To ráno přišel Giles se svým obvyklým "Skvělé zprávy pro všechny, na něco jsem narazil."
Stejně jako všichni ostatní důchodci co ráno nemůžou dospat, pak vstanou a všude jsou první, i Giles byl už mnoho hodin na nohou a strávil je pro něj velmi vzrušující činností. Pátráním v archiváliích.
Knihovnu krom vytříbeného pečlivě sestaveného fondu materiálů tvořila ještě police s brakovou literaturou a příjmový pultík. Samotný pultík už staletí nikdo neviděl, protože byl zavalen horou rozpadajících se písemností. A přibývaly mnohem rychleji než je Giles stíhal třídit. Každý kus musel pečlivě prozkoumat, zjistit v jakém jazyce je napsaný a co obsahuje. I pokud neobsahoval nic zajímavého, muselo se ještě prověřit jestli není důležitý v kontextu s něčím jiným. To co se ukázalo naprosto bezcenné skončilo v krbu.
Shnilý svitek, který ke Gilesovi tak krásně ladil, unikl za dobu svéjí existence určitě více než jen plamenům a to jak s ním mával naznačovalo, že půjde nejmíň o poklad. Zatím byl ale stále jediným, kdo byl věcí nadšen a asi i jediným koho to zajímalo.
Ufo se dloubalo v pudinku a prakticky spalo. Mercy hledala lahev ginu, jež by nebyla prázdná. Geat z pohledu na svitek dostal chuť na puerh a přemítal, kterým ze staletých plísní zušlechtěných čajů by začal den. Pekelná vlčata mezitím v krbu žvýkala kování z knih co Giles vytřídil jako zcela neužitečné.
"Máš mapu která by nás dovedla k nacistickým zásobám pálenky?"* Vzdala nakonec Mercy své hledání.
"Ne, ale našel jsem zcela neznámou templářskou komendu." Odpověděl Giles.
"Ty vole, kdybych chtěla vidět další hromadu šutrů v lese, stala bych se geologem."* Mercy byla po ránu obzvlášť příjemná.
"Už zase templáři?" Geat významně pozvedl obočí. Po každé když se vydal po jejich stopě, připadal si jako nějaký nablblý hledač senzací. Na rozdíl od všech fantastů, on dobře věděl co kde templáři našli, ukradli, vymysleli, vypili a vykouřili.
"Ti pánové ukryli spustu zlata, mám jejich mapu, ale chybí mi klíč k rozluštění. Svitek navíc naznačuje, že se jim dostalo do rukou něco mystického. Proto ta komenda není v žádných záznamech." Giles doufal, že drobná záhada zláká ostatní na menší výpravu. Stejně nedělali nic jiného než se flákali, vykrádali hroby a pátrali po starých artefaktech.
"No tak se na to podíváme." Rozhodl nakonec Geat.
"Ale nejdřív se stavíme v krámu s chlastem."*
"Já se chci dívat na televizi." Ufoun býval poránu tak ospalý, že to přebíjelo veškerou jeho zvědavost.
Naloudovali do dodávky standartní výbavu jako lopaty, krupmáče, velký kladivo, nějaký výbušniny, provazy, baterky a velký dlouhý bič a stupidní klobouk, ale ty jen pro to, aby je nechali na místě činu jako falešnou stopu.
Jednou vykradli muzeum a nechali tam mrtvolu, kterou našli pod vrcholem K dvojky. Do dneška se spekuluje, že se tam vloupali mimozemšťani. V zásobě mají ještě mrtvolu Elvise, ale tu si šetří na zvláštní příležitost.
Vyjeli podle Gilesových instrukcí, cestou naložili dodávku bednama s vodkou a zanedlouho zastavili před domem na okraji starého města. Všichni vystoupili ven a prohlíželi si průčelí a nově zrenovovanou fasádu.
"Řekl bych, že tam někdo bydlí." Zhodnotil situaci Geat.
"Jestli tam někdo bydlí, tak se nějak nechce ukázat."* Prohlásila Mercy, mohutně si přihnula z flašky a měla rpavdu. Kdokoliv by při pohledu na ulici kde stojí malá satanistka, opilá motorkářka, mrazivě uhlazený pobledlý muž a mumie v baloňáku, by určitě dělal, že není doma.
"Měli jsme přijít v noci." Ufo už se probralo z ranní letargie.
"Já myslim, že jsme sem vůbec chodit neměli."* Mercy hodila na Gilese opovržlivý pohled a prázdnou lahev.
"Samozřejmně, že ta komenda je pod zemí, bez přímého přístupu zhora."
"Tak to jsme měli přijít zdola." Ufo taky sklidilo opovržlivý pohled.
"Tak jo jdeme dovnitř, Mercy vem nářadí, cokoliv co uznáš za vhodné pro probourání podlahy."
Mercy se rozhlídla po ostatních. Kováře s řezníkem nechali doma, takže veškerá hrubá práce zbyla zase na ní. Podle výrazu její tváře bylo jasné, že z toho udělá velmi hrubou a brutální záležitost.
Ufo zatím prozvonilo všechny zvonky u dveří. Z mluvítka se ovzalo několik hlasů zkomajících kdo jde, ale současně se ozval i bzučák a bez problému vešli dovnitř. Zastavili se v přítmí chodby a všichni se otočili ke Gilesovi. Chvíli se nic nedělo.
"No asi půjdeme co njníž to půjde." Blekotal zmatený Giles. Věděl jen pod kterým domem to je. Kde přesně to je netušil.
Ufoun se zhluboka nadechl, zavřel oči a vnímal vesmírné vibrace. Zatím nic. Následovala ostatní do sklepa, kde už začínala něco cítit. Velké prázdno, dutý prostor pod jednou z místností. Začala poskakovat na místě a signalizovat nález. Všichni se otočili ke Geatovi. Ten přikývl.
Mercy odklidila ufouna z cesty lopatou a poměřovala si podlahu. Odhodila lopatu, blonďaté lokny a chopila se velkýho kladiva. Předtím ho sotva nesla, ale v démonické podobě ho zvedla jako nic. Vlastně nešlo o kladivo, ale spíš o takovou malou kovadlinu na adekvátní tyči.
Mohutný úder otřásl podlahou, stěnami i stropem. Od místa dopadu se na všechny strany rozbíhaly trhliny. Po druhé ráně se podlaha začala propadat a po třetí se objevila ohromná trhlina ve stěně, která se odborně nazývá nosná.
"A teď všichni zahynem." Prohlásilo ufo, když se Mercy znovu napřáhla.
"Baby, tady je jenom jeden smrtelník."* Odpověděla Mercy s úsměvem a ufoun se chytil za hlavu, čímž zjistil, že si zapoměl helmu.
Kladivo dopadlo a podlaha se dala do pohybu. Nekontrolovaně se sunula ke středu a vzniklá díra pohlcovala dlažbu i zem pod ní. Po chvíli pohyb ustal.
Mercy trochu poklepala na stěny prohlubně a trochu jí zvětšila. Vznikl otvor dost velký na průchod. Tím její práce skončila a mohla si sednou stranou a otevřít pivko.
"Co teď?" Zeptal se ufoun.
"Teď spustíme dolů kanárka." Geat vytáhl provaz a vázal na konci smyčku.
Ufo si při pohledu na něj zhluboka vydechlo. A skočilo dolů.
"A nebo tak." Dodal Geat a hodil za ní baterku.
"Jsem naživu." Ozvalo se zdola.
"Tak to zaházíme a jdeme domů, ne." Pokrčil rameny Giles a Mercy vypadlo z ruky pivko. Suchej britskej humor od mrtvýho knihovníka je prostě extra suchej.
Krom Mercy se všichni spustili dolů. Jí přišlo mnohem fascinujícnější sledovat stále se rozlézající trhliny ve stěnách a stropě. Statická rovnováha budovy už nebyla co dřív a pomalu se přesouvala k nestabilní rovnováze, stavu kdy dům stále jakoby zázrakem stojí, dokud někdo nezakašle.
Giles byl nadšen, že nalezli komendu, respektive její zapomenuté sklepení. Šlo o nevelkou místnost podepřenou masivními oblouky. Prakticky všechno co zde skladovali se obrátilo v prach, který pokrýval podlahu. Zcela jistě šlo ale jen o obilí a podobné blbosti. Hlavní bylo najít tajný úkryt.
Ufoun se zavřenýma očima prohledával prostor vnitřním zrakem. Soustředila se na těžké věci jako kovy, které šli najít nejsnáz, ale prostor byl čistý. Žádný zabudovaný trezor, žádné zlato. Když se soustředila na jemnější úroveň zjistila, že nejsou v místnosti sami. Otevřela oči a viděla celou sqadru mrtvejch templářů.
Duchové obyčejně nebyli vidět a médium jen tušilo jejich příomnost. Ne však když byl nablízku mistr nekromant. Geat je mohl nejen zviditelnit, ale dát jim i hmotné tělo. Ale to by skončilo bitkou, při které by Mercy všem namlátila a strhla zbytek domu.
Duchové zůstali bezmocní, když Giles odkrýval jejich tajnou skrýš a plnil svůj vak pergameny a několika osobními cennostmi. Teoreticky se mohli o něco pokusit, ale jen stáli a jak v nějakém westernu si vyměňovali dlouhé pohledy s Geatem, který v té hře představoval nejlepšího pistolníka.
"Můžeme pro vás něco udělat?" Ufo se snažilo prolomit ledy. Stovky let mrtví muži už ale neměli nic na čem by jim záleželo. Vlastně to jediné na čem jim mohlo záležet si Giles cpal do kapes.
"Myslím, že se ještě setkáme. Až rozluštíme vaší mapu." Pronesl Geat a zatímco ostatní se drali zpět k povrchu, držel duchy v šachu. "Něco vám přinesu." Řekl na závěr a vylevitoval nahoru.
"Dvacetpět, dvacetčtyři, dvacettři, dvacetdva..."* Mercy tam zatím odpočítávala totální kolaps budovy. Následkem toho už se uvnitř dál nezdržovali a vyběhli na ulici, kam už se evakuovali všichni obyvatelé domu.
"Čtyři, tři, dva, jedna..."* Jako poslední prošla na ulici Mercy a při tom zlehka drcla do zdi. V oblaku prachu a suti se pak mohli nenápadně vypařit. A až někde doma zjistili, že to ufoun zase nepřežil.
Žádné komentáře:
Okomentovat