Ten večer bylo komukoliv zatěžko nachystat něco k jídlu. Koho by taky bavilo stát u plotny třikrát denně, každý den, několik set let po sobě.
Teda ufoun byl pořád žhavej do kuchařských pokusů, ale koho by bavilo to jíst třikrát denně, každý den, několik set let po sobě.
Vyšli si tedy jako způsobná rodinka na večeři do asijského restaurantu kde spořádali co mohli, zas tolik toho nevypili a dřív než by se cokoliv seběhlo, zaplatili a vypadli aniž někteří vůbec stačili dojíst.
Zatímco si Geat pochutnával na misce se smaženými nudlemi, ufo na cestě domů hrálo svojí oblíbenou hru na počítání aut. Skákala ze střechy jednoho na druhé a cílem bylo získat co největší číslo než se ozve alarm. Jednou napočítala až do sto dvaceti, ale to nebylo v zrovna nejluxusnější části města.
Geat s Mercy šli pro změnu po ulici. Proto bylo dost zvláštní že do nich místo auta narazila drobná blondýnka. Když se za ní Mercy ohlídla, to děvče jí bez varování zarazilo nůž našikmo do krku. Ještě se na něj pověsila jako by jí ho chtěla protlačit až do srdce a pak s očima planoucíma vášní poodstoupila.
"To máš za mýho otce!" Vykřikla nakonec.
Mercy jen stála a prohlížela si jí. Zároveň si vytahovala nůž z rány. Takhle si to ta holka asi nepředstavovala. Její výraz se změnil z rozhněvaného v překvapený. Kdyby si normální člověk tímto způsobem vytrhl nůž z krku, asi by mu upadla hlava. Pravděpodobně pro to aby k něčemu takovému nedocházelo lidé po hluboké bodné ráně do krku rovnou umírají.
"A kdo byl tvůj otec? Ten co bil svojí ženu? Ten co okrádal stařečky nebo... ten co mi čuměl na prsa?"* Odpověděla Mercy na svojí obranu a prohlížela si čepel bronzové dýky potaženou černozeleným povlakem.
"Zabila jsi někoho, že ti koukal na prsa? To je tak odporný." Dívce se vrátil výraz plný nenávisti. A Geat mezitím ukořistil bronzovou zbraň.
Mercy se tím uvolnila ruka a tak chytla dívku pod krkem a zvedla jí do výše očí. Nechtěla jí ublížit. Necítila z ní nic zlého, krom pár panáků vodky. Ale musela se hodně držet.
"To je pěkná starožitnost." Řekl Geat a prohlížel si zbraň ze všech stran. Typická dýka z doby broznzové s netypickou sadou znaků vyrytých na čepeli. Hned by se zatoulal ve vzpomínkách do doby kdy poprvé sledoval zkušené ruce druida rýt ty stejné symboly do mnohem ničivějších zbraní. "Tohle vyrobila Brigid, zhruba před třemi tisíci let. Ale v tomto případě starší neznamená lepší. Kdyby jsi viděla jaké zbraně dokáže vyrobit dnes." Pak vytáhl nožík a zatímco se dívka bezmocně škubala Mercy v ruce, vyryl několik run do čepele a podstatně jí tím zmodernizoval. "Tak teď už to bude mít mnohem větší sílu. I když se to časem asi stejně rozpadne..." Geat se na dýku dlouze zadíval. Tolik mu chyběly časy kdy kombinovali dva zdánlivě neslučitelné druhy magie, aby byly věci odolnější a univerzálnější.
"...ale jí tím stejně pořád nezabiješ." Ukázal směrem k Mercy.
Dívka sebou přestala smýkat. Zadívala se na vylepšenou dýku. Vytrhla jí Geatovi z ruky a hbytě jí zabodla Mercy zpět do krku.
O vteřinu později přistála na čelním skle auta stojícím o tři řady dál. O dvě vteřiny později se jí vedle hlavy zabodla měděná dýka rozžhavená do běla.
"Necháme si jí....A budeme jí říkat Buffy." Řekl Geat s úsměvem. Mercy jenom zavrčela a koukala co by po holce ještě hodila. Byly tam jen další auta. Tak jedno zpopelnila.
"A nechceš mi ještě ohřát tohle?" Geat před ní předstrčil misku s nudlemi. Ten výraz v její tváři byl jak z komixu. Ani vlastní manželka by se na něj nedívala s takovou nechutí.
Ufo mezitím doskákalo až k číslu třicettři a znenadání se místo alarmu ozvalo "Ta blbá emařka nám skáče po autě. Já jí snad dam do huby."
Místo toho aby se ufo rozhlídlo kdo to na něj huláká, jen vykřiklo "Já nejsem emařka." A dupalo při tom po autě tak, že se sklo sypalo. Následně se jí po nohách vrhla parta lysých namakaných mlátiček.
Ufo vyjíklo a přeskočilo na další auto. Okolo ní se vyrojili snad všichni fotbalový chuligáni a kolem hlavy jí proletěla flaška. Ještě že měla přilbu. Rozběhla se po autech směrem zpátky.
Nedostala se daleko. Dvoumetrový chlápek se rozhodl jí pronásledovat rovněž po střechách aut. Jenom je bral po dvou.
Smetl jí v běhu a přes kapotu se skutáleli na ulici. Přímo k nohám Mercy. Předchozí událostí totálně rozlobené Mercy, vytočené až k nepříčetnosti.
Geat s miskou nudlí stál hned vedle. Vzal jednu z jídelních hůlek lehce zakroužil špičkou směrem k rozvášněnému davu a vykřikl: "Bombarda!"
Auto které ufoun jako první tak podupal se rozletělo na kusy a lidé okolo přišli při nejlepším o zuby.
"Jé, ono to vážně funguje." Geat nasadil nadšený výraz.... "Bombarda maxima!"
Mercy měla co dělat aby dokázala držet krok a nadělat prakticky podobnou spoušť jen holýma rukama. O to víc si to vychutnávala a když našla ještě pár nepoužitých fotbalových výtržníků, instalovala jejich bezvládné ostatky na střechy okolních domů.
Když se prach usadil, našli mezi troskami dezorientovaného ufouna a opustili ulici připomínající záběry z válečných týdeníků.
Druhý den se v novinách objevily zprávy že v rámci utkání Sparta Praha - Linfield Belfast, které se ovšem neobjevilo v žádných sportovních tabulkách, se v ulicích města střetla stovka pražských fotbalových výtržníků s tvrdým jádrem severoirských hooligens.
*Překlad ze slangové američtiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat