Jako obvykle seděla Mercy večer v baru. V baru který navštěvovala nejpravidelněji, tedy jeden z mála co zatím neroztřískala. Patřil k těm lepším, klidným, čistým podnikům. Nijak zvlášť tam nezapadala, ale hlavní bylo, že tam měli ten nejlepší chlast a široko daleko nikdo kdo by už na první pohled potřeboval přes držku.
Krom ní byli přítomní jen škrobení pánové v oblecích hledající klidné místo pro obchodní sezení nebo odpočinek. Vysoké ceny odfiltrovali veškerou spodinu a opilce s velkou spotřebou. O Mercy si nejspíš mysleli, že je bohatá texasanka. Přispívalo tomu spropitné které občas platila v různých měnách nebo zlatých dublonech.
Pak se objevili dva ošuntělí pánové. Možná by vzbudili pozornost, ale obchodníci zrovna obchodovali a obsluha je už znala. I Mercy je znala. Pořád jí chodili ukazovat nějaké obrázky. Vpředu kráčel mladý ambiciozní detektiv se složkou v ruce a za ním jeho o poznání starší kolega bez jakéhokoliv nadšení.
Sedli si vedle ní na bar, každý z jedné strany a ob jedno místo, aby nebyli moc blízko. Starší si objednal sodovku a tvářil se jako by tam nebyl. Mladší dramaticky hodil na bar složku. Barman zavrtěl hlavou, natočil starýmu pánovi vodu z vodovodu a odešel k neobsazené části barpultu.
"Nemáte co dělat?"* Zeptala se Mercy. Nechápala proč ti dva tolik plýtvají svým časem a pořád za ní chodí.
"Máme." Odpověděl energicky mladý detektiv a několikrát poklepal na složku. Otevřel jí a graciozně před ní poslal sérii fotografií rozmlácených ksichtů.
"O tyhle už jsem se postarala."* Usmála se Mercy. Na fotkách vypadali ještě vtipněji a vybarveněji.
"Takže přiznáváte, že jste je zabila?" Detektiv na ní upřel svůj zastrašovací pohled.
"Nikomu chybět nebudou."*
"Ale ano...budou...jejich rodinám." Pronesl detektiv s tolika energií a dramatičnosti, že by mohl hrát v národním.
"Jejich rodiny si je měli líp vychovat."* Odpověděla Mercy stroze a obrátila pozornost ke svému ginu. Byla schopná umlátit chlapa i kvůli hodně málu, ale nikdy nezabila chlapa, který by si to nezasloužil.
"Já se ptám znova...zabila?"
"Když řeknu že jo, vypadnete?"*
"Ale vrátíme se s posilama." Detektiv nasadil vítězný úsměv, ale vítězství měl jen na papíře.
"Jo, jasně."* Usmála se Mercy a z hromádky fotek vytáhla jednu. "Ale tohohle, jsem nezabila."* Hodila fotku směrem ke staroušovi a vrátila se ke sklence. Pokývla na barmana. Audience skončila.
Ti dva se sbalili a stejně jako mnohokrát před tím odcházeli jen s málem toho co by si skutečně přáli. Jeden mladý detektiv přesvědčený, že se mu jednou podaří dostat tu blondýnku a stane se tím slavný, druhý starý, který věděl od začátku jak to dopadne.
Mercy neměla žádný strach z detektivů. Ani jejich návštěvy nebyli dost časté na to aby změnila bar. Další návštěva ale přišla nečekaně brzo. O pouhých pár dní později se objevil starý detektiv s obzvlášť tlustou složkou. Usadil se na barové židli hned vedle Mercy a pak hleděl na barmana tak upřeně, že odešel stranou.
"Však sem toho od minula zas tak nestihla."* Smála se Mercy při pohledu na složku s hromadou fotografií.
"Pokaždý když přijdeme a ukazujeme ti fotky vymlouváš se, že oběti nikomu chybět nebudou..."
"Ahá, dneska na mě půjdete filozoficky."*
Detektiv se chopil několika fotografií a postupně je kladl vedle sebe. Tyhle obrázky zatím ještě neviděla, ale některé z nich si pamatovala.
"Zlomená čelist, vyražené zuby, zlomený nos..." Pojmenovával detektiv jednotlivé kusy. "Všechno mladí kluci, možná trochu drzí, ale jinak slušní."
"Však ti to taky přežili."* Mercy zpozorněla, byla zvědavá kam to všechno směřuje.
"Pak tu máme proraženou lebku, proraženou lebku, proraženou lebku, rozdrcenou lebku, zlomený vaz..." Detektiv začal vykládat ty fotky, které jí pravidelně nosili ukazovat. "Jeden grázl za druhým. Třeba tenhle, ten si tu smrt možná i zaslouží. Ale jinak zas tak hrozní nebyli."
"To je věc názoru."* Odpověděla Mercy lakonicky.
"Pak jsou tu ti nejhorší..." Detektiv přešel k třetí sadě fotografií, i ty už jí ukazovali. "Násilníci, podezřelí z vražd, brutální vymahači, kuplíři." To že patřili k nejhorším bylo poznat už z obrázků samotných. Nakonec položil fotku, která by klidně mohla patřit na přebal učebnice kriminalistiky.
"Toho jsem nikdy neviděla."* Zavrtěla hlavou Mercy. Určitě by si takovou tvář pamatovala.
"Jo, to je ta smůla. Asi moc nechodíš do baru Samoa." Povzdechl si detektiv a smysl jeho návštěvy se začal pomalu rýsovat. "Má na kontě to nejhorší a stejně mu nic nedokážeme." Vzal poslední tři fotografie. Jedna mrtvá a dvě zbité dívky. Poslední dost podobná ufounovi.
Mercy si vzala fotku muže i dívky, hodila na bar několik zmuchlaných obrázků Bedřicha Smetany a beze slova odešla. Bylo jí jasné co po ní starý detektiv chce. A jen málokdy dělala co se jí řekne, pokud nešlo o nějaké násilí.
Sedla na motorku a vyrazila skrz noční město na filozofickou projížďku. Starý pán jí připoměl lidskou část její osobnosti, která ustoupila do pozadí po té co se stala démonem a nemusela se bát nikoho a ničeho. Žádné následky, žádné svědomí.
Jak se ale ukázalo síla jejích úderů byla přímo úměrná tomu jak moc zlý člověk se jí to připletl do cesty. A to dokázala určit velmi přesně. Démoni a další bytosti dokázali vycítit podstatu kohokoliv. Jestli je dobrý, zlý nebo ošklivý. Podle toho poznali kdo je s nima a kdo proti nim.
Oproti jiným bytostem lidé byli v podstatě neutrální a jejich odchylka do plusu nebo mínusu byla sotva patrná. Na to aby prokoukla člověka musela se na něj soustředit, nestačilo ho jen minout na ulici. Mercy nevěděla co všechno provedli muži, které zabila, ale ze setkání s provařenými vrahy a násilníky si udělala přesnou představu jak na ní takový zlý člověk působí.
Zaparkovala před výše zmíněným barem. Dovnitř vešla bez problémů, dámy měly vstup zdarma. Dáma sice nebyla, ale to nikdo nemusel vědět.
Ve skutečnosti se jednalo o diskotéku rozdělenou na hlučnou část kde se po sobě plazili různý děcka a klidnou VIP část kde se koncentrovala temná síla. Předěl mezi nima tvořily schůdky střežené velmi rozložitým chlápkem, který měl černé brýle i přes to, že tam byla prakticky tma.
Mercy tyhle amatéry neměla ráda. Nechápala kdo si do bitky vezme brýle. Předstoupila před drsně se tvářícího chlapíka, řekla "Piss off!" a odstrčila ho stranou. Než se vzpamatoval, byla nahoře nad schodami a rozhlížela se.
Viděla houby, ale vycítila, kterým směrem se má vydat. Objevila ho na kraji baru u zdi. Seděl a srkal sladovou wisky. Před ním stál další zavalitej zevloň s brýlema a tvářil se důležitě. Mercy nasadila frivolní úsměv a bez problému ho obešla. V ruce měla fotku muže a když se ujistila, že je to on zmuchlala jí a odhodila.
Usadila se vedle uhlazeného kriminálníka. Vyzařovalo z něj přesně to samé co z kmotra Jevgenije, kterýho na jaře zkusila prohodit neprůstřelným sklem.
"Copak krásko." Usmál se muž a přiložil sklenku k ústům. Mercy se na něj usmála a jako pravá koketa zamrkala modrýma očima. Chvíli se tvářila jako by se právě zamilovala.
"Já vím co jsi dělal minulé léto."* Když to říkala pořád se usmívala. Muž se zatvářil nechápavě. Vytáhla fotografii zbité dívky. Tou dobou první zavalitý muž dosupil k druhému a oba se postavili za Mercy.
Muž se zatvářil asi tak jako se musel tvářit když ve zlosti dívku na obrázku schodil ze schodů. Když se od fotografie vrátil pohledem k Mercy viděl strnulou tvář, zůžené oči a zaťaté zuby. Přesně to co viděl každý než dostal do huby.
Bleskovým pravým hákem ho rozmázla po zdi a obrátila se k odchodu. Prasknutí lebky, ale bylo tak hlučné, že k ní obrátilo veškerou pozornost. Usmála se... a rozmlátila to tam na mraky.
O pár dní později jí v opět navštívila dvojice detektivů a předvedli ji další sérii fotek
"Ten rozhodně nikomu chybět nebude."* Odpověděla Mercy po letmém pohledu.
"Podle svědků a zmuchlané fotografie, kterou si přinesla na místo činu, jste na sebe jen tak náhodou nenarazili." Mladý detektiv se opět předváděl.
"Rande na slepo, ale nevyšlo."* Usmála se Mercy.
"Kdo by chtěl randit s takovým psychopatem jako jsi ty?" Detektiv poněkud vypadl z role a nechal se unést. V tu chvíli měl Mercyn oblíbený bar v celé své historii asi nejblíž totální destrukci. Starý detektiv popadl mladého a s gesty uklidňujícími situaci ho táhl směrem k východu.
Od té doby jí už dvojice nenavštěvuje tak často, ale i tak se občas zastaví, když dělají inventuru a zjišťují koho nezabila. Někdy přijdou oba, někdy jen jeden.
*překlad ze slangové američtiny
Žádné komentáře:
Okomentovat