Jednoho z posledních horkých podzimních dnů. Na okraji hloučku turistů. Uprostřed rytířského sálu na jednom z jihočeských hradů. Stála podivná trojice postav a naprosto ignorovala výklad průvodce. Otočeni opačně než zbytek skupiny, zkoumali zdánlivě obyčejné kopí. A snažili se být nenápadní.
"Celou tu dobu..... celou tu dobu... " Opakoval Geat. "... to stálo tady, opřený o zeď."
"Taky kdo by si toho všimnul, žejo?"* Pokrčila Mercy rameny.
"A je to vůbec ono?" Ufoun se ke kopí naklonil. "Mě to fakt přijde jako úplně obyčejný."
Hlas průvodce utichl a skupina se šourala do dalšího sálu. Trojice se nepohnula.
"Tak jdem." Rozhodl nakonec Geat. "Je to tu už tři sta let, tak to tu bude i zejtra."
"Nebude." Prohlásilo rozechvělě ufo. "V noci se sem vloupáme a šlohnem to." Očička jí při tom typicky zářily.
"Na co čekat." Zívla Mercy. Popadla kopí a mrštila jím nazdařbůh z okna. Ufoun k němu přiskočil aby sledoval kam dopadne. Někde nazdařbůh dole zmizelo v lese.
"Vopravdu, Mercy, od tebe by se mohli všechny zločinecký mozky učit." Okomentoval situaci Geat a následoval zbytek skupiny. Za jeho zády z okna vyletěla ještě sekyra, palcát a cínová číše z třináctého století.
Dokončili návštěvní okruh a rychle zamířili za hradby. Vzali to příkopem a neustále se dívajíc na hrad a jeho okna nad sebou, se snažili určit místo dopadu.
Kopí našli rychle, protože trčelo kolmo vzhůru a to i přes to že ho dobrej metr byl zaraženej v zemi. Geat zkoumal škody a Mercy s ufounem dál chaoticky chodili okolo.
"Kašlu na to."* Prohlásila po chvíli Mercy a radši si zapálila.
"Kašleš na co?" Zeptal se Geat zatímco kopí pomalu vytahoval. Po chvíli se mu to podařilo. "A co je tohle?" Vykřikl, když viděl ufona držícího v náručí válečnou sekeru, palcát obalený hlínou a číši.
"Suvenýry." Usmálo se ufo.
"Myslim, že nás někdo zmerčil."* Mercy ukázala k hradnímu příkopu.
"Ne, to jenom zavolali hasiče, když viděli černý dým stoupat z lesa." Brblal Geat mizejíc mezi stromy.
"Jasně, jen se běžte schovat, já je zdržim."* Rozpřáhla Mercy ruce. Zůstala sama. Ale ne na dlouho.
Přispěchala k ní trojice můžů. Chvíli si jí zaraženě prohlíželi. Dlouze si potáhla a foukla na ně trochu smrtícího kouře.
"V lese se nesmí zapalovat oheň." Vyhrkl jeden.
"Nevidím žádný upozornění?"*
"Jaký upozornění?"* Muži se po sobě nechápavě dívali.
"To nevíte, že v americe jsou na každým stromu varovný piktogramy, že se jedná o hořlavinu?"*
"Eeeeee." Nastala trapná chvíle ticha. Mercy by nejradši odešla, ale tušila, že jí pánové jen tak nenechají.
"Ëueeëë? Co vy jste vůbec za zvrhlíky že ve třech běháte za holkou po lese?"* Nasadila jednu ze spolehlivých technik jak se zbavit otrapů. A dokonale je zaskočila.
...
"Já sem Franta." Vyhrknul nakonec ten nejvíc moc duchaplnej. A usmál se.
Teď byla zaskočená zas Mercy. Oni byli fakt nějaký divný.
"To je ona!" Ozvalo se odkudsi zhůry hromovým hlasem. Všichni obrátili zraky ke korunám stromů.
"Přiveďte mi tu blondýnku." Ozval se hlas znovu.
"Bože? Já jsem vyvolená?"* Mercy schválně koukala na opačnou stranu a muži okamžitě začali zkoumat kam se dívá.
"Ježiši Kriste, jdu dolů." Ozvalo se naprosto znechuceným tónem.
"Džízs, on se vrací na zem."* Vykřikla Mercy a zpitomělý Franta prakticky padnul na kolena.
Chvíli to trvalo než syn boží sestoupil až do hradního příkopu. Nasupeně se blížil a už z dálky hrozil pěstičkou. Mercy zvedla ze země největší větev co se tam povalovala, potěžkala jí a usmála se. Cvičně máchla do vzduchu, několikrát udeřila do země a s mohutným rozmachem přerazila blízkou borovici. Zahodila větev a chopila se zbytku stromu. Potěžkala ho a usmála se ještě víc.
Chvíli pobíhala po lese s šestimetrovou borovicí a snažila se korunou zaplácnout každýho kdo byl v dosahu. To dalo ostatním dost času nasednout do dodávky a v klidu odjet i s lupem.
Takže když Mercy došla na parkoviště nikoho tam nenašla. Cítila se sice lehce dotčená, ale obrátila do sebe lahev, nasedla na motorku a vydala se na cestu s větrem ve vlasech. Rozhodně by nemělo cenu snažit se dohonit dodávku řízenou sebevražedným ufounem, kterou na silnici dokázaly udržet jen drobné korekce přitažlivých sil vytvářených většinou Geatem.
A zatímco Mercy někd cestou narazila na motorkářskou hospodu, zbytek dorazil v pořádku domů. Giles je už netrpělivě očekával a trochu se divil, když jako první vešel ufoun se sekerou a palcátem. Pak ale uviděl kopí a všechno bylo v pořádku.
Ufo šlo pucovat zablácený palcát a Geat položil kopí na stůl. Giles přinesl druhé, na pohled téměř stejné. Rozhodně se jednalo o stejnou výrobní sérii, práci stejného kováře. Geat pamatoval muže, kteří je přinesli do bitvy. Stáli vedle sebe jako bratři a několikrát ho probodli. Jejich údery by byli smrtící. Kdyby nebyl nesmrtelný.
Nestalo se mu často, že by byl v boji zasažen. Staletí z něho udělala mistra v boji s každou zbraní. Pokaždé když se to stalo, uznal svojí porážku a protivníka vzal něčím po hlavě. Díky tomuto požehnání se pak většina dožila konce boje.
Neměl důvod se o ně dál starat, přece jen to byli nepřátelé. Pozornost musel věnovat jejich zbraním. Ulpěla na nich jeho krev. Krev a jakákoliv další část těla mohla být dostatečně nepřejícím mágem zneužita k útoku. Proto bylo vhodné eliminovat všechny genetické stopy na minimum. A za chvíli už obě kopí vesele praskala v ohni.
Když se vrátila Mercy vypadala trochu rozmrzele, že jí nechali samotnou a od ufouna za to dostala na usmířenou cínový pohár, aby mohla pít se stylem. A stovky let starými bacily.
*Překlad ze slangové američtiny
Žádné komentáře:
Okomentovat