září 2009 - prsten moci

Pro zajištění bezchybného chodu domácnosti bez nenadálých přepadů a nepříjemných překvapení potřeboval Geat vědět co se děje ve světě za běžným světem. Někdo musel občas vyrazit do okultistických stánků a tržnic, na různá setkání médií a vymýtačů, vyměnit pár klepů a zjistit co je nového.
Nejlíp se na takovou práci hodil Giles, který jinam než mezi tyto podivné existence stejně jít nemohl. Ač to nedával najevo, pokoutně sbíral veškeré informace, jejich obsah ověřoval a třídil podle aktuálnosti a věrohodnosti a když narazil na něco zajímavého podělil se o to s  ostatními.
Proto bylo s podivem když s jednou ze zásadních informací za dlouhá léta přišlo ufo, kterýmu to vykecali duchové na hřbitově. V éteru, doslova v éteru, se šuškalo o tom, že se znovu objevil obávaný prsten moci. Měl to být onen mýtický prsten který ovládal velký poklad Nibelungů. Ten kdo vlastnil prsten ovládal poklad i všechno co k němu náleželo.
Podle legendy se jednalo o nesmírné bohatství mlžného národa. Nibelungové si své označení vysloužili zřejmě proto že se z ničeho nic objevili a navíc vlastnili ohromný poklad neznámého původu. Něco takového bývalo podezřelé už tehdy a tak nikoho nepřekvapilo, že Nibelungové si s sebou nesli i jisté prokletí.
Už vůbec se nikdo nedivil, když většina Nibelungů zemřela v rámci podivných vražd a čistek zosnovaných nepřehlednými pletichami. Jejich pokladu a prokletého prstenu, který ho ovládal se pak zmocnil chamtivý muž nevelkého vzrůstu, který si svoje komplexy méněcenosti kompenzoval velkým drakem, kterého se rozhodně nebál použít.
Jenže pak přišel hrdina, bestii zabil a prcka o prsten připravil. Tento trpaslík byl asi jediný kdo kdy vlastnil mocný prsten a přežil to. Ztratil však vše včetně svého draka a nakonec zahořkl a za dlouho zemřel sám a opuštěný.
Z hrdiny, který ovládl jak prsten tak poklad se tím stal další z Nibelungů, neznámý muž s ohromným bohatstvím, který se najednou odkudsi vynořil. Aby byl posléze zavražděn v rámci několika nepřehledných přesmyček. Prsten se pak phyboval s pokladem dál a dál. A jelikož všichni byli spíš zvyklí zlato rozhazovat než rozumně investovat, jmění se zmenšovalo a zmenšovalo. Nakonec zbyl jen prsten.
Stále však ovládal poklad a vše co k němu náleželo. Nula peněz a zástup prokletých přízraků. Každý jehož krev na pokladu ulpěla byl chycen kletbou a nemohl nikdy najít pokoje. Každý komu se prsten dostal do rukou tak mohl ovládat dračí přízrak, stínovou armádu rozmrzelých Nibelungů a jednoho velmi nespolečenského trpaslíka.
Byla to velmi temná síla a to doslova. Nikdy se nemohla zjevit v pravé poledne na bitevním poli beze stínu. Temnota byla jejím domovem a ožívala pod vedením toho kdo ovládal prsten.
Pro málokoho měl tento podivný magický předmět nějakou hodnotu. Použít ho šlo jen v noci a zajišťoval doživotní prokletí. Jen ti kteří svoji duši už dávno ztratili, toužili po jeho vlastnictví. Individua skrývající se v temnotě, pohybující se na hranici mezi životem a smrtí.
Upíři, kteří vysávali životní energii z dosud živých bytostí, aby sami prodloužili svojí podřadnou existenci, vytvořili kolem prstenu zcela novou legendu. A dlouhá řada těch, kteří prsten vlastnili změnila původní apatickou armádu Nibelungů na temný rej krvežíznivých přízraků. Vznikla legenda o království temnoty. A pak se prsten zase ztratil.
Poslední zprávy tvrdily, že dlí kdesi ve tmě obklopen svou přízračnou armádou a jen ten pravý antihrdina s duší černější než noc ho může najít. Mnoho těch kteří si mysleli že jsou vyvolení se pak vydali na místa ovládaná přízraky ze stínů a hledali bájný prsten. A ti se rovněž beze stop ztratili.
"Ten duch říkal, že jeden z těch pošuků ze sibiře našel prsten někde v jeskyni a teď sbírá sílu a čeká až nad zemí za polárním kruhem zavládne zimní noc aby probudil síly temnoty." Opakovalo ufo.
"To bude už za chvíli." Vyhrkl netrpělivě Giles.
"Nó ono se to stalo už někdy na jaře, ale než se to šuškandou dostalo až k nám..." Ufo koukalo do stropu a snažilo si vzpomenout na dlouhý řetěz duchů, kteří si mezi sebou informaci předávali.
"Jakto že nás nikdo na východu nevaroval?" Geat vypadal velmi zaskočeně.
"Vodkáááá."* Odpověděla pohotově Mercy.
"Touche." Poznamenal Giles. Síly na východě byli v důsledku mnoha neřestí víc v rozkladu než jeho baloňák.
"A ví se něco o tom kdo prsten získal?" Geat si něco rozmýšlel.
"Někdo koho už dávno zatratili a poslali na sibiř aby se už nevrátil. Tam se nakazil vampírismem." Informace odpovídaly. Upíři byli pronásledováni tak intenzivně, že se buď dokonale skryli a nebo se stáhli daleko z dosahu lidí. To znamenalo, že se za nimi budou muset trmácet až na samý kraj světa.
Geat netušil na co mohou narazit a proto se rozhodl vzít sebou všechny členy domácnosti. Jen vlčata měla sídlo střežit v době jejich nepřítomnosti. Vzali sebou taky některé z mocných zbraní a hodně velkou baterku a spoustu dalších svítících věciček.
Cestovali dnem i nocí. Za volantem s jedním z železných golemů, kteří nikdy nespí a přesně za den byli v Moskvě. Nezdrželi se příliš s tamními magiči a jakmile zjistili kam se vydat vyrazili na další cestu. Celkem po týdnu se přiblížili k cíli. K místům kde za poslední staletí zmizely statisíce nepohodlných lidí.
Utábořili se v močále. I přesto, že krajina byla vcelku pustá bylo to tam jako na sněmu duchů.
Ufouna z toho až rozbolela hlava. Už tak jí měla plnou myšlenek o prstenu. O tom kolik duší je s ním navěky spojeno. Jí zajímal jen jeden z jejich příběhů. Ten mezi mužem a valkýrou.
Mercy si zatím krátila chvíli trénováním boxerských dovedností. Rozmlátila při tom celý les prastarých ztrouchnivělých stromů. Giles si užíval chvilky v močále jako by byl na dovolené a Geat čekal až padne tma. Zda místní pán temnoty přijde sám nebo ho budou muset následovat do jeskyní v nichž přežívali uprchlíci z trestných táborů.
Podobně jako všude tam kam vstoupili se to okolo začalo vyprazdňovat. Živé i dávno mrtvé bytosti zneklidněly a odebraly se někam do bezpečí. Až zbyl jen pustý močál bez života, bez smrti a bez čehokoliv dalšího, kromě komárů. Zapálili několik ohňů a čekali. Cosi podezřelého se pohybovalo v okolní tmě, ale neodvážilo se to přiblížit.
Mercy už nebavilo poslouchat to vzdálené třepotání a vykročila do tmy. Ozval se  dusot a praskání větví.
"Že by měl někdo z vás přízraků odvahu se ukázat?"* Mercy pokračovala hlouběji do tmy a přehrávala si v hlavě seznam přízraků spojených s prstenem. Mohutná rána otřásla zemí těsně vedle ní.
"Drak!"* Vykřikla překvapeně. "Jak jsem mohla zapomenout na toho draka!"* Další rána smetla jí i černé stíny stromů tyčící se okolo.
"Ty bys mě vážně dopálil."* Zvedala se ze země v kruhu planoucího ohně. Přízračný drak znovu vyrazil. Celým močálem proletěl záblesk světla.
Geat stál na kraji ohnivého kruhu s dohasínající jiskrou v ruce. Přízraky se rozplynuly. Ale jak už to u přízraků bývá zabít je to nemohlo.
Mercy se vrátila k ohništi. Těšila se na pořádnou bitku, ale drak byl trochu nad její měřítka.
"To bylo hustý!" Ufo se potácelo kolem oslepené od světla.
"A teď vyzkoušíme napalm."* Dodala Mercy.
"Počkáme na ráno a najdem jejich skrýš." Prohlásil Geat a šel si přeleštit meče. Golemové naházeli na ohně tolik dřeva, že bylo záře jak ve dne. Mercy si k jednomu sedla a načla pár lahví.
Za úsvitu vzali sekery, meče, pár stříbrných nožů a vyrazili. Nebylo těžké sledovat cestu. Ať už se ukořistění prokletého prstene podařilo komukoliv, jeho temnou auru šlo sledovat i na velkou dálku.
Mercy si cestou pohrávala se svým mečem ze wolframové slitiny. Jeho kov dokázal odolat mnohem vyšším teplotám než obyčejná ocel. V její ruce se rozpaloval do ruda. Mávala jím okolo a zapalovala větve stromů. Železní golemové pochodovali hned za ní s masivními železnými kopími. Pak ufo s přilbou na hlavě, ověšené protiupírskými amulety a Giles s batohem různých lahviček a preparátů.
Geat až někde v dáli za nimi. Jeho vlastní aura přebíjela všechny ostatní a tak se musel držet stranou aby je Mercy mohla navést na správné místo. Jeho výzbroj tvořili jen dva meče. První železný meč který se mu kdy dostal do rukou a ten nejlepší jaký se mu se všemi jeho znalostmi podařilo vykovat, oba posílené magickými runami a řadou rituálů.
Zatímco přešlapovali u vchodu do jeskyně a čekali až se Geat doplahočí, zamořila Mercy panenskou přírodu okolo svým kuřáckým zlozvykem. Takže když konečně dorazil, našel oblak černého dýmu a přidušeného ufouna.
Giles zvědavě svítil do prostoru baterkou. Nic nenasvědčovalo přítomnosti čehokoliv nadpřirozeného. Jen hromádka kostí a parohů uvnitř naznačovala, že se zde kdysi skutečně někdo ukrýval. A nebyl to jeskynní člověk. Všichni se po staru vybavili loučemi a doplnili je několika trubičkami chemických světel.
"Přesně takhle to vypadalo v jednom hororu kde se skupina žen spustila do jeskyně a tam na ně..." Přemýšlel ufoun nahlas než ho umlčela rána pochodní do přilby.
"Nejsme na pikniku, ale na lovu."* Napomenula jí Mercy.
"Stejně to zase nepřežiju." Lamentovalo ufo.
"Já zůstanu tady a sestavím tu věc jak jsme se dohodli." Řekl Giles a shodil batoh.
"Srabíku." Zašklebilo se na něj ufo. Geat mezi tím oživil kostřičku netopýra a vyslal ho na průzkum. O pár set metrů hlouběji okřídleného hlodavce něco zblajzlo. Když na místo dorazili nebylo tam nic než kostřička. Geat už jí znovu neoživoval.
Za chvíli museli nechat na místě i oba golemy. Nebyli schopní se protáhnout puklinou ve skále. Zůstali stát ve tmě za nimi s kopími namířenými do hloubi jeskyně.
"Jestli to takhle půjde dál dostane se až k tomu upírovi jenom ufoun."*
"A pak všichni zahyném." Zasmálo se ufo a dostalo takovej pohlavek, že to chvíli vypadalo, že už dál taky nepůjde.
"To jen v případě, že je ten upír menší než ona." Vnesl Geat do případu trochu logiky.
"Takovýho bych zvládla." Zubil se ufoun. "Já chci chibiupírka."
Náhlý závan vzduchu se pokusil zhasit jejich pochodně.
"Myslím že jdeme správně."* Řekla Mercy.
"A myslíš, že by jste mohli přestat žvatlat?" Optal se Geat. A dál pokračovali tiše. Chodba se rozšiřovala. A začala se zůtulňovat. Někdo si tam dole vybudoval hnízdečko.
"To jsem zvědavá jak tady na nás pošle toho draka když je tu místa jak v hodinkách." Ufo nedokázalo nežvatlat příliš dlouho. A chodba se dál rozšiřovala. V dáli se objevilo světýlko. A pak hned zhaslo. V prostoru se vznášela červená tečka.
"Někdo si tam dole zapálil."* Řekla Mercy a instinktivně sáhla po krabičce.
"Bral bych to jako výzvu k vyjednávání." Geat jí postrčil víc dopředu.
"Já bych to brala jako nějakou kulišárnu." Zašeptalo ufo a červená tečka zmizela, jako by postava v dálce zašla někam za roh. Pak se zase objevila.
Bez jakéhokoliv protiútoku došla Mercy až k upírovi. Stál tam v zašlém černém mundůru, ve světlě pochodně mhouřil oči a velmi zubatě se usmíval.
"To jsi ty, ty hnusáku."* Vykřikla s údivem.
"My se známe?"** Zeptal se upír s maximem opovržení.
"Ale jistě, herr Müller." Vstoupil Geat do kruhu světla a upír se uznale usmál.
"Bůh války osobně."** Německý oficír se uklonil. "A kde jste sehnal tuhle valkýru? Je rozhodně lepší než ta podřadná Světlanka, která vás doprovázela minule."**
"Ta Světlanka ti za chvíli rozmlátí držku ty fašistická svině."* Vykřikla Mercy a nakopla zaprášeného esesáka tak, že v mžiku opustil kruh světla a kdesi opodál sebou plácnul na zem. O zlomek vteřiny se vrhla za ním do tmy.
*ROAAAAAAAR* Jeskynním systémem otřásl dračí dech. Oheň pochodní odnesl poryv větru a z temnoty se vyřítila záplava přízraků. Rychle vyřídili nebohého ufouna a strhaly všechny zbývající světla.
"No jestli vám to takhle víc  vyhovuje." Pronesl Geat lakonicky zatímco si dvoubřitou otočkou kolem sebe zjednal trochu prostoru. Ne nadarmo mu říkali "nejtemnější nekromant".
Ve tmě nabývaly přízraky fyzické hmatatelné podoby. A i přesto že nebyli smrtelní, pod jeho údery umírali. Jeho čepel, příznačně nazývaná "kosa", absorbovala jejich životní energii a nedala jim šanci se znovu obnovit. Ale ať už upírů nebo Nibelungů, zástup přízraků byl nevyčerpatelný. Temnota plodila další a další.
Drak na dně jeskyně znovu zaburácel. Blesk projel prostorem a na chvíli bylo ticho a klid. Když záblesk pominul stál Geat na místě a mezi čepelemi jeho mečů přebíhaly elektrické výboje.
"Takhle se nikam nedostanem." Řekl do prostoru a o kus před ním se rozsvítil plamínek. Mercy si zapálila cigáro a několikrát silně potáhla.
"Je na čase zavolat kavalerii."* Její rudá kůže se začala rozpalovat. Kolem jejího těla vzplanul neuhasitelný oheň. Vykročila vstříc drakovi. Žár sílil a skála okolo začala rudě žhnout. Geat ustoupil dozadu a nanesl přes cestu pruh bílé barvy. Vytvořil několik symbolů. Pronesl několik slov ve svém rodném jazyce a podzemní chodbu rozdělila neviditelná bariéra. Nic přes ní nemohlo přejít, člověk, upír, přízrak, démon, drak, ani nic horšího.
Mercy pokračovala do nitra jeskyně. Starý upír tam stál a pozoroval jak se ohnivá stěna přibližuje. Nad jeho hlavou se leskly zuby draka a okolo nespočet přízraků. Jeden z nich se výpadem vrhl na Mercy a jen rozvířil plamen a zmizel. Přízrak ale nebyl nijak hořlavý a tak intenzitu ohně oslabil.
"Armáda temnoty uhasí jakýkoliv plamen."** Dušoval se zubící se upír. Několik přízraků pohotově naskákalo do ohně aby potvrdili jeho slova.
"Tohle není jen tak jakýkoliv plamen."* Zašeptala Mercy. "Tohle je portál."* Za jejími zády se pomalu zvedla silueta ohnivého draka. Po jejích stranách se naježilo několik rozžhavených kopí.
Země se znovu otřásla. Obě armády se proti sobě vrhly. Až k povrchu se neslo drtivé praskání skal. Pak krátká vřava utichla.
Geat zpoza své bariéry pozoroval jak oheň uhasíná a rozžhavený kámen chladne. Chodba se znovu ponořila do tmy.
"Ťuk, ťuk."* Ozvalo se před ním.
"Kdo tam?" Nechal se Geat nachytat.
"Prsten moci."* Řekla Mercy héliákovým hlasem. "Ta prokletá kulatá věc to přežila."
"A herr Müller?"
"Je v dostání již jen v práškovém balení. Tak mě sakra pusť už ven."*
Geat zrušil zábranu a rychle proskenoval chodbu jestli se tam ještě něco neskrývá. Pak hbytě sebral Mercy prsten. Pořád byl prokletý. A pořád k němu patřila armáda mlžných přízraků, přibyl dokonce jeden upír. A ufo se po oživení na něj rovněž koukalo, jako by se chtěla připojit. I když jen přemýšlela jak vyvolat některé z přízraků aniž by se stala jedním z nich.


*Překlad ze slangové američtiny.
**Překlad z němčiny s echt německým přízvukem.