Ufo trávilo většinu času v pro něj velmi relativním bezpečí podzemního sídla. Když šla ven, tak jen s někým. Bylo to hlavně proto, že venku bylo tolik nástrah a tolik věcí, na které bylo nutno dávat pozor. Těžko se mohla vyhýbat autům když lezla po čtyřech a sledovala mravence. Někdo musel dávat pozor za ní.
V určitých specifických případech, ale nešlo jinak a musela vyrazit ven zcela bez ochrany. Bylo to pokaždé když se chtěla spojit s nějakými jinými duchovními sférami. Ani to nejlepší médium by nenavázalo spojení vedle opilé Mercy.
Proto si sbalila baťůžek s nezbytnými rekvizitami a hodinu před půlnocí vyrazila na povrch. Naštěstí jí tou dobou už naučili jezdit šalinou a nemusela se trmácet pěšky až do obory na bílou horu, místo s naprosto nejnižší úrovní čehokoliv nadpřirozeného a to i přesto, že se tam po nocích potloukali opravdu divní lidé.
Zdaleka nejdivnější ale byla dívka v černém s vojenskou přilbou na hlavě. Našla si klidné místo stranou všech cest i pěšinek a postavila helmu na zem jakožto oltář. Nějakých patnáct minut před ní pak seděla v pozici lotosového poupěte a meditovala. Nešlo jí o to najít své vyšší já, jenom se zbavit rozptylujících myšlenek a ujistit se, že vybrané místo je opravdu klidné.
Cítila několik lidí pohybujících se v oboře. Neviděla je, jen cítila. Krom jednoho mimoně, který kroužil po hlavních cestách se svíčkou. Domýšlela že si hraje na světlušku. Přivolala trochu mlhy a vybalila si svačinu. Potřebovala kolem sebe vytyčit pětiúhelník a tak použila sendvič, čutoru s vodou, buráky a obě boty.
Ochrana byla důležitá, protože při vyvolávání duchu minulosti nikdy nebylo jisté co se objeví. Taky se to hodilo jako filtr na rušení během procesu.
Tentokrát se ufo nechtělo spojit s klasickým typem ducha, který bloudí po světě po té co někdo nebo něco zemře za podivných okolností. Takoví duchové se zformovali ze zbytkové energie náhle přerušeného života a představovali určitý jeho obraz těžko zachytitelný běžnými prostředky. Většinou nevydrželi dlouho, jen dokud se jejich zbytková energie nerozplynula a tělo nerozpadlo. Ve vyjjímečných případech dokázali vydržet sice celá staletí, ale byla nutná souhra mnoha okolností.
Ufoun, který tou dobou propadl horečce lovců pokladů, se chtěl podívat mnohem dál do minulosti. Dívka vytáhla podivný úlomek kosti. Jak už zjistila jednalo se o artefakt ze začátku doby bronzové. Nebo to alespoň bylo napsané na vitríně, ze které ho ukradla.
Soustředila se na předmět. Vzala ho do ruky a snažila se cítit jeho minulost. Narozdíl od náboženských pomatenců celého světa věděla, jak to chodí po smrti. Že není žádná reinkarnace, nebo přenos do nebe či pekla. Pokud se do smrti nevložil někdo magicky nadaný případně zákeřný vrah, znamenala definitivní konec.
Stejně jako velcí fyzikové té doby ale věděla, že informace zůstává zachována na věky věků. A i když se tělo dávno rozpadne v prach, ze kterého vyroste tráva, kterou sežere kravička, kterou sežere medvěd, který zkamení v jantaru, vždy je možné se rekonstrukcí všech těchto pohybů dostat zpět k původní podobě.
Narozdíl od velkých fyziků ufo ale vědělo jak to udělat. Vědělo jak si uvědomit každý kousek hmoty a jak si z této komplexní znalosti vytvořit obraz předchozího okamžiku. A k tomu aby nemusela do svého procesoru loudovat každou molekulu z celý planety jí sloužil úlomek kosti, její spojnice s hledaným kouskem minulosti.
Zavřela oči a soustředila se. Obraz vnímala jen svým vnitřním okem a pomalu se vydala na cestu zpět. V rychlosti přejela až k momentu kdy kostičku ukradla a pokračovala. V několika momentech rozšířila svůj pohled, aby si prohlédla muzejní kurátory a archeology, kteří nález učinili.
K dalšímu rozšíření pohledu došlo v místě nálezu. Zmapovala celou lokalitu a pokračovala. Následovala nezáživná pasáž kdy kost ležela v zemi. Nad ní se střídaly roční období, historické epochy a kolem prolezlo nespočet hmyzáků.
Kousek kosti se postupně zvětšoval a když nabyl původní podoby vrátil se zpět na světlo. V odpadní jámě poblíž opevněného dvorce. Ufo se zájmem zkoumalo celou lokalitu a zase litovalo, že nezahrnulo do výběru větší oblast, protože některé části byly rozmazané. To by ale zabralo mnohem víc času a vyžadovalo by to i víc soustředění.
Hlavní bylo, že se jí v oblasti podařilo objevit několik zajímavých věcí. Takových žlutých, lesklých věcí. Uložila si do paměti jednoho z pradávných velmožů a vydala se na cestu zpátky do přítomnosti. Nedokázala udržet v mysli víc než pět minut časových vrstev a tak musela sledovat kudy se vydaly ty předměty, které jí zajímaly. Vyplula až v přítomnosti a s uspokojením zjistila, že jsou pořád ještě pod zemí.
Pak přišla ta část kvůli které potřebovala být tak daleko od Mercy a ostatních. Rekonstrukce dávného velmože v podobě klasického ducha. Geat by ho dokázal zrekonstruovat i fyzicky, ale ufo tak daleko zatím nedosáhlo. Vložilo do chlapíka trochu energie a otiskla jeho strukturu do přítomnosti.
Geat by s duchem dokázal i promluvit, ufo jeho řeči z většiny nerozumělo. Ale uložilo si do paměti jeho záznam. Ukázala mu několik obrázků z leporela pro mimina a to ho stimulovalo k několika komentářům, které si rovněž uložila. Vymáčkla ze sebe několik slov ve starogermánštině a keltštině, ale nepodařilo se jí ho víc rozmluvit. Nakonec ho přestala napájet energií a vrátila mu jeho klidný odpočinek.
Když se vrátila myslí plně do své současnosti, svítalo. Zaznamenala si do bloku několik nejdůležitějších informací. Zbytek měla buď v hlavě nebo v paměti starověké kosti.
Ranní električkou se vydala domů, kde usnula na jídelním stole během snídaně. A když vstala nepřestal hustit do Mercy dokud nevzaly lopatu a nejeli vykopat těch pár zlatých tretek, které archeologové nenašli.
Žádné komentáře:
Okomentovat