září 2008 - padla kosa na kámen

Bylo to zrovna ten den kdy Smrťovi padla kosa na kámen a udělala z něj dva. Mercy získala během vykopávek několik zajímavých předmětů. Nejlepší úlovek se jí podařil když nejdřív vykopla dveře jakéhosi cestovatele a filantropa. Následně zkopala jeho služebnictvo a nakonec i jeho. A to vše jen pro kovovou destičku menší než dlaň.

Omšelý plíšek, který běhal po světě už dva tisíce let, poslední svého druhu. Byl součástí opasku jednoho starého mága. Celý pásek dával nositeli ohromnou sílu a i jediná z jeho částí nahradila roky dřiny v posilovně a tuny anabolik. Jeho moc však byla dávno zlomena, majitel přemožen. Zástupy jeho pokořitelů si nakonec jak supi rozebrali jeho dědictví a síla kompletu byla ztracena.

Geat byl nálezem artefaktu velmi nadšen. Po staletích konečně nějaký vzrůšo. Okamžitě se rozhodl pro cestu na sever, aby nový kousek připojil k těm které už získal. Vzhledem k jejich moci musel držet vše pod pokličkou a ukrýt vše na místě, které nikdy nikdo nenajde.

Na dveře zavěsil ceduli Inventura a celou bandu naložil do velké dodávky. Přidal mačetu, kompas, jídlo na tři dny a termosku s kafem hustějším než asfalt.

Zatímco ufo bylo naprosto nadšené nejen výletem, ale i drahoceným předmětem, Mercy s lahví v ruce projížděla internet aby si udělala přehled o metalových koncertech ve skandinávii. Skoro jí to ani nepřekáželo v řízení.

Krom Geata, Mercy, ufouna, řezníka s kovářem, Gilese a zásoby alkoholu vezli ještě černou schránku. Ta podivná věc vypadala jako by ani nebyla. Pohlcovala veškeré světlo a nejen to. Absorbovala i všechny stopy o jejich přítomnosti. Nikdo je tak nemohl vystopovat ani najít. A o co šlo především, nikdo nemohl zjistit kam zamířili. Šlo zvolit i nějaký jiný druh přepravy, ale jakákoliv nadpřirozenost by mohla přitáhnout pozornost.

Na místo určení dojeli druhý den v noci. Zdržela je menší bitka zapříčiněná nevhodnou hračkou v happymealu. A pak ještě to že ufo muselo celý happymeal vyblinkat. Geat pak chtěl podezřelou hmotu znovu přivést k životu aby zjistil z kterého zvířete maso pochází. Vzorek byl alo příliš zničen alkoholem.

Projeli takovou malou vesničkou na severu švédska a po několika mílích zaparkovali dodávku v rybníku. Pod rouškou noci se vydali do hloubi lesa. Na cestu jim svítil jen měsíc, který rozzařoval mlžný opar. Nepotkali nikoho, ani lesní bytosti. Vysoká koncentrace temnoty je zahnala do úkrytů.

Už po několika hodinách začalo ufo lamentovat, že ho bolej nožičky. Dostalo ránu po hlavě a dál ho nesl řezník. Kovář nesl černou schránku. Giles nesl mapy a knihy. Mercy nesla krabici s chlastem. Geat nic nenesl, ale za to dával pozor na cestu.

Zastavili se před malou skálou. Vstup označovaly vytesané runy. Prasklina v kameni ale byla příliš malá. Ufo se jí pokusilo rozevřít, ale síly jí stačili jen tak na půl mikronu. Pak se snažila ukecat skálu aby se otevřela sama. Bez odpovědi.

Geat na kámen poklepal a vyslovil několik vět ve svém rodném jazyce. Za rachotu a menšího zemětřesení se cesta otevřela. Jeskyně vedoucí hluboko pod zem. Zapálili pochodně a pokračovali. Výzdoba na stěnách ukazovala, že chodba nebyla vždy uzavřená. Všude byly černé a červené malby staré desetitisíce let.

Prošli síní plnou mohutných krápníků vyrůstajících ze stropu i ze země. Dál už žádné kresby nebyly. Pro dávné lidi to byl už jiný svět, útroby draka, cesta pro mrtvé, cesta do podsvětí.

Dávní lidé se neměli čeho bát. Za jejich dob to byla prostě jen hluboká jeskyně. Teprve o mnoho později se z ní stal mýtycký kus zásvětní říše.

Hluboko v zemi ústila jeskyně do dlážděného sálu. Byl tak velký že světlo loučí nedokázalo proniknout do všech koutů. Uprostřed se tyčila tmavá silueta. Na masivním podstavci stálo kamenné křeslo. Vedlo k němu několik schodů. Geat zapálil louče v kruhu kolem podstavce. Silueta nabyla jasných obrysů.

Na kamenném trůně seděl muž, kostra muže. Oblečený do kožešin a kožených řemenů se zlatými přezkami. S opaskem a rukavicemi pobitými bronzovými plechy. Na hlavě měl železnou přilbu se štítkem na oči a zlatými křídly po stranách.

Na první pohled to kdysi býval mohutný válečník. U pravé ruky měl opřenu krátkou kamennou sekeru. Žil sice v době bronzové, ale tento kov nebyl schopen vydržet jeho sílu. Jedině kámen dokázal drtit nepřátele a otřást nejen zemí ale i nebesy. Díky síle dodané opaskem a rukavicemi mohl rozpoutat hromobití.

Geat vystoupil na podstavec a vrátil poslední chybějící kousek kovu. Trvalo mu dva tisíce let shromáždit zpět celou výbavu. Nedělal to pro moc, kterou by tím získal. Pomohl tím naplnit kletbu vyslovenou ve chvíli skonu jednoho z největších mágů. Přísahu pomsty jeho vrahům a jejich následovníkům.

Geat poodstoupil aby si celou hrobku mohl prohlédnout. Mrtvý muž majestátně seděl na svém trůně, se svými zbraněmi i se svým pohárem z klu mamuta zdobeným zlatými obručemi. Okolo trůnu byly rozšlapané kosti jeho vrahů. Runové kameny při stěnách popisovaly celý jeho život, smrt a to co následovalo.

Teoreticky by šlo starého mága oživit. Vyžadovalo by to ale naplnit jeho tělo stejnou sílu jakou měl v době svého skonu. Žádný z mágů si nemohl dovolit takovou oběť.

Geat nemohl starého mistra oživit, ale mohl ho alespoň uctít. Rozložili kolem podstavce jídlo a pití. Nebylo to poprvé, proto tam už čekaly mísy a poháry z rohů. Naplnili i číši starého válečníka. Pro Geata a Mercy to byla vyjjímečná chvíle. Ve světě, který se neustále měnil, existovalo jen málo míst kde zůstalo vše při starém. I pro ufouna to byl památný okamžik. Jako začínající mák si při setkání s mrtvou živou legendou připadala jako v pohádce. Dívka v ten den pochopila jak vznikají mýty.

Večírek se protáhl až do rána. Stejně jako před dvěma tisíci lety držel Geat stráž u hrobu mrtvého. Stejně jako tenkrát měl ze všeho zvláštní pocit. Tehdy to bylo úkolem, který na sebe spolu s dalšími mágy vzal. A nyní z toho že celá věc skončila.

Všechno co zbylo nechali v hrobce jako obětiny a zapečetili vchod. Skála se znovu uzavřela, tentokrát na hodně dlouho. Až se znovu otevře bude už svět okolo úplně jiný.

Všechny magické předměty od té doby v klidu odpočívají se svým pánem. Možná se jednou najde jeho nástupce. Někdo kdo na sebe vezme všechnu tu sílu a oživí legendu o hromovládci. Dřív než se přiblíží poslední bitva to ale rozhodně nebude.