívce vyvolala nevšední zvědavost. Kterou následovala nadstandartní žádostivost a nakonec extrémní trucovitost. Dokud Mercy nesvolila se tam vrátit a krom nalezení motorky navštívit i zmíněnou akci.
Nakonec se tam líbilo oběma. Ufo z toho mělo vánoce a Mercy došla na to, že když už jí Geat zformoval podle komixové postavičky, mohla by toho jednou využít a nevypadat jako totální exot. Velmi si užívala toho, že může jít někam kde si jí skoro nikdo nevšímá. A nebýt toho, že se ufo při závěrečném ohňostroji utopilo v zahradním jezírku, nikdo by ani neumřel. A to je co říct.
*Překlad ze slangové američtiny
Žádné komentáře:
Okomentovat