duben 2010 - God bless America

Mercy si zrovna trénovala direkt mlácením do pytle plného kamení, když se objevil duch ufouna a tvářil se poněkud vyjeveně.
"Co je, zase tě někdo unesl, aby tě rozřezal za živa?"*
"Né to bych si náležitě užila." Zakřenil se ufoduch. "Ale mají tak nějak... moje ostatky.... musíš to vidět."
"Tvojich mrtvolek jsem viděla už dost."*
"To rozhodně ne." Zavrtěl duch hlavou a zmizel. Mercy se po ní odhlédla a pak pokrčila rameny. Tak jak byla, jen v džínách a tílku, dotáhla ke krbu létací prášek a přenesla se za ufounem.
Objevila se jak jinak než v márnici. Sotva poslední plameny z jejího portálu olízly strop, rozezněl se požární hlásič a začalo pršet.
"Co by tady asi tak mohlo hořet?"* Mercy se rozhlížela a neviděla nic než dlaždičky, plechový stůl s igelitovým pytlem ufounovi velikosti, ocelové stolky s nástroji a stěnu se šuplíky na mrtvoly. Ufoduch ukazoval na stůl uprostřed místnosti. Mercy porozepnula zip a uviděla rozbitou černovlasou hlavu a pomlácené tělo.
"Jé."* Usmála se Mercy. "Co jsi dělala?"*
"Uklouzla jsem po okapu." Zamračil se duch. "Podívej se do přihrádek." Ukázala směrem k velkým šuplatům. Mercy jeden z nich vytáhla. Objevila se ohořelá černovlasá hlava. Nahlídla do dalšího. Téměř neporušené tělo s jednou ránou v hrudníku. V dalších kostra, torzo, a jakoby spící ufoun. Mercy do těla několikrát dloubla jestli se neprobudí.
"To jsem umrzla." Vysvětlovalo ufo.
"Někdo si tu dělá sbírku. Kde to jsme?"*
"V Utahu."
"Jsem doma."* Usmála se Mercy... "Jsou tu ještě další těla?"*
"Jenom spousta doktorů a... vojáků."
"Jestli něčemu nedokážu odolat víc než bílým plášťům, jsou to chlapi v uniformě."* Mercy se démonicky usmála, otevřela všechny šuplíky a zatím co za dveřmi začali pobíhat lidé, rozpoutala ohnivou smršť. Všechna těl se rychle proměnila v prach.
Muž v hasičském obleku rozrazil dveře a začal prostor kropit hadicí. Mercy ho vykopla na chodbu a mokrá od hlavy k patě vyšla ven.
Hasiči byli při nejmenším zaražení. Američani, vidí blondýnku v mokrém tílku a hned se jim rozum zastaví. Mercy jednoho chytla a kuželkářským chvatem porazila zbylých devět. Následujíc únikové šipky vyrazila k východu.
Rozrazila venkovní dveře a stanula před četou s namířenými samopaly. Okolo se chaoticky pohybovali doktoři, doktorky, vojáci a hasiči. Jakmile jí zahlídli, začali konat. Vojáci se začali šikovat do formace, doktoři zmateně pozorovali a ti, kteří až tak zmatení nebyli, ti kteří byli prověření a měli nejvíce informací, ti utíkali jako by jim šlo o život.
"Okamžitě si lehni a dej ruce za hlavu nebo ti ustřelíme palici."* Zvolal jeden z vojenských velitelů zatímco jí skenoval hrudník.
"Výzva přijata."* Usmála se Mercy a zacouvala do budovy.
Sotva se přeměnila do démonické podoby, roztrhala dveře mohutná salva. Vzduch se naplnil průraznými projektily a Mercy byla sražena na zem. Do chodby se nahrnulo vojenské komando. Objevil se ufoduch a i když se tvářil jako příšera z černý laguny, nikdo se ho nelekl.
Chvilka nepozornosti nicméně dala Mercy chvilku klidu. Vyskočila na nohy a začala mydlit vojáky hlava nehlava. Hned se dostala do varu a to už nemělo daleko k pekelnému běsnění.
Hořící postavičky vyběhly z budovy a velmi sprostě nadávaly. Mercy zatím procházela místnosti a vše obracela v popel. Ven vyšla nestřeženým vchodem, který si zřídila ve zdi několika kopanci.
Planoucího démona si nešlo nevšimnout a proto se k ní snesly projektily všech ráží. Kapky roztaveného kovu se jí rozplesklávaly o tělo. Pokračovala do další budovy a za nedlouho byl celý vojenský komplex v plamenech. Vojáci ustoupili před ohněm na volné prostranství.
Mercy dokonala dílo zkázy a zastavila se na prahu jednoho z hořících domů. Lehce povlávala ocasem a nastavovala tvář dešti roztaveného kovu. Budovy se začaly hroutit. Vykročila směrem k bráně. Když vojáci vyzkoušeli i nejtěžší kalibry, zastavili palbu. Jenom sledovali jak prochází plotem a míří k městu.
Vydala ze sebe spoustu energie a potřebovala trochu zregenerovat a když už byla na druhém konci světa, chtěla se trochu opít v místním saloonu.
Vyrazila po rozpálené silnici beze stínu a užívala si počasí, z kterého by pošel i velbloud. Chvilkama jí dělal společnost ufoun, ale zviditelnění ho dost vyčerpávalo a proto musela pořád odskakovat domů a dobíjet se z manapůlu na kredenci.
Proč jí nad hlavou nekrouží mrchožraví kondoři, pochopila v půli cesty kdy nalezla jeden dokonale vysušený exemplář. Spokojeně pokračovala po neudržované silnici s nulovým provozem a došla až do nevelkého města.
Už z dálky jí sledovali místní důchodci vysedávající na svých verandách a zápražích. Nebo možná sledovali ohromný sloup černého kouře stoupající z vojenské základny.
Mercy se vydala přibližně ke středu obytné zástavby až na malé náměstí s altánkem, sochou jakéhosi konfederačního generála a parkovištěm. Po krátkém zkoumání zahlédla klasickou americkou restauraci/bufet vedenou chlápkem ve flanelové košili. Přesně tak jak to znala z těch jejich seriálů.
Vešla dovnitř a usadila se na barové židli u pultu. Objednala si pivko a soubor smažených jídel obsahujících slaninu, vejce, slaninu, hranolky, slaninu, talíř, slaninu, příbor a slaninu. Pak začala vyndavat na pult bankovky a mince všech možných měn. Ale nenašla jedinej dolar. Nechala hromádku ohnilých bankovek na stole a s větou "Já se vrátím."* vyšla na ulici a vyhlížela nějakého solventního pána. Nic netušící ctihodný občas se po chvíli objevil.
"Nějaký drobný?"* Zkusila to Mercy nejdřív uctivě, ale muž se jí jen podíval do výstřihu a pokračoval dál. Plácnula ho tak silně, že udělal tři kroky dozadu a padl na zadek. Stoupla si nad něj s rukama v bok a muž pohotově vytáhl peněženku a podal jí hrstku drobných.
"A nějaký větší by nebyli?"* Zeptala se Mercy a ohnula hlavu na stranu, přičemž jí křuplo v krku. Muž přejel očima soubor jejích tetování, podíval se jí na prsa a pak ochotně odevzdal celý obsah peněženky.
Vrátila se akorát k jídlu. Bylo mastnější než lodní motor a křupavější než sušenky ze Sahary. Mercy to ještě vylepšila lahvičkou tabasca a tunou kečupu. Přihodila slánku a obsluhujícímu flaneláči se protočili oči. Poslední co bylo než si tím kompletně nacpala pusu bylo: "To samé ještě jednou."*
Obsluhující s otevřenou pusou sledoval střídavě její talíř, prsa, umaštěnou pusu, prsa, talíř... Zhruba u předposledního sousta se jí za zády objevili dva pánové z nichž jeden byl ten dobrák co jí zaplatil večeři a druhý místní šerif XXXXL. Rameno zákona si jí chvíli jen prohlíželo. V protilehlém zrcadle viděla jeho znechucený pohled. Mercy odložila vidličku a ztěžka polkla.
"Jenom projíždím."* Oznámila suše, když marně čekala jestli se on nakonec osmělí a něco jí řekne.
"Na to bych milerád dohlídnul."* Zabručel šerif a povytáhnul si gatě. Pak se chopil pendreku.
Mercy se zamračila, zvedla ze židle a se slovy "Lepší výhled budeš mít z chodníku."* prohodila tu vyžranou krabici výlohou. Pak mrkla na muže, kterého ten den už stála všechny peníze. Jenom se jí podíval na prsa a zdrhnul.
Agent sádlo se zatím venku zvednul. Povytáh si gatě, vytáhl kolt a výlohou, protože to bylo jednodušší než procpat se dveřma, vstoupil do lokálu. Mercy se smála. Už na ní za ten den vystřelili z ledasčeho, ale ta jeho zbraň by nestačila ani na toho mrtvýho kondora.
Došla až tváří v tvář k šerifovi. Vzhledem k jeho panděru to bylo tak na půl metru. Celou dobu na ní zkušeně mířil od boku.
"Znáš tu vojenskou základnu za městem?"* Zeptala se Mercy lascivně. Vepřová hlava přikývla. "Asi tak před hodinou jsem z ní udělala popelník...... A jestli se v tomhle městě nedá v klidu najíst, tak je mi naprosto k ničemu."* Křičela. "Tak utíkej do kostela a pověz faráři, že ďábel si žádá mastnou flákotu nebo tu všechno spálí na uhel."* A její ruce se křečovitě zatínaly.
"Ďábel?"* Vyhrkl brunátný šerif.
"Arrrr." Mercy zrudla daleko víc než je v možnostech obyčejného člověka a ocasem porazila stůl.
"Klid Mercí." Ozvalo se jí za zády a uprostřed bufetu se objevil ufoduch.
Veřejný ochránce pořádku utíkal tak usilovně, že při tom málem rozšlápl vlastní auto a zamířil přes náměstí ke kostelu. Zhruba tou dobou se objevilo několik černých aut. Mercy přešla k baru a objednala lahev burbonu. Obsluhující se přicucnul ke zdi a kryjíc si hlavu útrpným tónem oznámil, že whisky nevedou protože jsou jen jídelna. Praštila do barpultu tak silně, že všechny talíře přisály na stropě a v záplavě plamenů se přenesla zpět domů.
Černý vypálený kruh, který po ní zůstal na podlaze restaurantu, se stal pak součástí místního koloritu a lidé podnik hojně navštěvovali, protože to tam místní šerif skoncoval s démonem, který zničil vojenskou základnu. Při tomto heroickém činu dostal infarkt a cestou k poslední zbožné zpovědi ho na schodišti kostela vyzvedla sanitka.
Přesně v den prvního výročí se tam Mercy vrátila a rozbila pár půllitrů.... a hlav...... Pak se město začalo vylidňovat.......... Nakonec v něm zůstali jen ateisti.

* Překlad ze slangové američtiny.