Velmi časně ráno se ufoun vracel z tajného výletu do podvodního světa za zakázanými dveřmi. Počínala si velmi opatrně jako obvykle. Nejdřív zkoumala klíčovou dírkou chodbu. Všude bylo šero, klid a ticho. Opatrně otevřela dveře a protáhla se dovnitř.
Už stačilo jen zamknout, vklouznout do pokoje a skočit do postele. Pomalu vsunula klíč do zámku a otočila s ním. Tichem se ozvalo cvaknutí západky. Ozvěna ve které se vracelo, ale byla hlasitější než jindy. Neutichala.
Ufo se bleskurychle otočilo. Doufala že je to jenom jedno z těch pitomých vlčat. Vlčata ale nechodila po dvou a nenosila blond paruky. I v šeru viděla jak Mercy planou oči. A byla si jistá, že jí teď zabije. Ale nebyla si jistá, že jí zase oživí.
Rychle se hnala do svého pokoje. Stihla to jen o vlásek. Zaklapla závoru, která poskytovala bezpečnou ochranu před vlčaty, ale nemohla zastavit rozzuřeného démona. Strhla ze dveří ozzoplakát. Objevil se pečlivě připravený ochraný symbol. Chyběl mu jen kus vnějšího kruhu. Zatímco se dveře mohutně otřásly, píchla se do prstu a vlastní krví čáru dokončila. Těsně před tím než na dveře dopadla další rána.
Probrala se na posteli s bolavou hlavou. Chvíli se zmateně rozhlížela. Symbol na dveřích bíle zářil. Nevěděla jak dlouho byla v bezvědomí, ale pořád byla mokrá, tak asi dlouho ne. Přpadla jí panika. Měla takový strach, že chvílema nemohla dýchat.
Porušila jediné pravidlo Geatova domu. Jinak si mohla dělat cokoliv, jen to jedno pravidlo nesměla porušit. Nesměla vstoupit za zakázané dveře. Neřekli jí proč. Neřekli jí co tam je. Neřekli jí ani že se tam skrývá podvodní svět. Na to musela přijít sama. Jenom jim hrozně moc záleželo na tom, aby jí ani nenapadlo tam vkročit. Nikdy při tom nemluvili o trestu, ale bylo zřejmé, že nikdo nesměl vědět co se za tajnými dveřmi skrývá.
A aby toho nebylo dost, nakreslila uvnitř, ve svém pokoji, ultimátní magický symbol, který dokázal zadržet všechno i Mercy. I když tu jen na chvíli. A za tu chvíli musela vymyslet co dál. Ale potřebovala víc než chvíli. Potřebovala spoustu času, počkat než se situace uklidní. Výraz v očích co měla Mercy, ten jí děsil nejvíc. Nikdy neviděla, že by se takhle rozohnila na zemi.
Probírala se krámy co měla v pokoji. Hledala specifickou nouzovou výbavu. Ta začínala symbolem na dveřích a dál obsahovala jednosměrnou letenku do neznáma. Normálně by na něco takového potřebovala celý rituál, ale ten provedla už dřív a účinek kouzla si schovala do malého krystalu.
Popadla brašničku s krystaly a vytáhla ten zářivě žlutý. Nakreslila jím okolo sebe kruh a pak ho rozbila o podlahu. Další blíže nespecifikovanou dobu strávila v bezvědomí.
Probralo jí ostré světlo přímo do očí. Slunce bylo už vysoko nad obzorem. Přemýšlela jestli byla mimo tak dlouho nebo se přemístila o několik časových pásem na východ. Celým tělem jí projel mráz. Jo rozhodně byla daleko na východě.
S jednosměrnými letenkami do neznáma to bylo tak, že člověk nikdy nevěděl kam ho zavedou. Ale měly jednu zásadní výhodu. Nešlo je vystopovat. To že většinou zavedly pasažéra na odlehlé místo uprostřed sibiře zajišťoval zákon schválnosti. A rozlehlost sibiře.
Zvedla se ze země a rozhlížela na všechny strany. Kam až oko dohlédlo zasněžená pláň s několika roztroušenými kousky lesa. Vlhké šaty na ní už zmrzly. K čemu by jí bylo, že jí nikdo nenajde, když do hodiny umrzne.
Nemohla ale použít žádné kouzlo jinak by jí okamžitě vystopovali. Vydala se k lesu a zbytkem rozumu probírala jaké krystaly má ještě u sebe. Jeden nebo dva cestovní, pár s ohněm, s deštěm, jeden uzdravovací a spoustu se světlem. Použít je ale bylo velmi riskantní.
K lesu došla sotva se hýbala. Ruce už jí neposlouchaly. Bylo tam spousta dřeva, ale nedokázala by ho zapálit ani kdyby věděla jak.
Navíc v dálce viděla jakési chlupaté šedivé šmouhy. Proč musely všude být nějaký vlčata co jí chtějí sežrat. Rozhodla se pro založení požáru pomocí krystalu. Nebylo stoprocentní, že si toho někdo všimne.
Teplo jí obklopilo jako horoucí lázeň. Byl to tak uvolňující pocit. Lehla si na vyhřátou zem a snažila odpočinout. Ne však na dlouho.
V dálce něco zaznamenala a nebyl to vlk, nebo možná byl, ale ne z tohoto světa. Po čtyřech zalezla do nejbližšího úkrytu. Dlouho se nic nedělo. Jen pocit sklíčenosti rostl. Pak se objevila. V bílém koženém kabátě s kožešinou kolem krku. Dlouhé blond vlasy. Přes rameno kopí namířené špicí dopředu. U pasu meč. Jako valkíra pomalu kráčela přes bílou pláň.
Nikdy se za kořistí nehnala. Nikdo před ní nemohl utéct. Proto šla klidně a pomalu, jistě jako smrt. Ufo vědělo, že na tom místě už nic nezmůže a rozhodlo se použít poslední letenku. Udělala to tak nenápadně jak to jen šlo. Doufala, že jí Mercy bude ještě chvíli hledat než zjistí, že je pryč.
Bylo nejen statisticky předurčeno, že přistane ve vyprahlé stepi. Teplotní rozdíl jí srazil na zem. Trvalo dlouho než znovu zvedla hlavu a v klidu dýchala. Zvedla se ze země a potácela jen tak okolo. Neviděla nic než suchou trávu a vzdálené keře a stromy. Vydala se hledat vodu.
Sledovala ptáky na obloze a následovala je celé hodiny. Bylo jí takové horko, že odhodila většinu oblečení, hned co rozmrzlo a přestalo jí chladit. Stejně jí zaručeně zajistilo zápal plic. Ale nedokázala určit jestli má horečku nebo jí tak moc slunce rozpálilo hlavu.
Najednou jí začaly pálet záda. Tak moc, že padla na kolena a sesunula se bolestí. Úplně zapoměla, že se jí tam Mercy podepsala. Vlastní krví a tu teď nejspíš heldala. Ufoun se ještě nikdy nepokoušel utéct nebo skrýt a ani netušil co všechno jí můžou způsobit různé znaky, které měla po těle.
Tolik moc lidí by si jako fata morgánu neskutečně užívalo pohled na krásnou blondýnku v těsných džínách, přiléhavém tílku s kovbojským kloboukem na hlavě. Taková hrozná ironie. Celý vesmír se jí vysmíval.
Netušila jak dlouho za ní Mercy jde. Byla jak sup nebo šakal, čekala až ufo padne žízní. A to plíživé pronásledování mělo ještě jeden hrozivý aspekt. Místo toho aby se časem uklidňovala, každou minoutou se víc rozohnila.
Ufonka neměla Mercy čím zdržet. Ale měla ještě pár možností jak sebe urychlit. Zkombinovala krystaly pro přivolání deště a obnovení fyzické kondice. Počítala, že během v dešti se dostane asi nejdál. Nesnažila se sprintovat maximální rychlostí. Šlo jí o to dostat se co nejdál. Mercy jí na chvíli zmizela z dohledu, ale šlo poznat kde je podle páry stoupající navzdory dešti. Jako kdyby pršelo na rozlitou lávu.
Ufounovi svitla naděje, když zahlédla malé staveníčko. Hliněný domek zapuštěný do země, evidentně naprosto opuštěný. Vběhla dovnitř a rychle se dala do práce. Obnovila ránu na prstu a začala po paměti kreslit ochraný symbol. Nebyly tam dveře tak ještě musela nakreslit hranice ochrany. Čím byly menší tím byla ochrana silnější.
Unaveně si lehla doprostřed vytyčeného čtverce. Sice jí Mercy zahnala do rohu, ale jen tak jí z něho nedostane.
Déšť ustal. Po chvíli zaslechla kroky. Mercy byla úplně suchá. Zastavila se na prahu a zkusila projít dál. Nešlo to. Neměla ráda taková omezení a zkusila to v démonické podobě. Vypadala stále hrozivěji a hrozivěji. Podařilo se jí proniknout necelý krok do ochrané zóny. Bylo to ale navzdory ohromné síle, která jí vytlačila zpátky. Ufoun trpělivě čekal až to vzdá. A byl strachy bez sebe.
Zatímco Mercy se snažila domeček zbořit, dívka uvnitř se rozplakala. Nikdy se necítila tak zoufale. Nikdy neměla takové pochyby o své budoucnosti. A pořád nechápala proč.
Mercy se vykašlala na hrubou sílu a zkusila vyjednávání. Na chvíli odešla a když se vrátila a usadila u dveří měla několik balení piva v plechovce a pytle chipsů.
"Stejně nakonec sama vylezeš. Nebo tady v deliriu umřeš žízní?...Pokud nevylezeš, bude to tvoje definitivní smrt."* Stylem vyjednávání připmínala toho vyjednavače před obsazenou bankou co začal na nule a pak dál ubíral.
"Stejně mě zabiješ tak jako tak." Vzlykající ufo se probíralo krystaly v brašně a snažilo se něco vymyslet.
"Ne nevyhnutelně."* Mercy otevřela jedno pivo a postavila ho tak blízko k dívce jak jí jen ochraná bariéra dovolila.
"To ti tak budu věřit." Zavrčelo ufo. Mělo víc než jeden důvod nevěřit. Nikdy by neporušila ten přísný zákaz, kdyby na ní Mercy dohlížela tak jak měla. Měla za úkol krýt Geatovi záda, ochraňovat jeho tajemství a slabé stránky a likvidovat všechny co se o nich dozvěděli. A to že tam před ní Mercy seděla jen potvrzovalo, že to hodlá vyřešit sama bez asistence.
"Nevěříš, to je hezké. My jsme ti věřili. On ti věřil a co si udělala."* Mecy mluvila tichým mrazivým hlasem plným opovržení.
"Nic jsem neudělala." Vykřiklo ufo.
"Ani netušíš jaké to může mít následky."*
"Tak mi to řekni. Až mě zabiješ, už to nikomu neřeknu." Ufoun byl stále rozčilenější.
"Si to pořád ještě nepochopila? Smrtí nikdy nic nekončí. Mluvíme tady o totálním zničení celé existence."*
"Tak to stejně nikomu neřeknu." Ufo začalo znovu vzlykat a skrylo tvář do dlaní.
Mercy už nic nedodala. Vstala a začala rozlévat pivo. Vytvořila jím v zemi velký kruh okolo hliněného domku. Pak přidala několik dalších čar. Když celý obrazec dokončila zvedla se neviditželná bariéra mnohem silnější než ta jakou vytvořil ufoun. Mercyn kruh, respektive koule, představoval neproniknutelnou bariéru nejen pro lidi, démony a další, ale i pro všechny zbraně a formy energie.
Když mezi ochranými bariérami rozpoutala pekelné inferno, bylo jen otázkou času až ta slabší z nich povolí. Domek zmizel uprostřed ohnivého kruhu v mohutné implozi. Všechno uvnitř se v mžiku změnilo v prach.
Ufo se probralo jako už mnohokrát před tím na stole obložené pečenou zvěřinou. Něco ale bylo jinak. Okolo stolu byla nakreslena další bariéra. Mnohem silnější než ty předchozí. Zadržující nejen všechny tvory, zbraně, energie, ale i myšlenky a veškerou špionáž.
Geat se na ufouna dlouze díval. Dívka seděla a ztěžka dýchala. Nemohla se běžet schladit jako obvykle, tak se jen vyjeveně rozhlížela okolo. A pak začala brečet.
"Já to pořád nechápu." Vzlykala a doufala, že Geat bude sdílnější než Mercy. Vždycky na ní byl tak hodný.
"Ten zákaz měl chránit především tebe."
"Jak?"
"Teď víš věci, které jsou nebezpečnější než cokoliv jiného." Řekl Geat tváříce se velmi vážně.
"Nevím nic." Odpověděl ufoun po chvíli přemýšlení. Nic z toho co pod vodou viděla jí nepřišlo nijak zásadní.
"Jenom nemáš ten správný kontext.... Není bezpečné, aby odhalení viselo ve vzduchu a mohlo přijít v jakoukoliv nevhodnou chvíli."
"Jaké odhalení?" Ufoun nasadil standartní nechápavý výraz.
"Až by se ti to jednou v tom tvým mozečku všechno sepnulo. A pak by si vykřikla Jó ták..."
"To se nestane. Nic jsem neviděla a nic nevím."
"Jde o to, co je ukryto tam dole." Geat se rozhodl pro finální odhalení za řízených podmínek.
"Nějací podvodní mužíčci?" Ufo se snažilo chápat, ale furt jí to nezapadalo.
"Hlouběji." Zněla nápověda.
"Pak už je jen dno, ze kterého vytéká žhavá láva."
"Pod tím dnem je dalších třicet kilometrů skály. Přes ní neprojde žádné magma."
"Tak co je tam dole?" Ufo vycítilo, že se blíží konečnému rozuzlení.
"Černý oheň." Ta věta zněla jako umíráček. A ufounovi všechna kolečka najednou zapadla na svoje místa. Roztřásla se. Pochopila i proč měl zákaz chránit i jí. Znalost určitých věcí znamená tíživý kámen neustále vláčený na bedrech.
Stejně jako lidé i mágové odedávna zdokonalovali zbraně vzájemného ničení. Byly stále mocnější a mocnější. A stejně jako lidé se i mágové zastavili až v bodě, kdy jejich zbraně začaly ohrožovat samotnou existenci bytí. Na rozdíl od lidí je ale nemohli tak snadno demontovat. Ničivé zbraně, které vytvořili, ztělesňovali samotné přírodní principy a nebylo možné je zneškodnit aniž byla na svět vypuštěna jejich kletba.
Nejstrašnější z těchto zbraní byl černý oheň, meč všech mečů, známý též jako surtalogi. V jeho čepeli byl zakován sám druhý zákon termodynamiky. Zákon předurčující zánik všeho. Zákon který bude jednoho dne konečným rozudkem smrti pro celý vesmír.
Ufo konečně pochopilo vše. A to že jí bylo nakonec po tom všem umožněno žít bylo zčásti štestí a z části prokletí. Věděla, že každému komu tohle tajemství vykecá tím podepíše rozsudek smrti a možná i něčeho horšího.
Dlouhé hodiny si pak s Geatem povídala o podvodním světě, chtěla mu sdělit všechny dojmy a postupy, které použila aby se tam dolů dostala. A on jí celou dobu poslouchal, aby se ujistil kolik toho ta malá bláznivka vlastně ví.
Nakonec se to urovnalo i s Mercy. Celá událost se odehrála jen několik měsíců po tom co si ufouna pořídili a od té doby se mnohé změnilo. Hlavně už nezbylo žádné další pravidlo, které by bylo nutno porušit.
Žádné komentáře:
Okomentovat