Nikdy sem nikam pořádně nezapadala. Narodila jsem se ve velmi tradicionalistické vísce v severovýchodní Gruzii. Už od mala mi pořád říkali, že jsem tak prostořeká, že si mě nikdo nevezme. A nevzal. Naproti tomu jsem navštěvovala ředitelnu tak často, že si lidi začali něco myslet o mém vztahu s náčelníkem. Nakonec sem vesnici zapálila a vydala se na sever.
Moskviči ze mě nebyli moc nadšení. Neměli rádi nikoho z kavkazu a ještě takovou ušmudlanou drzou holku jako jsem byla já. Naučila jsem se místní nadávky, pár boxerských triků a stala se součástí lokálního undergroundu.
Dny i noci jsem trávila po barech a hospodách a tahala peníze z různých impotentů. Nějaký čas se takhle dalo žít, ale když už se moje tvář stala známou všude bylo třeba změnit společenské kruhy. Z posledního sexuálního loudila jsem vytloukla nějaký kapitál a investovala do své přeměny.
Je velmi zajímavé jak se hned změní chování lidí, když si někdo nakrade garderóbu na místo tržnice ve značkových obchodech. Podařilo se mi okouzlit pár podnikatelů hledajících milenky. Když si uvědomili, že je stojím víc než manželka a to s ještě menším množstvím sexu, rozhodli se vztah ukončit. Pak jsem je začala vydírat. Nakonec ale stejně nejvíc schrábly ty jejich manželky když všechno prasklo.
Bez toho abych zapálila Moskvu jsem se vydala dál na sever. V Pitěru bylo celkem hezky. Několikaměsíční noc vybízela k nekonečné párty. Stálo mě to jenom játra. Tou dobou už jsem dokázala okouzlovat muže a skrzevá jejich slabiny a neřesti je měnit v trosky. Frantíci tomu říkali femme fatale, ale než sem dorazila do Paříže věděli houby co to znamená.
Projela jsem celou Evropu a zanechala za sebou bezpočet zničených životů a rozvrácených domovů. Čím mocnější muže jsem ničila, tím rychleji jsem musela měnit místo pobytu. Nakonec jsem se uchýlila do nehostiné skandinávie, kde jsem mezi těma bělovlasýma albínama byla děsně nápadná. Až si mě všimnul jeden takovej podivnej týpek.
Asi si myslel že jsem nějaká cikánka, protože mě chtěl angažovat do svých seancí. Prohlašoval se za velkého hermetika a z důveřivých lidí tahal peníze. Navíc neustále mlel o novém světovém řádu, který nastolí jakmile se mu podaří získat jakési knihy s recepty a magické kopí nejvyššího z bohů......... Rozmáčkla jsem ho jako malinu.
Nezbylo z něj dost ani na to aby mě proklel. Nicméně to za něj udělali jiní a u mých dveří se záhy objevil sám ďábel. Řekla jsem mu že zásadně s nikým nechodím hned na prvním rande a poslala ho do háje na šest způsobů. Asi nikdy nepotkal tak drzou ženskou, protože se otočil a odešel.
Na druhý den domy podržtašků velkého mystika, kteří mě pracně společnýma silama prokleli, lehly popelem. Když přitáhli s vidlema a pochodněma tak už jsem to neukecala. Úplně sprostě mně zabili. Ale to by v tom byl Loki, aby to tímhle neskončilo.
Probudila jsem se na hřbitově v takový dřevěný krabici. Vedle seděl muž tvářící se skoro tak tajemně jak velký mystik sám. Cumlal lahev tak jsem mu jí sebrala. Ten gin musel mít pár set let. V tu chvíli mi došlo, že jsem asi opravdu byla mrtvá. Než sem se z toho vzpamatovala lahev byla prázdná.
Muž se představil jako Geatský čaroděj. Líbilo se mu jak jsem zničila toho megalomanskýho egomaniaka a ujistil mě, že jsem prokázala světu velkou službu. Nabídl mi spolupráci. Na světě bylo ještě mnoho takových, kteří potřebovali trochu přidusit.
Měla jsem sice spoustu výhrad, ale on všechny jednoduše smáznul. Bylo mu jedno, že mně hledají po celé Evropě podobné bandy nejen s vidlema a kolíkama na řípu. Řekl, že mi může změnit podobu jakkoliv budu chtít. Na chvíli jsem se zamyslela a když mě podal zrcadlo, dívala se z něj přesně ta tvář kterou jsem si v duchu představila.
Od té doby uběhlo už mnoho času a můj vzhled se změnil víckrát než obálky katalogů. Ale stejně jsem si říkala, že jsem se po své smrti musela ocitnout v pekle, protože na Geata neplatilo vůbec nic z mého arsenálu šílené semetriky. Mohla jsem roztřiskat cokoliv nebo kohokoliv a jemu to bylo jedno. Spíš mě podporoval, tisíckrát přestavěl kuchyň, pořád někoho oživoval, někdy i mně a nakonec mi změnil status na démona s ohromnou silou a mnoha žhavými schopnostmi.
Mohla bych být ještě žhavější, ale dal mi na krk ten blbej obojek, kterej omezuje mojí moc na pouhý zlomek toho co bych skutečně dokázala. Krom toho mě neustále něčím vytáčí. Třeba tím do jakých podob mně proměňuje pokaždý když udělám nějakou botu. Naposledy ta blondýnka. Jsem se vzbudila koukla do zrcadla a..."*
 |
| BLAYLOCK Josh, MERHOFF Matt. Mercy sparx #00, page 9. Devil's Due Publishing, 2008 |
Žádné komentáře:
Okomentovat