srpen 2011 - krvavá lázeň

V malém klášteře, skrytém na španělském venkově, se se západem slunce odehrávalo něco netradičního. Místo obvyklého klečení před oltáři a mumlání motliteb, zdrávasů a otčenášů, byla malá skupinka mnichů v šedých kutnách seskupena kolem rakve.
Byla to již druhá ztráta, kterou utrpěli během měsíce. A o tolik bolestnější než ta první, že je opustil sám opat. Nejprve se jeho učedník smýkl na zvonici a ještě jednou si pořádně prásknul do zvonu, o dva týdny později pak opat zemřel na selhání srdce z toho náhlého návalu stresu. Jeho nástupce, který ho měl ve všech oblastech nahradit, zemřel a on tak musel hledat jeho náhradu. Hledal tak intenzivně, že to s ním kleplo.
Mniši klečeli v ošuntělých šedých hábitech na kamenné podlaze zdobené mozaikou zobrazující slunce. Čela se jim potila a v uzavřeném kostele, bylo jak v sauně. Úcta k mrtvému pro ně byla ale víc než nepohodlí. A dokud prosili všechny svaté o opatrování opatovy duše, nemuseli myslet na to co si bez něho a jeho nástupce počnou.
Už týden se postili a spali jen málo. Čekali snad na zázrak nebo na znamení, které jim sešle bůh. Že někdo vyřeší jejich problémy za ně. Typické pro katolíky.
Najednou se dveře s rozletěly. Do prostoru vniknul proud světla, čerstvého vzduchu a Geat v monstrózním sombréru, Mercy v apartním kovbojském oblečku, polomrtvé ufo kompletně v černém a dva sluncem rozpálení železní pánové s velkými dřevěnými sudy na ramenou.
"Astala vista, bejby." Ohlásili svůj příchod a vešli tak akorát včas na to aby se za jejich zády sesunuly obě křídla dveří. Oni je totiž vyrazili dovnitř, i když se otevíraly ven.
Mniši se ani neobtěžovali změnit polohu. Jenom jeden se ztopořil a s tváří zahalenou v kápi se k nim otočil. "Čeho si zde žádáte?"**
"Vy jste mi tu něco skovali."*** Odpověděl Geat a prohlížel si zaprášený starý kostel, taková díra.
"Jsem si jistý, že už dlouhou dobu tu nemáme nic, než náš skromný majetek."** Poklonil se mnich.
"No vy ne, to tady ten gringo v dřevěným penále. Nejradši  bych jemu a jeho kumpánům plivnul do ksichtu, ale nemohl sem je najít dřív než všichni natáhnou bačkory."*** Styl jakým Geat mluvil naznačoval, že byl narozdíl od běžného stavu mírně rozezlen, možná ukřivděn.
"Ujišťuji vás, že náš opat byl nanejvýše zbožný muž."**
"A víte, že jeho předchůdci pohřbili v posvěcené zemi démona? Nevíte? No on o tom věděl. A přinášel mu krvavé oběti."***
"Me gusta pollo." Proneslo najednou ufo jedinou větu ve španělštině, kterou se naučilo z televize.
Mnich mlčel. Věci kolem se daly do pohybu. Golemové položili na zem sudy a chopili se kladiv. Geat procházel kostelem a hledal umístění tajného oltáře. Došel až ke schodům před hlavním oltářem. Trochu je poklepal.... a viděl, že je to dobré. O pár centimetrů odsunul nejnižšší schod a objevil se malý nálevkovitý otvor. Ale krev nikde. Pečlivý opat ho po naplnění musel vždy očistit.
Kývnul na golemy a ti před zraky panikařících mnichů rozmlátili oltář (což bylo zcela zbytečné), schody k němu (což bylo asi nezbytné) a nakonec i podlahu (což bylo zcela klíčové).
Na obyčejnou podlahu kostela to bylo neobyčejně bytelné, pořád samá žula a granit. Jak postupovali, museli odsunout i rakev s opatem a skučící mnichy, kteří se sice ve svojí světlé chvilce pokusili zakročit, Mercy s nima ale hravě zametla.
Hromada suti, tam co stával oltář, stále rostla a výkop se prohluboval. Nakonec narazili na kov. Mosaznou trubku napojenou na přívod od oltáře a železnou truhlu postavenou na výšku v zemi. Spíš takovej trezor velikosti ledničky s mrazákem. Opatrně ho vytahli nahoru a položili vedle opatovy rakve.
Dostat se dovnitř bylo dílem okamžiku. Uvnitř bylo téměř mumifikované tělo s abnormálními špičáky.
"Hle, zde démon."*** Prohlásil Geat.
Tělo nebylo jen tak uložené. Bylo uvězněné mnoha pravěkými ostnatými dráty změdi a mosazi z nichž některé měli pěkně nepříjemná ostří. Dráty byly zařízlé hluboko do těla. Většina ale znovu zarostlá. Dost krutý způsob jak udržet na místě někoho kdo nemůže zemřít. Lapeného staletí mezi životem a smrtí, udržovaného při životě a zbytku rozumu jen nejmenší nutnou dávkou krve.
"Jak ty dráty vymotáme?" Zeptal se Giles, který vůbec netušil kde by měli začít.
"Když je vyrveme teď, rozpadne se na prach." Odpověděl zasmušile Geat. "Ale co. Ty století v utrpení už těch pár minut navíc netrumfne. Nejdřív oživení a pak až to ostatní."
Mniši tak nějak vytušili co chystají a začali provolávat jména všech svatých, oháněli se bohem, ďáblem, inkvizicí a rozstřikovali kolem sebe svěcenou vodu jak kropící vůz. Mercy je zase trochu uklidnila.
Geat ukázal k jednomu ze sudů. S řachnutím byl rozbit o okraj železné skříně. Z rozlámaných prken se vyřinul proud rudé tekutiny. Místo naplnil pach železa a zombíkdémon zmizel pod růžově zpěněnou hladinou.
Následovala chvíle napětí. Hladina krve pomalu klesala jak protékala otvory v železném rámu.
Něco se tam začalo hýbat. Mniši se křižovali. Hladina klesala. Už se měl objevit obličej. První co se objevilo byly ale prsa, hrudník, špičatý nos, tvář rozbořená jakousi brutální záslepkou Tam kde ještě před chvílí byla sušenka s vyceněným chrupem bylo alabastrové tělo, trhané na kusy mosaznými dráty, zařezávajícími se v panice stále hlouběji. Tělo sebou škubalo. Krev okolo vířila. Geat jí položil ruku na čelo. "Už to nebude trvat dlouho."**** Řekl konejšivě. A pohyb ustal. Zůstalo jen chvění, podobné tomu od zimy nebo horečky.
"Potřebujem vanu plnou krve." Rozkázal dozadu Mercy.
"Jsem snad nějaká zdravotní sestra?"* Odpověděla a rozhlížela se okolo. Takže potřebovali něco aspoň trochu těsného, neckovitého tvaru, kam by se vešlo tělo... Nejen proto že to byla nejlepší logická možnost, ale prostě proto, že tam nic jinýho nebylo se zahleděla na zrakveného opata. Pak se démonicky usmála, strhla víko a vysypala opata na podlahu. Naplnili jí z druhého sudu.
Geat se rozhodl udělat to jako s náplastí. Rychle strhnout. Nejdřív rukama kroužil ve vzduchu a virtuálně nabíral všechny drátky, sponky, hřebíčky, hřeby, skoby a další šrot. Pak v jediném momentě všechny vyletěli ven jako šrapnely z granátu.
Roztrhané tělo křečovitě zagrochtělo, ale pořád bylo tak nějak v jednom kuse. Telekineticky, aby se mu nerozpadlo v rukou v kostky na guláš, ho Geat přehodil do rakve plné čerstvé krve.
Jako když hodí do potoka nažehlené tepláky, krev se vsakovala do těla a tak jí pomalu dolívali aby udrželi správnou hladinku. Sud byl za chvíli prázdný.
Hladina se zklidnila. Nehybná, bez jediné vlnky. Odrážely se od ní poslední paprsky zapadajícího slunce.
"Nudá." Prohlásilo ufo po chvíli.
Geat se nad rakev plnou krve naklonil. Byl si jistý že se to povedlo. A taky že dáma pod hladinou má asi tolik schopnosti zůstat v klidu co ufoun. Bledá ruka prudce vystřelila a chytla ho za krk.
"Jsem rád, že tě ty staletí nepoznamenali."****
"Staletí?**** Se zasyčením se nad hladinu vynořila půvabná bledá tvář.
"Tady ti šmudlové tě dobře schovali."**** Geat ukázal na rozkládajícího se opata, který už stihl otrávit atmosféru okolo.
"A co je tohle?"**** Temně rudé rty si lokly krve a šedé oči se zamračily. "Prasečí krev?"****
"Svině je podle vědátorů mnohem příbuznější člověku než mezek."*** Odpověděl Geat.
"Já nejsem člověk."**** Zasyčela žena s naprostým opovržením.
"Je v tom pár kanců, statných hřebců, plemených býků..."**** Geat namočil prst do krve a strčil si ho do pusy. "...sousedovic kočka, medvěd, tři chráněné pandy a kvíčala."****
"Urozené panny došly?"**** Měla asi chuť na něco jiného než na zvířátka. A dívala se při tom na ufouna.
"Hodně se změnilo."**** Řekl Geat a vyndal z brašny jednoduché červené šaty, shnrnul.je a podržel tak aby si je mohla jednoduše navléct.
"Některé věci se nemění."**** Pronesla žena tiše a protáhla ruce pod ramínky. Narovnávala se a šaty jí pomalu klouzaly po těle. Stojíc byla o hlavu menší než Geat, jako typická středověká žena. "Některé věci se nikdy nezmění.**** Vykřikla a agilně skočila ufounovi po krku.
"Já nejsem panna." Byla dívčina poslední slova. Dřív než dopadly na zem, bylo ufo bez krve a upírka zmizela v šeru začínající noci.
"Může mi někdo připomenout, proč jsme tu šílenou ženkou vůbec oživovali."* Mercy si zapálila a udělala několik kroků ke dveřím.
"Protože jinak by zemřela." Odpověděl Geat. "Doneste sem všechnu zdejší zvířenu. Oživíme ufouna a vydáme se za ní."
"Bude asi hodně vystrašená." Giles se díval do temnoty venku.
"Myslíš?"* Mercy se zamračila.
"Si představ až potká třeba auto." Pokračoval Giles. "Je v tomhle světě úplně ztracená."
"Na to spoléhám." Řekl Geat a postavil se vedle aby zjistil na co ti dva tak civí. "Tak pohyb děcka."
Oživili ufouna, většina mnichů při tom už omdlela a dodávkou se vydali k nedalekému městečku. Gilese a golemy poslali hlídkovat do ulic, aby se obyvatelům náhodou něco nestalo a Geat s Mercy a ufounem se usadili na jedné klidné staré vyhlídce na historickém kopečku. Do stínu pod stromem.
Žena, nervozně se rozhlížející po všem okolo, se za chvíli objevila na konci ulice. Přicházela a prohlížela si všechny moderní věci, nápisy, světla, auta, motorku. Geat použil ufona jako návnadu a nechal ho stát kousek za nimi uprostřed osvětlené ulice. Když jí žena uviděla rozhlídla se okolo, i za sebe a namířila si to přímo k dívce v černém. Určitě jí to nepřekvapilo, znala Geata dobře.
Když je míjela, vystoupila Mercy ze stínu a chytla jí za ruku. Žena se zamračila a sekla po ní drápem. Dostala za to ránu do čela a kdyby jí Mercy nedržela spadla by na zem.
"Kdo jsi, že se se mnou snažíš utkat."**** Žena se na ní znova vrhla, tentokrát se vší silou a obě přistály na zemi o čtyři metry dál. Mercy vespod. Obkročmo na ní seděla a cenila zuby.
"Démon."* Odpověděla Mercy a její tvář přešla do ruda. Obtočila jí ocas kolem krku a bez problému ji strhla stranou. Zvedla se, pořád jí držela za ruku.
"Dívky, dívky, dívky." Přispěchal Geat. Konečně si jí po těch staletích mohl znova prohlédnout. Vlasy se po tom co uschly zvlnily a získaly zlatavý odstín. Oči světlemodré barvy, s dlouhými řasami a úzkým tmavým obočím. Rty plné a rudé. Tvář a tělo byly štíhlé a perfektně tvarované.
Mercy tuhle blondýnku taky už jednou viděla. Kdysi když chtěla vypadat krásně, přeměnil jí Geat do stejné podoby. Možná proto jí drtila ruku v sevření daleko víc než bylo nezbytné.
"Hej, já už nechci utéct."**** Snažila se jí stará Španělka vykroutit.
"Jistě?"*** Geat se jí podíval přímo do očí.
"Jo, co je tohle za šílený svět? Možná bych měla být radši mrtvá."****
"""To se dá zařídit"*"***"**** Usmála se Mercy a přeměnila se zpátky.
"Démonka? Vážně?"**** Zatvářila se žena na Geata jako by spadnul z mandarinkovníku.
"Nepije tolik..."**** Geat se na chvíli zarazil. "...krve"****
"Vampírka? Vážně?"**** Mercy s obměnou zopakovala její větu a podívala se na něj stejným pohledem.
"Jděte obě do háje." Odpověděl Geat a šel za ufounem.
"Měli by jsme je rozsadit dřív než se skamarádí." Prohlásilo ufo.
"Tak vem Mercy, Gilese a ostatní a jeďte domů. Já zůstanu tady s ní." Geat pokyvoval hlavou.
"No jasňé." Smála se dívka a nadzvedávala při tom levé obočí.
"Ženský." Zabrblal Geat, chytil ženu se spičáky za ruku, aby jí Mercy mohla pustit a odešel s ní tam kde to před pár stoletími začalo.


*Překlad ze slangové američtiny.
**Překlad ze španělštiny.
***Překlad z westernové mexičtiny.
****Překlad z postkolumbovské španělštiny.
*******Tolik hvězdiček má metaxa, kterou pili Geat a Kar, jak se ta upírka volala, po tom co všichni odjeli.