září 2009 - blízké setkání pětiúhelníků

Si jednou takhle ufo sedělo ve svým pentagramu na dvorku, čučelo do blba a myslelo si na svý věci. Byla docela unavená, protože celou noc strávila s Mercy v jednom baru. Nijak moc jí to tam nebavilo a proto si krátila chvíli cvičením svých dovedností. Měla zakázáno provádět tyhle věci na veřejnosti, ale Mercy si jí vůbec nevšímala a tak postupně oživila všechny skomírající interiérové květiny, přeměnila vodu na víno, pivo a absint, pokecala si s duchem opilce, který se v baru upil k smrti a nakonec pomalovala zrcadlo na wc ochraným symbolem, který v té době čmárala kamkoliv přišla.

Tím k sobě přitáhla pozornost tajemně se tvářícího mladíka, který se jí snažil sbalit na povídání o černé magii a svých trapných nadpřirozených zážitcích. Pro ufouna to byl jenom jeden z těch dalších pozérů, kteří nevědí vůbec nic a jenom jí chtějí dostat do postele. Nikdy by se o to nesnažil, kdyby skutečně měl nějaké schopnosti. By pak viděl pozůstatky její démonické aury a neztrácel by čas tlacháním o svém astrálním cestování a raději si rychle začal hrabat noru.

Ufo se ho nedokázalo zbavit ani když se k němu otočilo zády a okázale ignorovalo celou jeho existenci. Na opak ho to snad ještě víc rozpalovalo a nakonec si vysloužil facku za familiérní chování. Ani to ho neodradilo. Prohlásil, že má rád divoké hrátky a aby to dokázal, chytil jí za ruce a přitlačil ke zdi. Na hlavě mu přistál půllitr.

A to byla jenom předehra opravdu divokých hrátek. Mercy pohodila svojí zlatou hřívou a dvěma ladnými skoky přes stoly se vrhla na dezorientovaného milovníka temnoty. Chytla ho pod krkem a zvedla do výše.

Za zády jí stanul rozlobený dav. Při své cestě po stolech nejen rozlila co šlo, ale zároveň tím i ohodila všechny okolo. Rozlícení muži brali do rukou židle, tága od kulečníku, střepy i z domova donesené zbraně.

Mercy se je pokusila hromadně zaplácnout bezvládným tělem, které držela v ruce. Následovala hektická pětiminutovka, při které se bar zcela vylidnil. Dalo by se říc, že se i vybydlel. Kdyby tamtudy projel buldozer, poznali by rozdíl jen policejní experti.

Dříve než se seběhli zvědavci, reportéři, hasiči, záchranáři a nakonec i dvoučlená policejní hlídka, Mercy s ufounkem nasedly na motorku a zmizely v rozednívajícím se městě.
Druhý den se objevily zprávy o střetu mezi starousedlíky, gangem satanistů a odpálení blíže nespecifikované bomby. I přesto že většina zpráv byla úplně mimo, někdo s mozkem, tudíž ani novinář ani policista, si dal všechno dohromady a objevil v celém případě nějaká zrnka pravdy. A byla to velmi podivná zrnka.

Proto se za ufounem poflakujícím se ve svém pentagramu na dvorku najednou zjevily dvě mohutné postavy. Už se lekla že jí zase někdo v černém chce sbalit, protože oni hned že jsou taky z nějakého pentagonu a hrozně je zajímají lidi jako je ona. Mluvili stejným jazykem jako Mercy, jenom bez těch jejích peprných výrazů.
Ufo chtělo vědět kolik lidí jako ona ještě mají. Ráda by si vyměnila zkušenosti s někým kdo má podobné starosti, ale podle toho co říkali jí, nikdo jako ona už tisíce let nežije. Ti pánové byli milí, ale moc jí toho neřekli. Chtěli aby šla s nimi, ale ona se jim snažila vysvětlit, že bez dovolení nikam nesmí. Pak se hrozně moc zajímali o to která rozvědka jí zakázala chodit ven bez dovolení. Asi jí úplně nepochopili.
Dívka z nich začala být trochu nervózní. Pořád koukala směrem k výjezdu a čekala kdy se vrátí Mercy. Viděla jen velkou černou dodávku blokující vjezd. Zatímco jeden z mužů se jí snažil přesvědčit, druhý přecházel po dvorku a zkoumal okolí. Truhlíky s kytkama, strom s houpačkou, hnijící kompost s hejnem much, hromada železných pilin a drátů. Pak se díval nahoru do oken. Nenápadně pokývnul směrem ke kolegovi.
Oba k ní přikročili a pokusili se jí chytit. Zastavila je neviditelná bariéra jejího ochraného kruhu. Ufo se začalo nezřízeně hihňat. Ochraný pentagram na zem nakreslila, aby jí pořád neotravovali pekelný vlčata, ale fungoval i na agenty. Hromada nedalekého železného šrotu se začala probouzet. Objevily se dvě střapaté hlavy. Většinu lidí dostalo na zem už skřípání jejich železných zubů. Agenti měli zřejmně nějaký výcvik. Vytáhli zbraně a couvali směrem k průjezdu.
"Ňuňu!" Vykřiklo ufo, když se přestalo smát. Její nemrtvé polorozpadlé vlče se zvedlo a s ním i mrak much. Agenti několikrát vystřelili. Jeden z nich přebil na nějakou extra lesklou stříbrnou munici. Několik výstřelů a vlci začali plíživě ustupovat. Ne že by je děsily kulky. Střílet čímkoliv do železného vlka znamenalo jenom ho zhutňovat. Za zády agentů se objevila Mercy.
Byli velmi překvapení. Musela se nějak nenápadně prosmyknout kolem jejich zálohy, která žádné ohrožení nehlásila. Po pravdě nic nehlásila už delší dobu.Černá dodávka blokující průjezd hořela a dávala celému setkání oficielní démonickou atmosféru.
Mercy nevěděla kterou svojí vášeň uspokojit dřív a vytahla cigarety. Než si zapálila oba agenti utekli a krátce na to opustili město, stát i kontinent. Mercy si vychutnávala svojí cigaretku smíšenou s pachem pálících se plastů, gum a agentů.
Prošla kolem ufouna, rozverně ho pohladila po vlasech a zamířila do podzemí. Byl to krásný podzimní den a chybělo mu pivko. Až do večera seděly pak spolu na dvorku, kreslily pentagramy a na pentagon mohli na dlouhou dobu zapomenout.